Salesián Dominik Honěk, který je v současnosti na své salesiánské „praxi“ v Brně-Žabovřeskách, v září začne studium teologie v Itálii. Aby se na jihu domluvil, absolvoval na začátku roku 2023 v Turíně šestitýdenní kurz italštiny. O zážitky se s námi podělil prostřednictvím svého fotodeníku.
Zdarec drazí kolegové,
už je to téměř dva týdny, kdy jsem si s některými z vás potřásl rukou a rozloučil se s tím, že se uvidíme po jarních prázdninách. Tak chci srdečně pozdravit a lehce poreferovat o tom, co tu dělám.
Vyjel jsem v pátek 27. ledna přes Vídeň, kde mě zastihlo sněžení. Přesedl jsem na vlak do Milána a noc strávil v něm.
V Miláně jsme se spolubratrem Honzou odvolili v prezidentských volbách na ambasádě a využili příležitosti k procházce po městě.
No a potom už konečně přesun do Turína, do salesiánského domu ve čtvrti Crocetta. V domě bydlí 50-60 salesiánů: především studenti 1.–4. ročníku (cca pětatřicet), potom učitelé (kolem deseti), staří spolubratři (pět) a spolubratři působící ve farnosti a ve středisku (asi osm).
S většinou se setkáváme pravidelně při ranním modlitebním programu včetně snídaně, u oběda, večerní modlitby a při večeři.
Dopoledne se všichni rozejdou po svých úkolech. Spolubratři studenti do aul na přednášky, já do vedlejší jazykové školy s názvem „Ciao Italy“.
V naší jazykovce je trochu oříšek, že jsme každý, kromě učitele, z jiného koutu světa. Takže zatímco v hodinách se snažíme učit italsky, o přestávkách nebo při prohlídkách města mluvíme většinou anglicky, protože tento jazyk umí většina studentů lépe. Podobně to je v komunikaci se spolubratry: většina z nás je z Evropy, potom jsou tu Afričané i Asiati, takže dorozumívací jazyk je buď italština nebo v krizi angličtina.
Naše jazykovka nám nabízí každou středu komentovanou prohlídku centra Turína. Takhle jsem už absolvoval „Turín mystický“ a „Hlavní náměstí a přilehlé budovy“, včetně modlitby u Turínského plátna.
Odpoledne mám čas na různé aktivity. Díky tomu, že jsem se tu ocitl už před slavností Dona Boska, 31. ledna jsem mohl být přímo v srdci oslav na mládežnické mši v bazilice na Valdoccu – tam, kde to všechno začalo…
Doufám, že se vám všem dobře daří a moc neškytáte, když se za vás se spolubratry modlíme… A pevně věřím, že se vám podařilo dobře vstoupit do doby postní.
Tady v Turíně ve studijní komunitě jsme teď čtyři spolubratři z naší provincie: zleva já, Brandon, Jožka a Honza. Dalo by se říci, že já jsem v nulťáku, Brandon ve 3. ročníku a letos bude mít jáhenské svěcení, Jožka a Honza jsou ve druháku a na konci června budou mít u nás v Brně věčné sliby.
Odpoledne po obědě máme čas na rekreaci, většinou hrajeme fotbal. Nehrají všichni, nejmíň nás bylo osm, nejvíce osmnáct. To už je potom pomalu i na střídání 😄. Na druhou stranu, ne všichni holdují fotbalu, a ne všichni mohou – jeden spolubratr má po operaci kolene, jeden má zase natáhnuté šlachy. Sice vypadáme mladě, ale úplní mladíčci už taky nejsme 🤣😇.
Minulý i předminulý pátek jsem se dostal ven z baráku – jednou na pouť do kláštera Sacra di San Michele, kam jsem šel rovnou z páteční školy. Tady v Itálii začíná všechno téměř o měsíc dříve než u nás, takže přestože jsme v podhůří Alp, první květiny se už derou na světlo.
Po takovém výšlapu si každý rád odpočine…
Další pátky po škole jsme zase s Honzou navštívili Egyptské muzeum a Galerii současného umění. Honza má nějakou velkou permici, já jsem ze školy dostal studentské potvrzení. Znovu si připadám jako školáček – alespoň podle cen některých vstupenek.
Když už tu však jsem, tak se snažím nezahálet ani o víkendu. V sobotu s Jožkou makáme někde v domě, naposledy jsme vyměňovali rozbité okenní tabule ve sklepě.
A v neděli mě spolubratři vytáhnou do středisek, kam chodívají dvakrát týdně. Takhle jsem zachytil atmosféru italského karnevalu u kostela Sao Paolo… a další neděli zase normální „ORC“ na Valdoccu.
Tohle už je sobotní večer na Valdoccu a následující oratoř odpoledne po obědě – samozřejmě nesmí chybět fotbal 😎. I když to tak nevypadá, byly venku tehdy jenom dva stupně nad nulou. To však místní od hraní fotbalu neodradilo. Zabalili jsme to, až když začalo sněžit.
A už posledních pár zajímavostí – možná vlastně jenom jedna. 😁
Pokud si myslíme, že u nás něco nefunguje, že něco není úplně precizní, nemusí to být nutně vždycky úplně pravda. Když se totiž předělávají tramvajové koleje tady, nikdo se neobtěžuje tím, že by ty staré zrušil. Pokud tam nějak moc nevadí, tak tam prostě zůstanou, i když ta tramvaj tam už dávno nejezdí.
I přesto, že je Turín miliónové město, dají se v něm najít oázy přírody a klidu. Tato veverka je z místního parku. Když tu tak poskakovala, hned jsem si vzpomněl na ty naše veverky v Žabovřeskách.
Jsem rád, že se spolubratři snaží těch 3 až 5 let, které tu na studiích stráví, vytěžit naplno. Například každý čtvrtek chodí česká a slovenská provincie místo sportu na pouť ze studentského domu v Crocettě k Donu Boskovi na Valdocco. Pouť (3 km tam a 3 km zpátky), osobní modlitba v bazilice nebo v kapli i společná cestou zpátky se musí stihnout do 16 hodiny, kdy zase začíná samostudium.
Nechť nás Pán provází doma, v práci i na cestách 🙏.
Mějte se krásně
Dominik Honěk
Všichni salesiánští studenti žijí své povolání naplno a slouží mladým už teď. Velkou část nákladů na studium a formaci svých studentů hradí samotní salesiáni. Všichni tito mladí muži však studují proto, že se rozhodli dát svůj život Bohu a nám.
Podpořit je můžete zasláním daru do projektu Salesiánští studenti 2023 prostřednictvím platformy Darujme.cz.
A protože, jak praví Don Bosko, „Bůh přidává čas těm, kdo pracují pro něho,“ opět nabízíme jako poděkování za podporu studentů malou pozornost: placku, klíčenku – otvírák, nebo zrcátko. Pokud máte o dárek zájem, napište to do poznámky k svému daru nebo na e-mail fundraiser@sdb.cz. Nezapomeňte uvést svou poštovní adresu. ****
**** Poskytnutím svého kontaktu udělujete Salesiánské provincii Praha svůj souhlas ke zpracování osobních údajů v souladu s platnou legislativou. Jak nakládáme s vašimi údaji si můžete přečíst zde: gdpr.pdf (sdb.cz).
