Sestra Jarka z Venezuely: Děti v pralese jsou radostné, krásné a vystačí si s málem

By 14. 8. 202115 srpna, 2021Novinky, Top

Do rodného Česka zavítaly tři salesiánky misionářky. Sestra Miki Kubíčková působí v Albánii, sestra Olga Landrová na Kubě a sestra Jarka Chorovská ve Venezuele. V krátkém rozhovoru nám povyprávěly, jak vypadá jejich práce a jaké jsou radosti i starosti místních lidí, především těch nejmladších. Začínáme rozhovorem s poslední jmenovanou.

Zleva Miki Kubíčková (Albánie), Olga Landrová (Kuba) a Jarka Chorovská (Venezuela)

Jarko, jak jsi došla k rozhodnutí stát se misionářkou?

V noviciátu mezi námi byly holky z Madagaskaru a v té době se také mnoho mluvilo o projektu Afrika. Mě toto všechno velice nadchlo a rostla ve mně touha jít na misie. Ovšem moje novicmistrová mi řekla, že nemám misijní povolání. Tak jsem žádost neodevzdala. Ta touha ve mně ovšem byla, a tak jsem o tom mluvila s některými představenými, ti mi ovšem vždy řekli, ať se modlím. Po sedmi letech modlení jsem napsala žádost a ta byla přijata tehdejší představenou Antonií Colombo, která mě pak také v roce 2008 poslala do Venezuely. Působím v Amazonském pralese mezi domorodým kmenem Yanomami.

Jaký charakter má salesiánské dílo ve Venezuele?

Salesiánky působí převážně v chudších čtvrtích, kde mají školy, učiliště a internáty. V Amazonii pak máme také evangelizaci a doprovázení místní církve, a to většinou formací katechetů a přípravami na křest. Důležitou součástí misijních komunit je navštěvování osad a animace bohoslužeb slov.

Jmenuji se Jarmila Chorovská a pocházím z Hlučína. Ve dvacet letech jsem odešla do formace k salesiánkám a v roce 1998 jsem složila první sliby. Pracovala jsem v Brně-Žabovřeskách, posléze i v Plzni-Skvrňanech ve střediscích volného času. V roce 2007 přijaly představené moji žádost dát se na misie a po ročním kurzu jsem odjela do Venezuely. Na začátku jsem byla v hlavním městě Caracasu, kde jsem se učila španělsky a seznamovala se s místní kulturou. Od roku 2010 působím v jižní části Venezuely v Amazonském státě mezi domorodým kmenem Yanomami.

V jakém tamním díle působíš? Co je jeho posláním? 

Pracuji v misijní stanici Mavaka na horním toku Orinoka. Našim hlavním posláním je svědectví Apoštolátní komunity (která se skládá ze salesiánek, salesiánů a laiků) o Boží lásce, takže evangelizace a výchova místních dětí a mládeže.

Tato misie má na starost přibližně 900 školních dětí. Máme 3 větší školy a mnoho škol v osadách. Připravujeme a doprovázíme místní učitele. Také děláme různé kurzy: šití, háčkování, výroba lodí, ohledně lidských prav, práv na pozemek, práv domorodců, ohledně hygieny atd.

Po náboženské stránce zajišťujeme mše svaté a bohoslužby slova, formaci křesťanů a těch co se připravují na křest. Také slavíme liturgické svátky.

A co je tvým úkolem?

Mým úkolem je formace těch, co pomáhají a řídí bohoslužbu slova v osadách, příprava dospělých na křest a bohoslužby slova. Jsem zodpovědná za šicí dílnu pro ženy – nákup látek, organizace jejich práce, výměnný obchod a formační setkání. Mám na starost léky a jejich rozdávání zdravotníkům, nebo pacientům. V nepřítomnosti zdravotníka léčím nemocné a registruji narození a úmrtí.

Dalším úkolem, velice krásným, je návštěva osad, kde se skloubí toto všechno (náboženství, výchova, zdravotnictví a výměnný obchod).

Jak v Amazonii žijí děti a mladí? Co jsou jejich problémy, starosti, ale i radosti?

Yanomamské děti jsou velmi krásné, radostné, vystačí si s málem. Rády se učí novým věcem, jako je používání luku, lovu ryb a také zvěře. V některých oblastech a obdobích je nedostatek potravin a trápí je hlad. Také trpí nedostatkem lékařské pomoci.

Dívky se připravují na svou novou roli ženy a matky tím, že pomáhají hlídat malé děti a učí se pomáhat mamince. Také mají svůj rituál během první menstruace. Mladí chlapci se v tomto období musí naučit připravit pole, lovit velkou zvěř a stavět dům. Mnohdy také pro pohodlnost kradou na cizím poli, či jiné věci. Problémem je také jejich touha poznat něco nového, jako jet do města, začít kouřit a pít alkohol nebo drogovat.

S jakými největšími problémy se potýká Venezuela?

Se špatnou politikou a ekonomikou. Místní měna nemá žádnou hodnotu. V mnoha obchodech se používá cizí měna (americký dolar, kolumbijské peso), která není moc dostupná pro lidi, a proto mnohdy trpí hladem. Zdravotnictví je ve velmi špatném stavu, jak zařízení, tak nedostatek lékařů a léků. Problémem je také nedostatek benzínu, dlouhé řady na všechno zboží a služby. Ve městech panuje násilí a strach.

V Amazonii se také rozšířila těžba zlata a užívání drog. Pro nedostatek jídla mnoho lidí krade. S tím souvisí nepokoje a vyřizování si účtů pomocí dlouhých tyčí.

Rozhovor připravili Marie Kučerová a Jan Kvapil