Svátek sv. Josefa dělníka koadjutoři oslavují každoročně společně. Letos jsme se sešli na prodlouženém víkendu na chalupě na Vidči. Krásná budova na samotě na kopci nás uvítala novým vzhledem od naší poslední návštěvy: nová střecha, nové venkovní dveře, nová okna – asi dobrý správce!
Na večerním posezení u ohně jsme ještě všichni nebyli, ale skoro jo: Tomáš Kubalík, Jan Pomikálek, Pavel Liškutín, Michal Svoboda, Jiří Woclawek, Lubomír Laža, Miroslav Palíšek, Vladimír Kopřiva, provinciál Martin Hobza, delegát pro formaci Petr Boštík a s Jirkou přijel ze Žabin Honza Barák. Jak říkával Benno Beneš — poťapkali jsme se — a nachystali nářadí na příští dva dny práce.
Ranní mše svatá byla slavností sv. Josefa dělníka. Po vydatné snídani jsme se vydali do hory. Co nás čekalo? Upravit terén a zasadit 300 sazenic jehličnanů. Bošťa, Michal a Indy rozjeli křovinořezy, Lišák motorovou pilu a parta sazečů jim byla v patách. Jenže, co se pak stalo?! Michal nasadil takové tempo i se svým pracovním nástrojem, že zbylé dva křovinořezy se zahanbily a přestaly pracovat. Bylo totiž potřeba mnoho rukou, které by tahaly nálety z oplocenky, které se před Michalem možná někdy i radši samy poroučely k zemi.
Po obědě se zjevila ještě jedna motorová pila s Kubou Švandou a to už byl koncert. Hromada břízek se kupila u ohniště, krásné jedličky vyčuhovaly ze země, nádherné počasí — prostě, co jiného jsme si mohli přát. Unaveni prací – přece jenom, kdo z nás je zvyklý celý den pracovat a hlavně roky přibývají – jsme se těšili na Kubovo grilování. Nezklamal!!!
Večer povyprávěl provinciál Martin své zážitky z generální kapituly. Říkal hodně věcí ze zákulisí, proto je nemohu ani naznačit. Jednu věc bych ale mohl: Přihlásil se ve dnech volna na zájezd po místech, kde už salesiáni nejsou. Budovy stojí, v nich nikdo, ani sklo v oknech. Jen lidé vzpomínají na salesiány a salesiánský duch se drží! U krbu bylo příjemně, protože díky Tomášovi, který měl na sobě pět mikin, jsme zatopili.
Třetí den jsme zavlažili výsadbu a dokončili vyčistění dolní části oplocenky a dosázeli zbylé sazeničky. V jedné větě se skrývá celodenní práce na slunku a v maliní, které snad bylo úplně všude. S Michalem držely tempo už jen dvě motorové pily, všichni ostatní jsme vytahovali nálety a skládali na tři ohromné hromady u ohniště. Večer nám Vladimír pustil vyprávění P. Karla Poláka, který vzpomínal na své asistentské roky v Pražském sále. Sté výročí příchodu se blíží, a tak se seznamujeme s historií.
Čtvrtý den – sobota. Výlet. Dojeli jsme auty do sedla Pindula a stáli jsme před rozhodnutím: doprava na Radhošť nebo doleva na Velký Javorník (918 m). Luboš rozhodl a šli jsme doleva. Dvě prudká stoupání a za chvíli jsme byli na místě. I ten nejstarší si vedl udatně. Občerstvení bylo na místě: kyselica, pivo, kofola a klobáska. Počasí luxusní! Dolů jsme to vzali po cyklostezce, neboť naše kolena už hodně vržou.
V neděli v kapličce mše svatá, zpívaná. Výjezd s Tomášem na „dávky“, oběd, úklid a rozjezd do komunit. Čtyři dny uběhly velice rychle. Bylo nám fajn. Díky Jirkovi za kuchyň!
Vladimír Kopřiva, SDB
