(1926-2007)

„Salesiánské povolání je nádherné. Děkuji Pánu Bohu a Panně Marii, že jsem salesiánem. I když byl můj život velmi pestrý a prošel jsem mnoha protivenstvími, vždycky jsem byl šťastný…“ 

P. Petr Baran, přezdívaný Děda, byl poctivý Slezan. Narodil se 8. prosince 1926 vNižní Lhotě. Jako chlapec se stal chovancem salesiánského ústavu ve Fryštáku.

První řeholní sliby skládal v Ořechově v srpnu 1945. Během salesiánské praxe (asistence) v Praze-Kobylisích, byl v dubnu 1950 spolu s ostatními řeholníky internován do Oseku u Duchova. Po pěti měsících nastoupil na vojnu k PTP. Tam strávil 40 měsíců. Po odchodu do civilu si musel najít zaměstnání. Nastoupil jako písař na Vysoké škole báňské v Ostravě. Svojí pílí se vypracoval na odborného instruktora pro obor palynologie.

12. dubna 1957 byl zatčen a odsouzen za protistátní sdružování a podvracení republiky. Po 18 měsících byl propuštěn a nastoupil do zaměstnání ve Vítkovických železárnách. Tajně studoval a připravoval se na kněžské povolání.
Kněžské svěcení přijal až 13. prosince 1967 z rukou salesiána biskupa Mons. Štěpána Trochty. A tak se montér ocelových konstrukcí a později předseda závodního výboru ROH mohl těšit z kněžství, po kterém tolik toužil.

V září 1969, na pokyn svých představených, zveřejnil svoje kněžství. Brzy potom nastoupil do duchovní správy. Nejdříve jako kaplan do Třebovic u Ostravy a pak jako farář do Pustých Žibřidovic a Nových Losin na Šumpersku. Jeho působení v ateistickém prostředí bylo tak úspěšné, že bylo potřeba ho „umírnit“. 31. ledna 1974 byl odsouzen k 8 měsícům vězení.
Po vykonání trestu se přestěhoval do Brna. Nastoupil jako sanitář do Nemocnice u svaté Anny. Odpoledne a večer se věnoval mládeži. Byl k dispozici pro rozhovory a svátost smíření. Po večerech pak vedl kroužky. Byla to setkávání se středoškoláky a vysokoškoláky, s nimiž probíral katechismus, asketiku a Písmo svaté. O prázdninách se věnoval duchovním cvičením v přírodě nebo na chalupách.

Po politické změně v listopadu 1989 byl vyzván svým ředitelem P. Oldřichem Medem, aby se ujal splnění slibu, který salesiáni dali Panně Marii ve vězení. Slíbili, že jestli dosáhnou svobody a budou-li moci obnovit svou činnost, postaví k její cti v Brně-Žabovřeskách kostel. Petr Baran v tom viděl Boží vůli a s houževnatostí jemu vlastní se pustil do díla. Kostel byl posvěcen v květnu 1995.
Kromě budování kostela a střediska mládeže se věnoval pastoraci. Každé prázdniny vedl několik turnusů duchovních cvičení pro mládež, o víkendech pořádal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal, zpovídal.

Jak často připomínal svým spolubratrům, dohodl se s Hospodinem, že bude žít do 80 let. Oslavy osmdesátých narozenin prožil ještě v plné síle jako poděkování za dary, kterými ho Bůh zahrnul. Brzy se ohlásila zhoubná nemoc, která rychle ubírala jeho síly.

Naposledy veřejně vystoupil v kostele v Brně-Žabovřeskách na slavnost svatého Jana Boska, kde se se svými přáteli rozloučil slovy: „Očekávám vás všechny v nebi.“
Petr Baran zemřel v Brně uprostřed svých bratří salesiánů ve středu 28. února 2007 ve věku 80 let.