V rámci jubilejního roku 2025 se uskutečnilo i Jubileum mládeže. To se konalo od 28. července do 3. srpna. Z České republiky vyrazilo do Itálie přes 1200 mladých poutníků. Přímo pod hlavičkou salesiánů nás jelo kolem 50 – nejen animátoři, ale své zastoupení měli i salesiánky a salesiáni.
Cestu do Itálie si každá skupinka řešila tak trochu po svém. Někdo preferoval letadlo, další využili auto nebo autobusovou dopravu zařizovanou diecézemi. Všichni společně jsme se potkali v Římě v pondělí večer na výstavišti, které se stalo naším útočištěm na nadcházející dny. V devíti sektorech nespaly stovky lidí, ale tisíce. Leželi jsme vedle sebe dost natěsno, jen uličky na průchod musely zůstat prázdné. Sprchování pod hvězdnou oblohou sice může znít romanticky, ale když dodám, že tekla ledová voda z hadice, tak to žádná sláva nebyla. Každý si našel svou taktiku, jak rychlou sprchu zvládnout. Někteří křičeli, jiní si zpívali a další nadávali všemi jazyky, které jen znali. A my, kteří jsme to měli v daný večer za sebou, jsme se jen smáli.
Kromě možnosti programu v českém centru a krás italského hlavního města jsme poznávali hlavně krásy salesiánské. V úterý jsme měli domluvené odpoledne v generálním domě salesiánů, který se nachází v samém srdci Říma. Salesián Pavel Ženíšek, kterému nikdo neřekne jinak než Gambi, nás provedl jejich nádherným zázemím. Kromě prohlídky kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova (Sacro Cuore di Gesù) byl prostor si prohlédnout prostorné nádvoří se sochou Dona Boska, která při doteku pálila jeho samou láskou k mládeži. Celým nádvořím zněla hudba a kolem pódia tancovali mladí v tričkách salesiánského setkání. Trvalo to jen chvíli a už jsme tancovali s nimi. Gambi nám zrovna chystal svačinu v podobě sladkého melounu, sušenek a skořicových šneků, které sám pekl. V místní komunitní kapli, která je nově vymalovaná a naprosto dechberoucí, jsme shlédli scénku o snu, který měl Don Bosko v Římě. Den na to si sedl k psacímu stolu a napsal nám známý dopis z Říma, který neposílal jen salesiánům, ale i všem jeho klukům. Nám se poté naskytla jedinečná příležitost – dostali jsme za úkol napsat náš dopis z Říma. Ten mohl být adresovaný Donu Boskovi nebo třeba přímo Pánu Bohu. Spálení dopisů si večer vzal na starosti opět Gambi. My jsme se s ním rozloučili, vyfotili se s Donem Boskem a vyrazili hledat místo, kde nám vezmou stravenky na večeři.
Během prvních dnů se nám povedlo dát i pár rozhovorů do TV Noe, což pro nás byla opravdu zajímavá a nevšední zkušenost, za kterou děkujeme salesiánu Leoši Ryškovi.
Další dny byly hodně o nás. Někteří vyrazili procházet svatými branami, další poznávali památky a jiní zvládli i generální audienci s papežem Lvem XIV. Různě jsme se potkávali, míjeli a posílali si tipy na místa a podniky, kde to stojí za to.
Ve čtvrtek se nám povedlo dostat se k moři. Tak vzniklo konkurenční České centrum na pláži. U moře vedle nás byli i salesiáni z Polska, čímž se vytvořila úžasná atmosféra přijetí a radosti. Moře bylo sice na první dojem studené, ale nakonec do něj vlezli snad úplně všichni. Vlny nás opravdu nadnášely, hráli jsme kohoutí zápasy, strkali se a byli šťastní, že je možnost zpomalit a být spolu.
Pateční odpoledne patřilo Kalixtovým katakombám. Ty má shodou okolností na starosti salesiánská komunita, takže jsme se cítili opět jako doma. Náš pan průvodce pocházel z Polska, ale prohlídka byla v češtině. Kdo by to byl čekal… každopádně to byl velmi příjemný dotek Boží prozřetelnosti. Dole v katakombách bylo opravdu hodně lidí. Tempo bylo lehce úmorné, ale za to nízké teploty jsme velmi ocenili. V kapli v areálu nás po prohlídce čekala mše svatá. Byla to první vyloženě salesiánská mše na setkání. Zpívali jsme, modlili se a zase trávili čas pospolu. Venku na čerstvém vzduchu jsme si lehli do měkké trávy. Popřáli jsme Indiánovi (salesián Lubomír Laža) k narozeninám a vyrazili na večeři a ubytování.
Ještě ten večer byl na jednom náměstí večer chval. Střídali se tam opravdu různé chválové kapely a zpěváci z celého světa. Celé náměstí bylo plné slovenských vlajek, protože mezi účinkujícími byla i skupina Godzone. K našemu překvapení, zpívali dvě písničky anglicky, ale Áronské požehnání znělo večerem minimálně ve čtyřech jazycích. Člověku se úplně tajil dech.
V sobotu dopoledne nastal čas na sbalení nedůležitějších věcí. Zavazadla bylo možné nechat jak na výstavišti tak v českém centru. V pauze před obědem přišla chvíle společné mše svaté na trávě za halami. Nebyli jsme zdaleka jediní, kteří tento čas a prostor využili ke mši svaté.
Po obědě jsme vzali batohy, spacáky a karimatky a vyrazili na pouť směrem na Tor vergata, kde se konalo setkání se svatým otcem. Na úplně stejném místě se takové setkání konalo v roce 2000. Mnozí si ho určitě pamatujete. Po projití bezpečnostní kontrolou a vyzvednutí balíčku s jídlem na následující dva dny, jsme vyrazili hledat volné místo v sektoru. Přední místa už byla zabrána, a tak nám postačil výhled na obrazovku. Jakmile jsme vybalili karimatky a zahnali největší hlad, vyrazili jsme za bulharskou výpravou. V čele šla naše animátorka Nicol, která trávila poslední měsíc dobrovolnictvím v Bulharsku. Vigilii jsme prožili v „bulharském obležení“ a cítili jsme se opět jako doma.
Pro většinu byla noc ve znamení odpočinku, jiní prožili edukativní rozhovory a zjistili, jak se čistí třeba takové záchody na opravdu velké akci. Ráno nás probudil krásný východ slunce. Při mši jsme se chránili deštníky a karimatkami. Jen teda získat svaté přijímání byl opravdu nadlidský úkol. V našem sektoru ho totiž nikdo nepodával, vyrazili jsme na průzkum k dalším sektorům, ale ani tak se na všechny nedostalo. Svět tím ale naštěstí nekončil a Pán Bůh naši snahu určitě viděl.
Už před požehnáním se začaly opět davy lidí valit ven, někteří se snažili stihnout letadlo, jiní autobus nebo vlak. Postupně jsme se rozloučili s davy, s Římem i Itálií a vydali se na cestu zpátky. Během pondělí se všem podařilo vrátit domů.
Celé setkání probíhalo ve znamení radosti a společenství. Papež Lev XIV. nás povzbudil k naději a šíření světla i k těm, kteří se jubilea zúčastnit nemohli.
Velké díky za organizaci skupiny patří určitě salesiánům Filipu Marešovi, Petru Boštíkovi, Dominiku Hoňkovi, Janě Markové, Honzovi Rozsypálkovi, Toníku Pražanovi a Indiánovi.
Patricie Kosíková
Foto: archiv účastníků
Co na Jubileu mládeže nejvíce oslovilo mladé?
Anička Zelíková
Pro mě to byl obrovský relax na hlavu. Už dlouho jsem ji neměla tak čistou jako tento týden. O to těžší byl návrat zpátky do reálného života. Co se týká programu, tak se mi líbil ten společný, který byl chystaný přímo pro nás. Ať už generální dům salesiánů, mše nebo katakomby. I menší skupiny, kde byl prostor se zamyslet a zpomalit byly super! Bylo úžasné, že jsme měli čas i na rozhovory mezi sebou. Moc děkuji za celou akci.
Karolína Škubalová
U mě to byl jednoznačně papež Lev XIV. Jeho laskavost, pokora… velmi mě oslovil, jeho kázání bylo nádherné, celá vigilie byla dokonalá. Hodně si od něj odnáším a jsem ráda, že nás vede právě on!
Sára Maťáková
To že jsem se mohla setkat s jinými mladými lidmi a mohla jsem poznat nové lidi, ať už z Česka nebo z celého světa. Moc se mi líbila i ta energie a nálada ostatních mladých. Celé to podtrhla spousta nových zážitků ať už s lidmi, které znám dlouho, tak i s nově poznanými.
