Skip to main content

S Petrem Kalasem o salesiánském díle v Teplicích

By 27. 1. 202212 května, 2022Naše díla, Novinky, Rozhovory, Top

Pokud sledujete práci teplických salesiánů, určitě už jste se s Petrem setkali. Pokud ne, rádi Vám ho představíme. Petr Kalas pochází od Boskovic, odkud se přesunul do Českých Budějovic, kde vystudoval teologii. V současnosti působí v Teplicích jako salesián a pedagog.

Petře, co tě přivedlo k salesiánům?

Vlastně náhoda a souhra okolností, setkání s různými lidmi a zjištění, že salesiáni jsou normální. Nastoupil jsem k salesiánům na zkoušku, kde jsem se chtěl během roku rozhodnout s čistým svědomím. Líbilo se mi, že o mě měli salesiáni zájem jako o člověka, nechtěli mě „ulovit“. Zaujala mě jejich otevřenost a to, že nejsou zavření v kostele, ale pracují s mladými u nás i po celém světě.

Jak bys popsal své každodenní povinnosti?

My salesiáni fungujeme nejen jako řeholníci v komunitě, ale pracujeme v různých oblastech – například ve středisku mládeže, ve věznicích v Teplicích či Bělušicích, či ve farnosti. Naše práce se soustředí na mladé lidi. Nabízíme jim, co potřebují ve svém životě, pomáháme hledat odpovědi na jejich otázky, vyplňovat volný čas, podporovat je při vzdělávání, které se netýká jen doučování, ale i hledání hodnot, uplatnění se v životě a na trhu práce. Já jsem zaměstnán jako pedagog volného času ve středisku v Teplicích-Trnovanech (máme ještě druhé středisko v městské části Prosetice). Mám i jiné úkoly a aktivity pro farnost a nový projekt Živý dům. Jako kněz působím hlavně v neděli. Hodně důležité je pro mě propojování světů – střediskového i farního, lidí z různých prostředí. Tím, že u nás mladí lidé zažijí, že to jde, mají pak méně předsudků.

Říká se, že v kraji, kde působíš, tedy v Sudetech, lidi moc do kostela nechodí. Je to pravda?

Ano, je to tak, nicméně u těch, kteří do kostela chodí, se jedná o reflektovanou víru. Lidé jsou hodně aktivní v kostele i mimo něj. Jsou to salesiáni spolupracovníci, dobrovolníci, neváhají poskytnout pomoc i podporu. Salesiáni zůstávají tam, kde práci, kterou dělají, nedělá někdo jiný, a to tak v Teplicích je. Ve městě se dlouhodobě věnujeme dětem ze sociálně slabých rodin, s výchovnými problémy, bez motivace atp.

„Chtěl bych zůstat mladý duchem, nechci být v padesáti starý a unavený pán, který nemá mladým co nabídnout.“

Salesiánské dílo se zaměřuje na mladé lidi, jak ty vzpomínáš na své dětství a mládí? Měl jsi kolem sebe mimo rodičů dalšího dospělého, který ti byl oporou?

Chodil jsem ministrovat a byl u hasičů. Na obou místech byli nadšení lidé, kteří dělali něco pro mládež a věnovali se nám. Mám starší sestry, takže o prázdninách jsem se staral o své synovce a neteře, připravoval jsem pro ně hry. Šlo mi to a asi i proto mě to bavilo. To ale vnímám až zpětně, včetně podpory rodičů, kteří nám toho moc nezakazovali, dávali nám určitou svobodu, zároveň nás učili, co ano, co ne.

Jak tuto podporu, motivaci vnímáš dnes, z pohledu muže ve středním věku?

Cítím povinnost, i když mi to není úplně vlastní, podílet se na utváření budoucnosti salesiánské provincie. Uvědomuji si, že za pár let už mi nepůjde běhání s dětmi. Proto už teď se učím kovařině, řezbářství a dalším dovednostem, které jsou víc o předávání zkušeností, než o pohybu. Chtěl bych zůstat mladý duchem, tak jako mě inspirovali konkrétní spolubratři salesiáni: Jenda Jeřábek a Alois Hurník, s kterými jsem se potkal v Ostravě. Nejen, že byli, a Alois stále je, duchem mladí, ale hodně toho oba věděli, byli ochotni poradit. Neupínali se ke vzpomínkám a porovnávání, že se to dříve dělalo jinak a lépe. Ani já nechci být v padesáti starý a unavený pán, který nemá mladým co nabídnout.

Salesiánská provincie zakoupila léta nevyužívanou budovu bývalých jeslí, která po opravě bude opět sloužit dětem a mládeži v Teplicích. Co vás k tomuto kroku vedlo a jaké plány s tímto „Živým domem“ máte?

Před třemi roky jsme dostali výpověď ze střediska na Luně a těžko jsme hledali nové prostory. Tím se obnovila myšlenka na vlastní dům. V souvislosti s tím a po konzultaci s vedením salesiánské provincie jsme konstatovali, že Severní Čechy jsou místem, kde chceme zůstat a pracovat. Salesiánů nepřibývá, některá místa budeme zřejmě muset opustit, ale tady chceme zůstat, protože vidíme smysl naší práce. Cílem je snaha klást důraz na propojování farnosti, střediska i komunity, spojovat lidi z různých oblastí a sektorů, sociálních vrstev. A taky se nebát říct nahlas, co děláme. Salesiáni působí v Teplicích 30 let, zůstávají tam, kde není nikdo jiný, aby dělal jejich práci. Budeme potřebovat podporu veřejnosti a část oprav bude nutné financovat z darů.

A co tedy dětem a mladým lidem nabízíte?

Ve střediscích je každodenní doučování, rozmanitá nabídka zájmových kroužků, možnost půjčit si stolní hru, zahrát si fotbálek nebo pinec a také se jen tak potkat s kamarády. Jezdíme často na víkendové akce, sportovní turnaje nebo tábory. Pro mládež od 13 let máme nízkoprahové zařízení a pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační službu, která se snaží s rodiči pracovat tak, aby si příště poradili sami.  Preventivní programy pro školy jsou zaměřené na podporu vztahů v třídním kolektivu, rozvoj komunikace, spolupráce a důvěry, připravujeme i adaptační programy pro třídy nebo teambuilding pro pedagogické pracovníky a pracovníky v sociálních službách.  Nejsme tu tedy jenom pro děti, které přijdou do střediska. Náš tým tvoří 25 zaměstnanců a 70 dobrovolníků.

Hana Machová, převzato ze stránek Salesiáni Teplice

Fotografie Petr Macek