V těchto dnech vychází v olomouckém univerzitním vydavatelství kniha o dějinách českých salesiánů. Více nám o ní řekl její autor – salesián Petr Zelinka.
Petře, kde se právě nacházíš a jaká je náplň tvé práce?
Od září 2019 jsem v Římě, dělám tady ředitele Centrálního salesiánského archivu. Hlavní představený salesiánů mi svěřil tento úkol, protože můj předchůdce, salesián don Luigi Cei, byl už starý a nemocný, a několik měsíců před mým příchodem do Říma zemřel. V archivu pracoval dvacet pět let, já tady naštěstí budu jen tři nebo šest let.
Z tvé odpovědi cítím, že nechceš zůstat „zahrabaný“ v archivu. Co ti tato práce přináší? Co ti naopak bere?
No tak do Říma se mi moc nechtělo. Přece jen mi tu chybí česká a moravská mládež. Ale mohu jezdit do ČR na Vánoce, Velikonoce i letní prázdniny, tak se s mladými aspoň trochu setkávám. V cizině si také člověk více uvědomí, jak je naše vlast krásná.
Jako hlavní archivář salesiánské kongregace mám přístup k cenným historickým dokumentům, což jsou třeba dopisy Dona Boska, korespondence hlavních představených nebo kroniky jednotlivých míst, kde salesiáni působili. Kromě běžné archivní práce mám taky více času číst, studovat, modlit se, připravovat exercicie a duchovní obnovy, odpočívat, chodit po horách nebo navštěvovat římské památky. A taky cestovat po světě, vizitovat provinciální archivy a povzbuzovat salesiány, aby při vší své činnosti s mládeží nezapomínali uchovávat historické dokumenty.
Jak ses dostal k psaní o historii českých salesiánů?
Než jsem se stal salesiánem, tak jsem studoval v Brně na Filozofické fakultě obor historie-archivnictví. Dějiny jsou tedy mým koníčkem a jako salesián jsem pomáhal s různými historickými výstavami nebo také s muzeem Ignáce Stuchlého ve Fryštáku.
Náš provinciál mě v roce 2014 povzbudil k doktorskému studiu historie na Filozofické fakultě v Olomouci. Cílem bylo zpracovat téma užitečné pro naši provincii, a tak jsem se věnoval počátkům českého salesiánského díla, od příchodu salesiánů do Fryštáku v roce 1927 až po začátek druhé světové války v roce 1939. Zaměřil jsem se na tři tehdy fungující salesiánské domy ve Fryštáku, Ostravě a Praze. Zkoumal jsem, jaké výchovné instituce čeští salesiáni zřizovali (byly to internáty, školy a oratoře) a jaké výchovné prostředky podle preventivního systému používali (vedle náboženského vzdělávání a prohlubování víry v Boha lze zmínit slavení, svátky, hudbu, divadlo a sportovní aktivity). Dizertaci jsem obhájil v květnu 2019.
Olomoucké univerzitní vydavatelství ji vydalo pod titulem Salesiáni v Československu (1924–1939). Je tato kniha v něčem odlišná od tvojí disertace?
V podstatě jde o mírně upravenou dizertaci. Rozšířil jsem svůj výzkum o pohled do zahraničí a doplnil jsem text o kontakty českých salesiánů se salesiánským dílem v Itálii, ve Slovinsku a na Slovensku. Proto je v názvu rok 1924, kdy přišli slovenští salesiáni do Šaštína. Za dva roky tedy budou salesiáni na Slovensku slavit sto let své přítomnosti. Nás čeká stoleté výročí v roce 2027. Také jsem rád, že jsem mohl právě vycházející publikaci doplnit o obsáhlou přílohu dobových fotografií jednotlivých míst i historických dokumentů.
Kde se dá tvoje nová knížka koupit?
Publikaci vytisklo Vydavatelství FF UP Olomouc a je k dispozici v prodejně nakladatelství v Olomouci (Biskupské náměstí 1) nebo v síti knihkupectví Kosmas.
Jan Kvapil