Výzva JUST DO IT vede mladé k sebepřekonání

By 1. 3. 2021Novinky, Top
Vedoucí z ostravského salesiánského střediska mládeže našli cestu, jak mladé lidi aktivizovat i během epidemie. Do hry JUST DO IT – lockdown se zapojilo 24 týmů, které dohromady splnily 738 úkolů, například dvě minuty vydržet v ledové vodě, týden nejíst maso, hodinu se dívat z okna, vysbírat venku odpadky nebo pomoci s něčím seniorovi.

Z iniciativy vedoucích Salesiánského střediska Don Bosco Ostrava v roce 2013 vzešla myšlenka pořádat akce pro mladé lidi, kteří prošli střediskem, ale už se nemohli účastnit věkově omezených táborů. Vymysleli koncept víkendových akcí, které pořádali zpravidla třikrát do roka, jako výzvu pro mladé, aby překonali své limity. Tyto akce výstižně pojmenovali JUST DO IT, což by se dalo přeložit jako POJĎ DO TOHO.

„V první řadě jsme chtěli udržet kontakt se staršími účastníky táborů, kteří už na ně nemohli jezdit. Akce JUST DO IT jsou většinou zážitkové a pokoušeli jsme se tím přitáhnout i děcka, která salesiány vůbec neznají. Skrze to jsme se snažili rozšiřovat základnu účastníků programů střediska. Přínosem bylo i to, že jsme z těch akcí rekrutovali animátory,“ vysvětluje Kuba Macošek, který je už osm let zaměstnancem Don Bosco Ostrava a organizuje JUST DO IT už od samého začátku.

Za posledních osm let se podařilo vedoucím uspořádat na dvaadvacet akcí JUST DO IT, z nichž každá měla svou originální výzvu. Prolezli jeskyně, sjížděli peřeje na raftech, spali na sněhu nebo hráli tematickou hru, při které zachraňovali židy před nacisty. Do toho ale v loňském roce přišla přísná epidemiologická opatření a víkendové akce se nemohly konat. Vedoucí se ale přizpůsobili a vymysleli hru JUST DO IT – lockdown, do které se přihlásilo 24 týmů. „Tak dlouho jsme vytvářeli koncept, až si myslím, že se nám podařilo dát do kupy něco, co bylo nejen aktivizační, ale i nějakým způsobem přínosné pro účastníky a jejich okolí. Mělo to splnit i ten účel, že děcka přijdou na jiné myšlenky, než jen co smí a co nemůžou,“ popisuje Kuba, který mimo salesiánské prostředí pracuje také v pedagogicko-psychologické poradně.

Na účastníky čekalo přes 80 úkolů. Některé je měli jen přivést na jiné myšlenky, ale velká část úkolů přispívala k jejich osobnostnímu a sociálnímu rozvoji, ekologickému a občanskému uvědomění nebo ke kontaktu s kamarády a známými. Například: „Úkol č. 23, Anti-covid – Zapoj se do libovolné dobrovolnické činnosti, která má za cíl bojovat proti důsledkům koronavirové pandemie,“ nebo „Úkol č. 14, Starý známý – Abys nezůstal zcela odříznutý od světa, zavolej někomu, s kým ses už déle než rok neviděl(a).“ Od listopadu do konce ledna sbíraly dvoučlenné týmy body za splněné úkoly a obsazovali herní pole. Plnění úkolů museli dokumentovat, takže ze hry vznikla spousta obrazového materiálu, ze kterého organizátoři tvoří videa sdílená na Facebooku. Týmy se vzájemně hecovaly, což vedlo k zábavné rivalitě, i když se řada účastníků osobně vůbec neznala.

Na akcích JUST DO IT účastníky doprovází salesián P. Pavel Kosmák a součástí víkendů bývá i mše svatá. Někteří z mladých tak mají možnost se poprvé v životě osobně setkat s knězem, jít do kostela a dozvědět se o salesiánech. Duchovní program ale není tím hlavním cílem těchto akcí. „JUST DO IT je postavené na myšlence, že zážitky nemusí být příjemné, hlavně že jsou hluboké. Člověk se skrze tyto akce dostane do situací, které nejsou úplně jednoduché. Dost si hrajeme se zážitkovou pedagogikou, účastníci se musí nějakým způsobem překonat. To překonání, že jdeme do nějakého diskomfortu, nás rozvíjí,“ dodává Kuba.

Jan Kvapil

Veronika Jiravová, účastnice hry JUST DO IT – lockdown, napsala:

Just Do It – lockdown byla jedna z nejlepších věcí, co jsem během karantény udělala. Doma jsem se dost nudila, takže možnost zabavit se 84 úkoly přišla dost vhod. Do soutěže jsem šla se svou kamarádkou Kačkou a lepšího parťáka jsem si vybrat nemohla. Obě jsme dost soutěživý typ, takže jsme se vyžívaly v plánování strategií i v soubojích s ostatními hráči. Plnění úkolů náš vztah stmelilo, díky soutěži jsme spolu cestovaly po horách, seznamovaly se s lidmi a hlavně se skvěle bavily. Pro nás obě tohle byly neskutečné dva měsíce, kdy jsme si vyzkoušely věci, které nás nikdy nenapadly. Učila jsem se žonglovat, upravovat videa, ale taky jsem třeba chodila půl hodiny kolem stromu nebo 12 hodin mlčela, což ocenila zejména moje rodina. Hra měla perfektní dynamiku, pořád se dělo něco nového. Je až zarážející, kolik zábavy se dá vytvořit přes internet. Nový kolektiv nás vstřícně přijal a my se nemusely za žádný ze splněných úkolů stydět. Ke konci hry, kdy napětí vrcholilo, jsme dělaly všechno pro to, ať se umístíme co nejlépe, a přestože jsme dosáhly na broznovou příčku, čelovky nejsou to jediné, co si ze hry odnášíme. Bavila nás každá sekunda a kdybychom mohly, hned se do toho pustíme znovu.