V září 2024 prováděl v naší provincii tzv. mimořádnou vizitaci P. Roman Jachimowicz, který je členem generální rady SDB a má na zodpovědnost region střední a severní Evropy. P. Roman zastupoval hlavního představeného, a tedy přeneseným způsobem také Dona Boska. Procestoval naši provincii, setkával se se spolubratry, navštěvoval naše díla… a protože má nadhled člověka zvenčí, zodpovědného za celý region, mohl získat ucelený obraz.
Jak vidí P. Roman Jachimowicz naši provincii po mimořádné vizitaci?
Při cestování po různých evropských zemích a provinciích se setkávám s velkým kulturním a historickým bohatstvím, které má dopad na mentalitu a způsob vnímání reality místních lidí. Tytéž myšlenky a modely mají v různých zemích různé zabarvení a odlišný způsob propojování s kulturním a sociálním prostředím. Dá se tak mluvit o kráse téže vize z různých úhlů pohledu, světlo se tříští do různých barev spektra. V našem salesiánském prostředí je velkým uměním zůstat věrní našemu charismatu, spatřovat v něm cosi zásadního a současně něco, co lze měnit a přizpůsobit tak, aby to v místních kulturních podmínkách zůstalo přijatelné a pochopitelné.
Během vizitace české provincie jsem viděl, že na práci zdejších spolubratří je na první pohled charakteristické umění přizpůsobit naše charisma mentalitě dnešního člověka v jeho komplikovanosti a zároveň je to zajímavý pokus o tlumočení našeho charismatu sociálním potřebám dnešních evropských lidí. Naše zařízení a pastorace a výchova, která v nich probíhá, jsou přizpůsobené a strukturované přesně na míru dnešních mladých lidí. Nabízejí zároveň programy a aktivity, které je odlišují od jiných zařízení. Kromě výchovné práce se pokoušejí přibližovat mladým lidem víru. Mile mě překvapila šíře záběru vašich výchovných středisek a farností. Koncelebroval jsem při mši sv. v Praze-Kobylisích a viděl jsem, že mnozí účastníci bohoslužby, mladé rodiny i mladí lidé byli zapojeni do mše a souzněli s naším charismatem. Byla to krásná zkušenost.
Dalším signifikantním rysem, který podle mě souvisí s českou mentalitou, je celkový optimismus a schopnost smířit se bez velkých emocí s realitou výdajů i ztrát, jak je to typické u většiny slovanských národů. V salesiánských domech je to znát na jisté kultuře smířlivého pokoje a nekomplikovaného přijímání reality. Znamená to také, že si nepřiděláváte problémy, ale prostě pracujete s tím, co máte, za pomoci prostředků, na které máte síly a nástroje.
Také mě příjemně překvapili spolubratři, kteří se aktivně vzdělávají a rozšiřují si své kulturní a intelektuální obzory, a snaží se realisticky číst církevní a společenskou situaci.
Velice typickým rysem české provincie je výborná spolupráce s velkým počtem laických spolupracovníků a animátorů. Je to model, který se rozvinul během útlaku komunistických let ve skryté církvi a zůstává živý a inkluzivní pro laiky, kteří byli vždy zapojeni do odpovědných organizačních rolí. Harmonická spolupráce s velkým počtem laiků znamená také přes problémy s klesajícím počtem spolubratří, že se nezmenšuje podíl na salesiánském charismatu, naopak, v některých oblastech roste a rozvíjí se. To vše je nadějné a krásné. Během společných kolokvií se spolubratry jeden z nich prohlásil, že je možné, že v České republice jednou nebudou žádní salesiáni-řeholníci, ale že to neznamená, že zmizí salesiánské charisma, protože je mnoho lidí, kteří pro ně žijí a ze všech sil pracují v pastoračním a pedagogickém duchu Dona Boska. Často jsem od spolubratří také slyšel myšlenku, která by se dala shrnout takto: Víme, jak pracovat v těžkých podmínkách, známe to z minulosti. Víme, jak se vyrovnat s obdobím krize. Kombinace zkušeností, víry, věrnosti charismatu, intelektuální otevřenosti a optimismu v práci českých spolubratří je zárukou, že naše dílo v České republice má budoucnost.
don Roman Jachimowicz
oblastní rádce pro Evropu Sever