Přinášíme vám rozhovor s Vendulou Drobnou, ředitelkou Salesiánského střediska Štěpána Trochty v Teplicích. Pochází od Litomyšle a je matkou tří dětí. Do Teplic se s manželem přistěhovali v roce 2000, kdy oba začali ve středisku pracovat.
Vendulko, jaká je tvá historie osobní i pracovní ve spojení se salesiány?
Potkávali jsme se už v dětství, ale nevěděla jsem, že jsou to salesiáni spolupracovníci. Vždy se věnovali dětem, v utajení jsme jezdili na chaloupky a výlety. V mládí jsme se přestěhovali do farnosti, kde byl kněz salesián. Když jsem po škole hledala práci, chtěla jsem, aby měla i další smysl, a tak jsme s manželem vyslyšeli nabídku Ládi Nádvorníka, který v Teplicích na prosetickém sídlišti zakládal první středisko pro děti a mládež. Výhodou také bylo, že jsem mohla skloubit práci s rodinným životem. Účetnictví jsem mohla dělat z domova a s manželem jsem se střídali na rodičovské dovolené, což v té době nebylo obvyklé.
Ředitelka střediska jsi od roku 2014. Jak velká jste organizace? Představ nám blíže svůj tým.
Náš tým je sestavený hodně pestře, jsou v něm pedagogové, sociální pracovníci, speciální pedagog a lidé, kteří tvoří zázemí. Na každém z nich záleží. Ať přímá nebo nepřímá práce má smysl. A každý dělá maximum, mnohdy hodně nad rámec svých pracovních povinností. Věnují se dětem i klientům individuálně, hledají různé cesty a možnosti, jak jim pomáhat. Důležitou součástí našeho týmu jsou i dobrovolníci. Pro mě jsou to superhrdinové, kteří nezištně věnují svůj čas, nadšení a zkušenosti.
Kam se za těch osm let středisko posunulo, a kde je teď? Jaké nabízíte služby? Které služby jsou teď nejvíc potřeba a proč?
Středisko se od svého založení v roce 1990 vyvíjí a pružně reaguje na výzvy a problémy. Postupně jsme rozšířili programy i prostory. V roce 2009 jsme ke vzdělávání a volnočasovým aktivitám přidali dvě sociální služby: nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Potíže řešíme provázaně, služby a programy spolu různě spolupracují, prohlubují, učíme se. Není to neměnné…
Rozšiřuje se nám počet dětí, kterým ve spolupráci s Člověkem v tísni a Nadací Albatros poskytujeme stipendia, a tak mohou studovat na střední škole nebo učilišti. Je to reálná pomoc, kde jsou poměrně tvrdě nastavené podmínky. Ale řady těch studentů se rozšiřují. To vidím jako velký úspěch. Je jedno, kde konkrétně budou potom ty děti pracovat, ale je důležité, že díky vzdělání budou mít větší možnosti uplatnit se. Je to program napříč našimi službami, který se ukázal jako dobře fungující.
Vaše nejmladší služba je Animo, preventivní programy pro školy. Co si pod tím máme představit?
Jedná se o preventivní programy pro základní školy, které jsou zaměřené na rozvoj komunikace, spolupráce a stmelení třídního kolektivu. Důležitým aspektem je to, že se programů aktivně účastní i třídní učitelé a asistenti pedagoga. Součástí Anima jsou také workshopy na konkrétní téma, třeba Bezpečně internetem.
Salesiáni zakoupili léta nevyužívanou budovu bývalých jeslí, která po opravě bude opět sloužit dětem a mládeži v Teplicích. Co vás k tomuto kroku vedlo a jaké plány s tímto „Živým domem“ máte?
Už před 15-20 lety jsme vnímali, že pronajaté prostory nás omezují, že se rozvíjí a rozšiřuje naše nabídka programů, ale brzdí nás malé nebo nedostatečné prostory. Impulsem pak byla výpověď z prostor, které jsme 10 let budovali. Protože jsme školské zařízení, naše prostory musí splňovat různé bezpečnostní a hygienické podmínky a najít nový pronájem je téměř nemožné. V Proseticích máme prostory pronajaté od Magistrátu, tam plánujeme zůstat, ale prostory střediska v Trnovanech jsou malé a máme je v pronájmu jen na dobu určitou.
A tak Salesiánská provincie, náš zřizovatel, vložila prostředky do nákupu vybydlené ruiny, připravili jsme projekt a chystáme se na celkovou rekonstrukci. Já se vlastně do tohoto projektu pouštět nechtěla, osobně jsem nepostavila ani kůlničku na dříví, ale moc se z toho těším. Když něco drhne, tak si představím, jak to bude vypadat po rekonstrukci: dům plný dětí, učebny a konzultační místnosti, zázemí pro Animo a další. Už aby to bylo. Máme za sebou první velký krok. Celý dům je vyklizený a získali jsme stavební povolení.
Je to jako zázrak, pomáhá nám neskutečné množství lidí, kteří si Živý dům vzali za svůj. Jsou ze střediska i mimo něj a já se teď cítím jako na konci první části maratonu. Už je vidět další etapa, ale pár posledních metrů nemůžu, jsem unavená. Ale vidím, že k občerstvení na trati zbývá pár metrů, pak bude dokončená projektová dokumentace včetně změn a dodělávek a projekt zamíří do chvíle, kdy se začne stavět.
Co ti dělá radost a co tě naopak tíží?
Radost mi dělá spousta věcí: moje rodina, děti, manžel, přátelé. Radost mi také dělá, že si se spolupracovníky rozumíme a jsme vnitřně naladěni na stejnou vlnu. Stává se, že řešíme těžký problém, že se nepohodneme, ale pak si o tom popovídáme, vyřešíme to. Vidím, že věci fungují, že i když se něco rodilo těžce, tak to později funguje velmi dobře. Třeba když potkám bývalého klienta, ze kterého je dospělý člověk, který má svou práci, rodinu, třeba se i pere se životem, ale jde dál. A to je moje velká radost.
Je některé z dětí nebo rodina, které prošly střediskem, na které vzpomínáš, protože tě jejich osud zasáhl?
Těch příběhů je spousta, ale napadá mě jeden z nedávné doby. Před dvěma lety přišel do střediska chlapec (13 let), který se svými rodiči přijel do Čech z Ukrajiny. Česky se tedy začal učit v relativně vysokém věku a situaci mu ještě zkomplikovala distanční výuka spojená nedostatkem kontaktu s česky mluvícími vrstevníky. Ty dva roky chodí poctivě na doučování a aktuálně se připravuje na přijímací zkoušky na gymnázium, které bude skládat stejně jako české děti z českého jazyka. Naopak pro nás je v současné době důležitá jeho pomoc při komunikaci s dětmi válečných běženců, které k nám přicházejí.
Kdybychom ti mohli splnit jedno, jakékoliv přání, co by to bylo?
Teď bych si přála najít poklad za 20 milionů, to by nám bodlo pro Živý dům. Možná se to někomu zdá přízemní, ale opravdu by nám to pomohlo.
Hana Machová
Foto: Petr Macek (Člověk a Víra), Pavlína Mašková
Převzato ze stránek Salesiáni Teplice
