Na 300 mladých lidí z celého salesiánského světa se v těchto dnech potkalo v Turíně na Valdoccu a na Colle Don Bosco, aby společně prožili Synodu salesiánské mládeže. Setkání se koná u příležitosti dvoustého výročí snu Jana Boska v devíti letech. Jako zástupci české provincie se synody účastní Markéta Bernardová a Jiří Šumbera.
Den první
Teda respektive nultý, protože synoda mládeže v Turíně, kam jsme s Marky vyrazili ještě nezačala. Po velmi hladké cestě se ocitáme v rozpáleném Turíně. Spousta obchodů je zavřených a my se nedivíme… proč na Valdoccu není koupaliště?
Po příjezdu na místo už následujeme jednoho bratra z Afriky, který nám ukáže naše ubytování a vše vysvětlí. Kvůli přítomné klimatizaci lamentování nad koupalištěm odkládáme. Poté už zbývá jen čas pro osobní projití míst Dona Boska, fotka s Biblí, kterou necháme místňákům a pro Valdocco klasická večeře, ze které má Marky velkou radost. 
Den druhý
Dnešním dnem oficiálně začala Synoda salesiánských mladých. Dopoledne se scházíme v sále k úvodním informacím, po obědě (s maďarskými a slovenskými spolusynodníky) pak pro nás má otec Mike připravenou prohlídku baziliky a muzea. Don Boskovo budovatelské nadšení nazývá lego divina (neustále totiž pod vlivem prozřetelnosti něco staví, bourá a přesouvá, tak jako lego ).
).K večeru slavíme otevírací mši s hlavním představeným, který nosí svůj červený čepec a už se připravuje na odjezd do Vatikánu. Večer už nás čekal jen odjezd na Colle don Bosco a ubytování.
Slovensko-maďarsko-český stůl
Otec Mike z Kanady a jeho poutavé vyprávění o Donu Boskovi
Toto byl jediný moment, kdy měl Don Bosco a pan fotograf klid od lidí, jinak furt někde někdo.
Den třetí a čtvrtý
Po pozdním příjezdu na Colle začíná synoda v pravém slova smyslu. Jak ten proces vlastně funguje? Každý den se scházíme ve skupinkách, abychom diskutovali o pracovní verzi synodního dokumentu, který se týká snů salesiánské mládeže pro sebe, církev i společnost. Sami přemýšlíme nad otázkami našich snů, bavíme se o nich a závěry se vždy posílají redakčnímu týmu. Ten informace zpracuje a pak se jako plénum scházíme v místním divadle a výstupy máme možnost připomínkovat a doptávat se.
Mimo to se seznamujeme s lidmi z celého světa (je tady dokonce mladý člověk z Oceánie!), bavíme se, tančíme (máme oficiální tanec), pauzujeme (automat na kafe se nezastaví), modlíme se a necháváme se formovat místem, životem a spiritualitou Dona Boska. Jo a taky se hodně pečeme, je tu totiž opravdu horko!
Zahájení a společný tanec 
Večerní slůvko na dvoře, který se poté vždy promění v taneční parket 
.
Požehnání Zahrady snů při příležitosti 200 let snu Dona Boska v devíti letech za přítomnosti (ještě) hlavního představeného a starosty. Jedná se o povedenou stavbu ve stínu stromů, kde je poměrně snadné se zasnít (čti usnout).
Za českou delegaci, Jiří Šumbera