Salesiáni studenti Josef Převor a Jan Rozsypálek slaví velké životní události. Tento týden úspěšně dokončili tříleté bakalářské studium teologie v Turíně na Crocettě a přijmou jáhenské svěcení v sobotu 8. června 2024 v 15 hodin v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů v Turíně.
Salesiáni nejsou v defenzivě, ale stále v útoku
Kdo je Jožka Převor? Z jakého prostředí pochází? Jak se dívá na současnou situaci v naší provincii, život mladých a výzvy pro budoucnost? Na to odpovídal v rozhovoru, který nedávno vyšel v italském il Bollettino Salesiano. „Pocházím z geografického středu České republiky. Moji rodiče měli hlubokou víru a za komunismu navštěvovali jednu z tajných skupin, kterou vedl salesián.“
Co bys o sobě řekl úvodem?
Jsem salesián. Je mi 32 let. Pocházím z geografického středu České republiky a mládí jsem prožil na venkově, dalo by se říci téměř uprostřed lesů. Nyní studuji teologii v Turíně na Crocettě.
Jaká je tvá rodina?
Mám starší sestru a tři bratry. Já jsem nejmladší. Otec pracoval jako lesník, matka byla většinou s námi doma. Měli jsme malé hospodářství se spoustou zvířat.
Kdo vám jako první vyprávěl Ježíšův příběh?
První lidé, kteří mi vyprávěli o Ježíši, byli moji rodiče. Měli hlubokou víru a znali spiritualitu Dona Boska. Zvláště si vzpomínám na naši večerní modlitbu ve ztemnělé místnosti se svíčkou uprostřed, a na příběhy misionářů, které nám otec četl před spaním.
Jak jste se seznámil se salesiány?
U salesiánů se seznámili už moji rodiče. Bylo to v době komunismu, kdy byla salesiánům zakázána jakákoli činnost. Moji rodiče navštěvovali jednu z tajných skupin, kterou vedl salesián. Po svatbě šli žít na samotu uprostřed lesa. A tam se konaly letní tábory, které salesiáni tajně organizovali. Jeden ze salesiánů (Jaroslav Mikeš) se stal velkým přítelem naší rodiny. Často nás navštěvoval, i když jsme bydleli daleko od salesiánské oratoře. Stal se tak mým zpovědníkem a duchovním doprovázejícím.
Jožka s mladými poutníky z Česka v Turíně
Jak vzniklo vaše povolání?
Povolání ve mně pomalu rostlo. Zesílilo, když mi bylo 17 let. Od té chvíle začala cesta rozlišování, která trvala asi pět let. Absolvoval jsem také „kurz“ rozlišování u salesiánů (Come in) a měsíční misijní zkušenost jako dobrovolník v Bulharsku. V posledním ročníku na vysoké škole jsem využil možnost žít se salesiánskou komunitou v Brně. Všechny tyto příležitosti mi pomohly pochopit, co ode mě Bůh chce. Po celou dobu rozlišování jsem si nechával otevřené dveře pro všechny možnosti, kamkoli mě Bůh volá. Samozřejmě jsem se také zamiloval, ale objevil jsem v sobě něco ještě silnějšího, jistou touhu, lépe řečeno povolání, a cítil jsem, že nemohu jinak než odpovědět.
Jaká je vaše současná situace?
Absolvoval jsem rok přednoviciátu ve Zlíně, noviciát a postnoviciát na Slovensku, dva roky asistence (praxe) v Plzni a nyní jsem již třetím rokem v Turíně, kde studuji teologii na našem mezinárodním institutu. Je to jedinečná příležitost poznat bratry ze všech koutů světa, velmi obohacující. V současné době se připravuji na diakonát (Rozhovor byl pořízen v 04/2024). Minulý rok jsem složil věčné sliby.
Věčné sliby v červnu 2023
Jací jsou mladí lidé v České republice?
Stejní jako ostatní mladí lidé v Evropě, ale kdybych měl říct nějakou zvláštnost, možná bych řekl, že tu není ani tak materiální chudoba, jako spíš chudoba citová. Tolik mladých lidí pochází z rodin, které nefungují dobře, jsou často velmi křehcí a bez životní orientace.
Další charakteristikou naší země je, že je velmi sekularizovaná. Mnoho mladých lidí už ani neví, co je to církev, nebo je jim to jedno. Chudoba v oblasti víry je pro nás podle mého názoru největší výzvou.
Jaká jsou salesiánská díla?
Naše díla jsou velmi odlišná. Každé centrum pro mládež má svá specifika. Pracujeme také s různými skupinami mladých lidí: mladí z farnosti; děti a mládež z oratoře, které jsou často nevěřící; mládež se sociálními problémy, romská pastorace. Pro naši práci je charakteristické především zaměření na práci se sociálně vyloučenými mladými lidmi.
S jakými problémy se potýkáte?
Naše provincie podle mého názoru stojí před několika rozhodujícími výzvami: nalezení správného způsobu evangelizace naší společnosti a pastorace povolání. Pokud jde o evangelizaci, myslím, že musíme najít správnou rovnováhu mezi pastorační prací ve farnostech a čistě sociální pomocí. Řekl bych, že v naší sekularizované kultuře existuje touha po spiritualitě, ale také nedůvěra vůči institucím, včetně církve. Nabízet pravou a autentickou spiritualitu bez obav z explicitní evangelizace, ale s citlivostí k současné společnosti, je skutečnou výzvou. V této souvislosti bych řekl, že je také nutné zamyslet se a případně přehodnotit struktury našich center mládeže tak, aby tomuto účelu odpovídaly.
Další výzvou je pastorace povolání. Stejně jako v celé Evropě i u nás dochází k poklesu počtu povolání. Myslím, že nemusíme plakat, ale zamyslet bychom se nad tím měli. Přitahuje náš život mladé lidi? Co jim můžeme nabídnout? Nabízíme jim správné „prostředky“, “nástroje“ pro rozlišování povolání? Tuto poslední otázku myslím v širším slova smyslu – kam mě Bůh volá v mém životě?
V oratoři na Valdoccu
Jaké jsou vaše největší obavy?
Nejbolestivější je pro mě to, že tolik mladých lidí opouští církev. Děje se tak z různých důvodů. Někdy rodiny nedokážou předat víru, někdy mladí lidé nenajdou v církvi svůj prostor, někdy je příčinou církev sama. To je pro mě největší bolest.
A vaše plány a sny do budoucna?
Nechci si vytvářet vlastní velké plány. Chtěl bych, aby mé plány byly plány Božími. Situace v naší zemi jistě vyžaduje pečlivé rozlišování. Ale pokud mám vyslovit své přání, chtěl bych, aby právě naše domy byly místem, kde mladí lidé mohou najít nejen sociální, psychologickou či pedagogickou pomoc, ale především místem, kde se mohou setkat s Kristem.
Jak vidíte budoucnost kongregace ve vaší provincii a v Evropě?
Situace bude jistě jiná než dnes. To povede k určitým změnám. Bude nás méně, přijdou misionáři zvenčí a určitě budeme muset přehodnotit naše aktivity, zejména zapojení laiků do naší práce. Některých děl se budeme muset vzdát. Tato změna však nesmí znamenat zhoršení. Jak znám bratry, řekl bych, že nejsme „v defenzivě“, ale stále „v útoku“.
O. Pori Mecoi
Přispět na náklady na studium a formaci salesiánů-studentů můžete zde: Salesiánští studenti 2023 | Darujme.cz