(1899 – 1935)
nezávazná památka 9. 2.
Eusebie Palomino neměla příliš radostné a lehké dětství. Narodila se na sklonku devatenáctého století v západním Španělsku do velice věřící, avšak i velice chudé rodiny. Aby se rodina uživila, putovali z místa na místo s otcem Augustinem a žebrali. Do základní školy šla až v deseti letech a od té doby také pracovala. Rodina ji poslala do Salamanky, kde nejdřív hlídala děti, ale později vykonávala různé další práce.
Z rodiny si neodnesla mnoho peněz, ale odnesla si bohatství silné víry a chtěla se stát sestrou. Když jednou okopávala zahradu, našla medailonek s Pannou Marii Pomocnicí křesťanů a to ji podnítilo, aby odešla k sestrám salesiánkám. Nejdříve u nich pracovala jen v kuchyni, ale později vstoupila do noviciátu.
Sestrou se stala v roce 1924 a od té doby žila v jihozápadním Španělsku. I tam vykonávala práce v kuchyni, v prádelně… U toho se modlila, jednoduše, ale opravdově a upřímně, lidé k ní chodili pro radu, prosili ji, aby se za ně modlila, rozmlouvali s ní a ona jim vždy ochotně pomohla a poradila.
Na Španělsko se ovšem blížila pohroma v podobě občanské války, kterou Eusebie předpověděla. Měla dar proroctví, mívala různá vidění. Když válka začala, v ohrožení byli všichni nejen salesiánští bratři a sestry. Rozhodla se vydat Bohu a obětovat se za ně, aby nebylo mnoho jiných obětí. Bůh její prosbě vyhověl. Její astma se zhoršilo a ona po třech letech dušení a bolestí zemřela. Pohřbena je tam, kde strávila celý svůj řeholní život – ve Valverde del Camino. Blahořečena byla v roce 2004 Janem Pavlem II.
MODLITBA
Bože, Otče, velikonoční tajemství tvého Syna
přetvořilo srdce blahoslavené panny Eusebie tak dokonale,
že darovala svůj život.
Uděl nám, posilněným jejím příkladem pokory a radosti,
vytrvale růst v tvé lásce a ve službě chudým,
skrze Krista, našeho Pána.
Amen.