Jak bývá naším zvykem cca 1x za 5 let se my, koadjutoři (koadjutor je salesián, který není kněz) Salesiánské provincie Praha, vydáváme na zahraniční pouť, abychom si oživili některé salesiánské kořeny. V minulosti jsme tak putovali např. po stopách Ignáce Stuchlého ve Slovinsku, rodným krajem Dona Boska v okolí italského Turína nebo ve šlépějích Františka Saleského ve Francii.
Letos jsme hledali salesiánské kořeny v Římě. Protože toto italské město je zároveň kolébkou křesťanství, rozšířili jsme naše putování i na křesťanská, nesalesiánská místa.
Do Říma nás přijelo v pondělí 20. července 2026 všech 9 koadjutorů. Pouti se neúčastnil pouze koadjutor Marcos, který je původem z Argentiny a působí v naší bulharské misii ve Staré Zagoře. Využili jsme pohostinnosti generálního domu salesiánů na Sacro Cuore, který těsně sousedí s vlakovým nádražím Termini a je čerstvě celý rekonstruován. Hodně se nám věnoval spolubratr Pavel Ženíšek, který letos po šesti letech vrací ze služby v tomto domě, kde pracoval v oblasti misií.
Hned první den jsme se ubytovali a prohlédli část tohoto velkého domu s přilehlým kostelem, zasvěceným Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, odkud dostal svůj název. Navštívili jsme komunitní kapli, kde nás přivítal „Dobrý Pastýř“, držící kolem krku zachráněnou ovci a ve druhé ruce otevřené Evangelium, z něhož se „sypou“ písmenka abeced různých jazyků a tato písmena jsou rozsypána i na podlaze až ke vstupním dveřím. To má evokovat univerzálnost Evangelia pro celý svět a každý národ. Pak jsme si prohlédli prostory kostela, jehož stavbu dokončil osobně Don Bosco na přímé přání a výzvu papeže Lva XIII. Po prohlédnutí okolí ze střechy budovy jsme věnovali ještě pozornost druhé kapli, která obsahovala skleněné mozaiky, v oltáři ostatky plíce Dona Boska a nástěnnou připomínku, že v těchto prostorách napsal Don Bosco slavný „dopis z Říma“ 10. května 1884 svým salesiánům a chovancům v Turíně-Valdoccu. V této kapli jsme pak mívali nejčastěji českou mši svatou nebo modlitby breviáře. Tentýž den jsme ještě navštívili baziliku Panny Marie, andělů a mučedníků, která je v blízkosti domu.
V úterý dopoledne jsme se vydali do Vatikánu, kde nás pan Michal Klement, bratr našeho spolubratra Václava, provedl po Vatikánské nekropoli v podzemí Baziliky svatého Petra. Dozvěděli jsme se mnoho podrobností ze stavby a mnoha přestaveb tohoto papežského chrámu, jak za císaře Konstantina I. Velikého, tak i v pozdějších dobách. Dnešní vatikánská bazilika se začala stavět podle projektu Donata Bramanta, po jeho smrti stavbu vedl Rafael Santi a později slavný Michelangelo. Byli jsme v těsné blízkosti hrobu svatého Petra. Po prohlídce nekropole jsme vylezli do prostor vatikánských jeskyní, kde jsou pochováni papežové a pak ještě výše do baziliky, kde jsme viděli sochu Sona Boska, hrob sv. Jana Pavla druhého, slavnou Michelangelovu Pietu, oltář sv. Václava a mnoho dalších věcí. Poté jsme někteří vystoupili na kopuli baziliky a pěkně z výšky prohlédli široké okolí Vatikánu. Odpoledne jsme věnovali prohlídce Kalistových katakomb. Zde působí salesiáni. Po cestě domů jsme viděli ohromnou sochu patrona ministrantů, sv. Tarzícia a malý kostelík Quo vadis, který proslavil známý stejnojmenný román Henryka Sienkiewicze.
Ve středu jsme většinu dne trávili opět ve Vatikánu, kde jsme v malém autobusu projížděli zahrady a pak jsme procházeli Vatikánská muzea, která jsou tak obsáhlá, že bychom tam strávili klidně celý týden, kdybychom měli tolik času. Zaujalo nás tam mnoho věcí, nejvíce asi Sixtinská kaple. Při zpáteční cestě jsme se stavili v bazilice Santa Maria Maggiore, kde jsme viděli známý obraz Panny Marie Salus populi romani, kterou hodně uctíval poslední zemřelý papež František, který je v jeho blízkosti i pohřben. Připomněli jsme si, že na oltáři této baziliky položil papež Hadrián II. slovanské bohoslužebné knihy Cyrila a Metoděje a tím oficiálně schválil staroslověnštinu, jako liturgický jazyk. V těsné blízkosti jsme ještě prohlédli baziliku Santa Prassede, kde v přilehlém řeckém klášteře se stal sv. Konstantin mnichem a přijal jméno Cyril.
Ve čtvrtek jsme se vydali prozkoumat věž pod velkou pozlacenou sochou Ježíše Krista (6,5 m vysokou), která nad objektem domu, kde jsme byli ubytování, vévodí. Prošli jsme dvěma patry se zvony, až jsme se ocitli u samých nohou sochy Ježíše, odkud jsme měli krásný výhled na celé okolí. Pak jsme se vydali autem k moři, kde jsme se krátce vykoupali a pak zamířili do starobylého městečka Ariccia, které je považováno za hlavní město „porchetty“ (tradiční italská pečená vepřová roláda). Tento pokrm jsme ochutnali během oběda. Byl výborný. Pak jsme si prohlédli blízký třípodlažní obloukový viadukt „Ponte monumentale di Ariccia“ a popojeli jsme do Castel Gandolfa, kde je letní sídlo papeže. Zde nás přivítal farář, polský salesián Tadeusz Rozmus, který byl dříve naším „regionálem“ (spravoval salesiánský region Severní Europa, do kterého česká provincie spadá). Velmi dlouho se nám věnoval, provedl domem s výhledem na známé jezero Albano. Při přátelském rozhovoru jsme se občerstvili a vydali na zpáteční cestu. Po návratu jsme se někteří vydali do baziliky sv. Vavřince, která se nachází nedaleko Termini. Má nádherné fresky ze 13. století. Před kostelem je pohřben italský politik Alcide de Gasperi, který se zasloužil o vznik instituce, z níž se zrodila Evropská unie.
V pátek jsme se vypravili, do Baziliky svatého Kříže, jednoho z nejstarších chrámů v Římě, který býval titulárním kostelem kardinála Vlka. Císařovna svatá Helena sem dala převézt podstatné části Kristova kříže. Pro rekonstrukci jsme se však dostali jen do lodi kostela. Expozice byla uzavřená. Vydali jsme se tedy do nedaleké baziliky svatého Jana v Lateráně, který je považován za matku všech kostelů, protože jde o nejstarší veřejnou křesťanskou baziliku v Římě, oficiální sídlo papeže a první oficiálně posvěcený křesťanský chrám. Po prohlédnutí jsme se vydali do Baziliky svatého Klimenta v Lateráně, kde byly uloženy ostatky papeže mučedníka svatého Klimenta I., které sem přinesli sv. Cyril a Metoděj. Zanedlouho po této události sv. Cyril zemřel a byly zde uloženy jeho ostatky. Kdo by si však myslel, že jeho ostatky zde najdeme, je na omylu. Během napoleonských válek byla původní hrobka zničena a ostatky se ztratily. V roce 1963 objevil irský dominikán drobnou schránku s potvrzením, že skrývá jen několik centimetrů velkou kost tohoto světce. Papež Pavel VI. Tuto relikvii vrátil bazilice.
V sobotu jsme pokračovali prohlídkou generálního domu salesiánů na Sacro Cuore, kde jsme spali. Navštívili jsme prostory, kde hlavní rada zasedá a kde pracují zaměstnanci generálního domu. Pak jsme začali prozkoumávat stopy sv. Pavla. Nejprve jsme navštívili Baziliku svatého Pavla za Hradbami. Zde mimo jiné je vyobrazeno všech 267 papežů, včetně současného papeže Lva XIV. (vyobrazení jsme nepočítali, takže podle polemiky počtů papežů na internetu je možné, že jich je 266). Důležité však je, že jsou zde ostatky svatého Pavla. Bazilika je majestátní a jemně nažloutlé světlo přicházející okny, která jsou z tence vyřezávaného alabastru, dává bazilice zvláštní atmosféru. Následovala návštěva místa s názvem „Tre Fontane“, kde byl sv. Pavel popraven mečem. Podle legendy po stětí se hlava 3x odrazila od země a na těchto místech vytryskly 3 fontány. Areál je ve správě Trapistů. Žijí zde jak mniši, tak mnišky, kteří mají společný kostel, kde se modlí. Odpoledne jsme ještě navštívili Fontánu di Trevi, Pantheon a náměstí Piazza Navona, kde se právě rekonstruuje Bazilika svaté Anežky Římské, takže jsme se dovnitř nedostali.
V neděli dopoledne jsme navštívili baziliku svatého Petra v okovech, kde se uchovávají okovy, kterými byl svázán svatý Petr v příběhu, který je popisován ve 12. kapitole Skutků apoštolů. Také se zde nachází slavná Michelangelova socha Mojžíše, který má na hlavě rohy. Odpoledne jsme navštívili nedaleké Centro Aletti, které nám ukázal bývalý spolubratr Jaromír, který tam žije a částečně i pracuje. I když byly prázdniny a nikdo v dílnách nepracoval, mohli jsme vidět celý řetězec prací, které zde jindy probíhají při tvorbě nástěnných mozaik.
Při večeři jsme se rozloučili se spolubratry na Sacro Cuore a na noc jsme vyrazili zpět domů do České republiky. V noci totiž nebylo takové vedro a cesta byla příjemnější.
Děkujeme Bohu za krásný dar těchto dnů pouti ve věčném městě. Myslím, že ze zážitků bude každý z nás dlouho žít.
Pavel Liškutin, SDB
