Letní vedra přerušila jako blesk z čistého nebe bolestná zpráva pro celou salesiánskou rodinu: v den památky svatých Jáchyma a Anny odešel k Pánu neúnavný apoštol mladých, salesián Jaroslav Mikeš. Svou vzpomínku poslal z Říma Pavel Gambi Ženíšek.
Aktualizace: S Jaroslavem Mikešem se naposledy rozloučíme v sobotu 6. srpna ve 14 hodin v kostele sv. Vavřince, jáhna a mučedníka, v Ronově nad Doubravou. Po mši svaté bude tělo zesnulého uloženo do rodinného hrobu na hřbitově u kostela sv. Martina v Kněžicích. Parte a nekrolog ve formátu PDF si můžete stáhnout zde.
Tak jako celá jedna generace salesiánů a další spousty mladých lidí i já jsem s Jaroslavem prožil dost silných životních zážitků a pro můj život klíčových momentů. Od mého příjezdu na civilku do sebranického aspirantátu přes osobní doprovázení do noviciátu a ke svěcením až po spolupráci s misijními dobrovolníky na Sadbě. Z toho všeho mně přicházejí na mysl dva momenty, které Jaroslava charakterizují. Prvním byla naše společná cesta po komunitách v severním Mexiku. Chtěli jsme tamní spolubratry a jejich komunity poznat zblízka, protože jsme do mexických dálav posílali naše misijní dobrovolníky. Myslel jsem si, že Jaroslava už dost znám, ale překvapil mě, tak jako mnohokrát v mém životě. Když jsem viděl, jak dokázal oslovovat tamní představené, prokouknout atmosféru a vztahy v komunitách, ale zároveň si okamžitě získat srdce dětí a mladých v tamních oratořích, a to všechno aniž by uměl jediné slovo španělsky – to mě prostě dostávalo. Neskutečný dar. Druhá věc, která se mi dnes, poté co přišla zpráva o jeho úmrtí, stále znovu vybavuje, byla jeho slova, která jsem od něj slyšel několikrát: že často prosí Pána Boha, aby si ho vzal k sobě rychle. Proč? Protože by nedokázal zvládnout dlouhé umírání a situaci bezmoci, kdy by byl naprosto odkázaný na druhé a někdo o něj musel pečovat. Pán ho vyslyšel…
Jaroslava, jeho silné charisma a velké dary, které dokázal velkoryse nabízet druhým, vidím vystupovat na jedné straně. Jaroslava, jeho strach z umírání a různé obavy na straně druhé. Jak lidské. Každý máme od Pána jedinečné dary a každý si neseme své obavy. Pán to ví, on nás má rád a fandí tomu, co je lidské. Jaroslave, díky za tvou blízkost, díky za tvou lidskost! Obojím jsi nám ukazoval Boží lásku.
Pavel Gambi Ženíšek
Salesián P. Jaroslav Mikeš se narodil roku 1953 v Kněžicích u Ronova nad Doubravou. Po vyučení šel budovat pražské metro, kde se seznámil se salesiány, kteří nemohli působit v běžné pastoraci, protože neměli státní souhlas. Jardovým duchovním učitelem byl salesián P. Josef Kubín, který pocházel z Nového Města nad Metují. Během zaměstnání u Metrostavu nastoupil na gymnázium a začal se připravovat na kněžskou dráhu. Roku 1980 vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1985. Už od svého kněžského mládí horlivě pečoval o salesiánská povolání a na jedné ze svých prvních štací, v Novém Hrádku, založil salesiánský aspirantát. Roku 1991 se začal věnovat salesiánskému dorostu v Sebranicích u Litomyšle, kde byl svého času aspirantát i noviciát. V posledním desetiletí svého života se také intenzivně věnoval misijní dobrovolnické činnosti, především v tandemu s P. Jaroslavem Vracovským, který je v současné době na misiích v Mongolsku.