Salesiánské dílo v Česku brzy oslaví 100 let. Za tu dobu ukázalo navzdory dramaticky se měnícím podmínkám velkou životaschopnost. I dnes stojíme před výzvou. Co je to za výzvu? A jak na ni chceme reagovat? O tom jsme mluvili s P. Václavem Jiráčkem, koordinátorem procesu proměny provincie.
K proměně provincie vydal provinciál P. Martin Hobza tiskovou zprávu, která odpovídá na základní otázky tohoto procesu. Spolu s dalšími podklady ji najdete na www.sdb.cz/promena.
Václave, ty jsi byl pověřen vést proces proměny provincie. Co to vlastně je?
Je to snaha uchopit znamení, která nám Bůh dává (stárnutí salesiánů, potřeby mladých, proměna církve), a správně na ně reagovat. Tento proces jsme odstartovali na provinciální kapitule 2024, teď máme čas pro rozlišování a v roce 2027 na další kapitule bychom chtěli udělat rozhodnutí o změnách. Zároveň věřím, že to nebudou jen změny organizační, ale že v celém tomhle procesu se projeví i Duch Svatý a promění také všechny, kteří se do tohoto procesu nějak zapojí. Nejde tedy o restrukturalizaci nebo útlum, ale o hledání nových forem, jak být s mladými a žít salesiánské poslání v dnešních podmínkách – s menším počtem salesiánů, ale s větší otevřeností pro spolupráci a nové cesty.
A co proměna provincie znamená pro tebe?
Osobně vnímám určité napětí mezi dvěma skutečnostmi. Salesiánská díla jsou krásně rozkvetlá, salesiáni spolu s dalšími lidmi tvoří spoustu dobrých věcí. Na druhou stranu salesiáni stárnou a početně ubývají. Přitom je mnoho věcí v provincii nastaveno tak, že se bez salesiánů neobejdou. Proměnou provincie chápu snahu o odstranění tohoto napětí.
Znamená to, že naše díla musíme přizpůsobit současným možnostem salesiánské provincie?
Řeknu to ještě jinak. Věříme tomu, že Bůh má rád mladé lidi. Dvě důležitá slova, která se nemění a jsou pořád platná: Bůh a mladí. Bůh, Ježíš Kristus, a mladí lidé, ti, kteří jsou zranitelní, ohrožení a Bohem milovaní. A pak jsou tu salesiáni a další spolupracovníci, kteří tato dvě slova svým životem a prací propojují a k tomu si vytvářejí různé dobově podmíněné formy a prostředky. A ty se v této době mění, mění se forma, ale to podstatné – Bůh a mladí – se nemění. My jsme si na některé formy možná až moc zvykli a nedovedeme si představit, že by něco mohlo být jinak. Ale je jasné, že bude. To nám různá znamení dávají jasně najevo.
Provinciál Martin Hobza vydal tiskovou zprávu, ve které širší salesiánskou rodinu uvádí do proměny provincie. Píše se v ní: „Měníme se, abychom mohli být více s mladými.“ Co konkrétně to pro běžný život salesiána nebo salesiánského díla znamená?
Tahle věta může být trochu zavádějící a vzbudit nesplnitelná očekávání. Pokud se vývoj bude ubírat jako doposud, pak bude v roce 2035 jen 20 salesiánů mladších 65 let a jejich věkový průměr bude 55 let. Přitom někdo musí pracovat v zázemí, kde máme role, které musejí být obsazeny salesiány (ekonomové, ředitelé komunit a podobně). Asi se tedy nedá očekávat, že se v rámci proměny provincie salesiáni nějak houfně promění a vyběhnou mezi děti na hřiště. Chtěli bychom ale například dosáhnout toho, že mladí salesiáni po studiích budou moci být v pastoraci. Dále toho, že na salesiány v roli vedoucích (například ve vedení provincie) nebudou kladeny přehnané nároky, pokud by oproti současnosti nemuseli řešit vše, co si žádá současných 15 komunit, 13 středisek mládeže, 12 farností a také domy, které vlastníme.
Mnozí lidé se mohou obávat, že „proměna“ znamená zavírání salesiánských středisek a odcházení z farností. Jak bys vysvětlil, že jde spíš o oživení než o opouštění?
Tak to je důležitá otázka, kterou řešíme nejen my salesiáni, ale podobně i celá česká církev, je to spojeno například s tématem slučování farností. Jasné je, že věci nezůstanou, jak byly. Nějak se proměňuje celá církev. Mým snem je, že v různých místech společenství křesťanů navážou na tradici řeholních komunit, budou se jimi inspirovat a vezmou pastorační díla zcela za svá. Tím pádem by stárnoucí salesiáni dílo nerušili, ale předali do rukou někomu dalšímu, kdo bude pokračovat dál, ideálně po vzoru Dona Boska.
Tisková zpráva mluví o tom, že některé komunity se možná zruší nebo že salesiáni už nebudou zřizovat některé organizace. Kde se to dá očekávat? Budou odcházet z těch míst, která dobře fungují, na jiná, která potřebují podpořit? Nebo naopak?
To se teď přesně nedá říct. Roli v tom hraje celá řada věcí. Například náš bývalý hlavní představený don Angel nám radil, abychom svou přítomnost z míst, která jsou živá, přesunuli do misijních oblastí a šli za těmi, kterým se nikdo nevěnuje. Na druhou stranu v zavedených místech s živým církevním společenstvím mohou mít salesiáni důležitou roli těch, kteří svým přístupem k hlásání evangelia inspirují ostatní. Osobně to v budoucnu vidím na určitou kombinaci míst misijního typu se sociálním rozměrem a míst, která jsou nesena živou, zavedenou farností. Ostatně každý salesián má jiné vlohy, nadání a povolání a nejlépe je může rozvíjet v místě, které mu sedí.
Máš příklad místa, kde už k podobné proměně došlo – tj. salesiáni z něho odešli, ale dílo dál žije a nese salesiánského ducha?
Byli jsme například na návštěvě v jedné španělské provincii, kde řeší podobné výzvy jako my. Když ve Španělsku odněkud odejde komunita, zůstává tam dílo (většinou škola), které salesiáni dále vedou z ústředí. Například v Seville na provincii tak pracuje řada lidí, nejen salesiánů, kteří se starají o personalistiku, financování, právní otázky a další nutné věci. Salesiáni jsou hodně na cestách a jednotlivé školy navštěvují, udržují kontakty, slouží mše, vyučují náboženství. Nejsem si jistý, zda je tento model nejlepší cestou i pro nás.
V české provincii je silná tradice spolupráce s laiky. Jak se teď tato zkušenost promítá do proměny provincie? A co znamená, že nejsou už jen „pomocníky“, ale spolunositeli charismatu?
Nevím, jak je to v jiných jazycích, ale v češtině slovo „laik“ někdy chybně asociuje výraz amatér. Obzvlášť u lidí stojících mimo církev. A to je úplně mimo. Spolupracovníci na salesiánském díle jsou mnohdy velice kvalifikovaní, mají silnou motivaci, mají rádi Dona Boska, není jim lhostejný osud mladých a salesiánům jsou důležitými partnery, a to ať už jsou křesťany, nebo třeba bez vyznání. Tak rozumím tomu, že jsou „spolunositeli charismatu“.
Co bys vzkázal lidem, kteří v salesiánských dílech působí – zaměstnancům, dobrovolníkům, animátorům? Jak se mohou do proměny aktivně zapojit?
Jsme teď ve fázi rozlišování. To znamená, že celé naše snění o budoucnosti a rozhodování by mělo být dílem lidským i Božím. První prosba je tedy o modlitbu, protože je důležitá. Patříte do nějakého společenství? Modlete se a mluvte v něm o tom, k čemu nás všechny, tedy včetně vás, Bůh volá. Pokud chcete, můžete k tomu použít podklady, které najdete na stránce www.sdb.cz/promena.
Když lidé uslyší slova „proměna provincie“, co by sis přál, aby se jim vybavilo?
Na konci září jsme měli v Pardubicích setkání statutárů salesiánských organizací. Přijelo více než 40 ředitelů, ředitelek, farářů a dalších lidí, kteří mají nějakou zodpovědnou roli. Na konci jsme měli takovou anketu, kde lidé mohli vyjádřit svůj dojem ze setkání. Nejčastěji zaznívalo očekávání a zapojení. Byl bych rád, kdyby tento pocit přetrval a neproměnil se třeba ve zmar a frustraci. Nejen po nějakou ohraničenou dobu, které říkáme proces proměny, ale stále. Možná bych si přál, kdyby si lidé při slovech proměna provincie vybavili verš z 21. kapitoly knihy Zjevení, kde Bůh říká: „Hle, činím všechno nové.“ Změna je Boží.
Jan Kvapil
Foto: Vojtěch Janovič