(1967-2015)

„Žij a nech žít.“

Toník se narodil 10. listopadu 1967 v malé valašské vesničce Držková. V 5 letech se rodina přestěhovala do Holešova-Všetul a malý Toník se stal ministrantem. Do kostela to měl 3 km – přesto chodíval často na mši svatou a zapadl do party ministrantů. V době dospívání hrál aktivně fotbal v místním klubu TJ Slavoj Všetuly a později v TJ Holešov, kde dostal přezdívku „všetulský rychlík“. Pak byl postaven před zásadní otázku: buď fotbal, nebo kostel. Co si Toník vybral, bylo vidět na jeho naplněném životě.

K Donu Boskovi se dostal přes svého dědu, který mu o prázdninách předčítal z knížky jeho životopis. V 11 letech jel na první chaloupku s Kájou Herbstem a už zůstal se salesiány v kontaktu. V 15 letech začal studovat železniční průmyslovku v Břeclavi. Tu úspěšně ukončil, ale nesložil předepsané zkoušky na funkci výpravčího. Proto po absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil v roce 1988 na zastávku Dobrotice jako hláskař. Rok pak ještě pracoval v cihelně Žopy, kde ho zastihla „sametová revoluce“.

Domov, škola, farnost a hřiště v Kobylisích

V roce 1990 nastupuje do noviciátu v Liptáni, který se pak přesunul do Hodoňovic. Tam Toník po roce skládá své první řeholní sliby. V témže roce 1991 zahajuje teologická studia v semináři v Praze-Dejvicích. K salesiánům do Prahy-Kobylis pak přišel v roce 1993 coby asistent na dvouletou praxi. Před tímto nástupem – od dubna do listopadu – Toník vážně stonal. Dlouho lékaři nevěděli, co vůbec mají léčit. Po složení věčných slibů 26. 7. 1997 a po ukončení studií teologie byl 22. 8. 1998 v Olomouci vysvěcen na kněze.
V roce 1998 se Toník stal ředitelem Salesiánského střediska mládeže v Praze a byl jím plných 10 let. Byl to pro něho prostor, kde sloužil dětem a mladým lidem, do kterého se snažil vnášet charisma Dona Boska – laskavost, rozumnost a citlivost pro duchovní rozměr člověka. Sám shrnuje své působení takto: „Kobyliský dům byl pro mě domovem, kde jsem byl přijatý. Byl pro mě školou, kde jsem se naučil novým zkušenostem a poznatkům. Byl pro mě farností, kde jsem do jeho dění povolával Hospodina. Byl pro mě hřištěm, kde jsem si nadobro oddělal levé koleno.“ Během pražského působení byl v letech 2002–2005 členem provinciální rady. S jeho životem je spjato mnoho činností, které buď sám inicioval, nebo se jich rád zúčastňoval: založení pivního muzea v roce 1996, vytvoření Salesiánského nehnutí dospělých v roce 2004 (SaNeDo), aktivní fandění hokejovému klubu Ševci Zlín či fotbalové Viktorce Plzeň.

Dávat se naplno

V září 2008 nastoupil do Plzně jako ředitel komunity a od 1. prosince se zároveň ujal role ředitele Salesiánského střediska mládeže. Všude se dával naplno. Lidí, se kterými komunikoval a doprovázel je v jejich životních zápasech, bylo mnoho – zaměstnanců, dobrovolníků, lidí z farnosti, z míst, kudy prošel. Otcovsky vytvářel prostor, ve kterém bylo možno se svobodně rozvíjet: dával pevné hranice – dokázal být náročný i kritický, ale přitom poskytovat velkorysou důvěru – v duchu hesla „žij a nech žít“. Každý se s ním rád setkal. I při vší vytíženosti si Toník nenechal ujít žádný zápas své milované Viktorky, ať už na stadionu či u obrazovky. Na konci října 2015 ulehl se zápalem plic, kvůli kterému byl nakonec i hospitalizován v nemocnici. Zákeřné chorobě podlehl 27. listopadu 2015.