Dům Ignáce Stuchlého se o Velikonocích naplnil životem. Přijeli mladí snad ze všech koutů republiky, aby společně prožili ty největší křesťanské svátky. Celá akce byla pod taktovkou týmu Bosco Boys, kteří z aplikace Instagram dokázali vykročit směrem k možnosti se potkat a něco spolu zažít.
Velkým přínosem akce byla nejen přítomnost tří salesiánských celebrit z týmu Bosco Boys, Libora Všetuly, Filipa Mareše a Petra Boštíka, ale i celého týmu, do kterého byli zapojeni nejen mladí, ale důležitou roli měla třeba salesiánka Věrka Gajdůšková a nesmíme zapomenout ani na salesiána Stana Hurbaniče, který k nám zavítal ze Slovenska.
Společný čas nám začal ve Fryštáku už ve středu večer. Kromě různých seznamovacích her nás Bosco Boys vtáhli do živého vysílání, které natáčeli pro svůj stejnojmenný kanál na Instagramu. Během večerní modlitby jsme byli uvedeni do aktivity, která nás provázela celými Velikonocemi. Každý z nás dostal deník. Díky tomu vznikl prostor přemýšlet nad otázkami, které se týkají nejen svátků, ale i nás samotných.
Mou nejoblíbenější částí dne, když přijedu do Fryštáku na jakoukoliv akci, jsou snídaně. Díky nim totiž ani to samotné ranní vstávání není tak strašné. Jakoby vám ten teplý čaj a čerstvý rohlík s marmeládou vlil novou energii do žil.
Každé ráno nás čekal úvod do daného dne. Chvíle ztišení se proměnila v čas kreativity. Tým pro nás vždy připravil papír A4 s citáty, úryvky z Písma, obrázky a otázkami. Stříhali jsme, lepili a psali do deníku to, co nás zrovna napadlo.
Během Zeleného čtvrtku, který si vzal na starost Libor, přišel čas nejen na další seznamování, ale hlavně na Sederovou večeři, která byla jedním ze zásadních okamžiků Velikonoc. Už jen příprava večeře nám dala důvod být spolu. Každý z nás vyfasoval úkol, kterým zajistil zdárný průběh večera. A to od chystání jídla, přes zdobení sálu, až po přípravu Getsemanské zahrady.
Ve chvíli, kdy jsme slavnostně oblečeni vstoupili do sálu, zatajil se nám dech. Všechno vypadalo velmi slavnostně, barevné reflektory tlumeným světlem ozařovaly stěny a my se téměř přenesli do jiného světa. Libor nás svým klidným hlasem prováděl celým večerem. Silným okamžikem bylo umývání nohou, které se týkalo opravdu nás všech. Po sklizení stolů jsme pokračovali mší svatou a pomalu se přesunuli do Getsemanské zahrady. Na kolenou před nejsvětější svátostí jsme poslouchali audio nahrávku, u které nám tekly slzy. Byl to velmi silný prožitek. Během noci byl prostor pro zapsaní se k bdění v zahradě. Vstávání v noci bezpochyby patří mezi náročné kroky, ale stálo nám to za to!
Dopoledne Velkého pátku jsme strávili na workshopech. Výběr byl veliký. Některé oslovily partnerské vztahy, další zamířili na horolezeckou stěnu a část z nás tvořila svůj kříž. Odpolední křížovou cestou jsme vyrazili na Čertovy skály. Po cestě ve skupinkách nás čekalo pár zastavení a čtení pašijí. Namáčeli jsme dlaně do červené barvy a obtiskli je na bílé plátno, přibíjení hřebů i prudký kopec nahoru nám všem dal zabrat.
Velkopáteční obřady si pro nás připravil Bošťa. Předávali jsme si kříž, modlili se přímluvy a cestu zpátky už šel každý sám svým tempem. Zážitek to byl opět velmi silný a o to důležitější byl potom čas pro nás.
Večerní promítání filmu Kalvárie nás ovšem úplně odrovnalo. Během titulek se nikdo nedokázal ani pohnout, a ještě značnou chvíli poté jsme seděli, dívali se do tmy a zadržovali dech. Postupně se spontánně vytvořilo pár skupinek, ve kterých vznikl prostor k různým vysvětlením a sdílením smyslu zhlédnutého snímku. Myslím si, že to něco vypovídá o kvalitě filmu a moc bych ho všem doporučila.
A jelikož se vám v domě jen tak nezjeví zhruba 80 lidí, kteří mají chuť přiložit ruku k dílu, pomohli jsme s umýváním oken a nošením materiálů pod nově opravenou střechu na DISu. Práce nám šla rychle od ruky a dávala obrovský smysl. Připojila se k nám i nynější paní ředitelka Dáša Zlámalíková, která mezi nás hned zapadla. Celým domem se nesl smích, hudba a dusot nohou na schodišti. I počasí nám opravdu přálo, jako by se na nás z nebe smál Staříček – P. Ignác Stuchlý, zakladatel salesiánského díla v Česku.
O něco vyčerpávající nakonec bylo natáčení videa pro Bosco Boys. Samo o sobě to sice nevypadá tak složitě, ale ve chvíli, kdy každý krok točíte vícekrát, dá to opravdu zabrat. Ovšem výsledek stál za to. A s pomocí dronu vzniklo vlastně umělecké dílo.
Velmi očekávaným bodem programu bylo sdílení ve skupinkách. Každý z nás si vybral téma, které mu bylo blízké nebo otázku, o které se chtěl dozvědět více. Mluvili jsme o zpovědi, vztahu k sobě samému i o závislostech. Slovo dostal každý, kdo o to stál a kdyby nás čas nelimitoval, mohli bychom diskutovat ještě dneska…
Celou Bílou sobotu, a hlavně večerní vigilii, měl pod palcem Fíla. Připravovali jsme stodolu, kádě, dřevo na oheň, louče místo svící i prostor pro oslavu. Velikonoční vigilie začala po setmění na dvoře, postupně se rozsvěcely všechny louče a my se vypravili do stodoly, která byla našim útočištěm pro bohoslužbu slova. Jedno čtení střídalo další, až se najednou rozsvítilo a namísto zvonků se ozval zvuk chrastících klíčů. Ani obnova křestního slibu nebyla tradiční. Vzali jsme to velmi vážně a postupně svůj křest obnovili ponořením se do kádě. Oči nám zářily a radost v srdci byla téměř nepopsatelná. Tentokrát šlo jen o naše rozhodnutí se pro Boha. Což nás nenechalo chladnými – spíš mokrými.
Bohoslužba oběti pokračovala v kapli, kde naše radost už neznala mezí. Pořádná oslava se rozjela o chvíli později. Smáli jsme se, tancovali, jedli a byli tady a teď. Nic důležitějšího nás v tu chvíli nezajímalo a bylo nám spolu dobře.
Samotnou neděli vzkříšení dostal na starosti Stano. Jeho pohled na svět nás velmi inspiroval. Mši svatou doprovázela schola, která nám i po dlouhé noci předávala energii. Společný čas se nám pomalu chýlil ke konci. Loučili jsme se, objímali a cítili se obohaceni prožitky posledních dnů.
Pro spoustu z nás byly Velikonoce mimo domov a naše farnosti výstupem z komfortní zóny. Udělali jsme obrovský odvážný krok, který opravdu stál za to. A pokud se vám kdykoliv v životě naskytne příležitost zažít věci jinak, seberte odvahu a pojďte do toho spolu s námi!
Patricie Kosíková
Foto: archiv SDB
