Stovky dětí každé léto u nás prožívají svá prázdninová dobrodružství na salesiánských táborech. V nabídce jsou tábory pobytové (někdy nazývané chaloupky) i příměstské. Všechny spojuje jedno: pedagogika Dona Boska.
Vyšlo v Katolickém týdeníku / 12. – 18. srpna 2025
Bojovky, noční hry, společenské hry, sport, koupání, tvoření, zpívání, divadlo, poslouchání příběhů, čtení pohádek, vymýšlení strategií, putování, ale také vaření, mytí nádobí, nošení vody, příprava dřeva, rozdělávání ohně, vzájemná výpomoc nebo zdobení oltářů na venkovní mši svatou – to jsou příklady střípků, které skládají pestrou mozaiku salesiánských táborů.
Podobají se mnoha jiným táborům, ale přece jen se liší: „Salesiánské chaloupky se pořádají pro menší počet dětí. Vedoucí na ně mají více času a mohou se jim individuálně věnovat. Děti jsou směrovány ke křesťanským postojům a hodnotám. To, co na salesiánských chaloupkách získají, je pak provází celý život: zásadovost, solidarita, soucit, pospolitost, radostnost, laskavost a příprava na dobrovolnictví,“ říká Eva Špačková ze Salesiánského střediska mládeže v Praze Kobylisích.
Otevřené a pestré
„Chaloupky jsou otevřené všem dětem. Přijímáme i děti, které patří spádově mimo naši farnost,“ upřesňuje Špačková. Počty účastníků na pobytových táborech se většinou pohybují od deseti do třiceti. Salesiánská centra jich nabízí tolik, nakolik jim stačí kapacity, např. České Budějovice devět, Pardubice tři, Zlín čtyři, Praha třináct táborů atd. Spolu s nimi pořádají i ty příměstské. Takové Salesko Brno Líšeň jich nabízí hned 24. Nabídka je velmi pestrá, a to nejen co do počtu, ale také zaměření. Pořádají se tábory sportovní (florbal, fotbal, stolní tenis, horolezecké, taneční, vodácké atd.), s výlety za zvířaty, zlatokopecké, řemeslné, robotické, výtvarné, tvořivé, hudební, kulinářské, historické a mnoho dalšího.
Survivor i Včelka Mája
Svá vlastní témata mají také tábory pobytové. Například ostravské středisko letos nahlédlo do světa fantasy: Restart v Kopuli 012, zapomenuté ruiny města X´erathist nebo tábor na motivy reality show Survivor. Chaloupkáři pražského střediska cestovali kolem světa za 80 dní, jiní se ocitli ve vesmíru nebo na misiích a další na kouzelné louce Včelky Máji. „Nabídka se každý rok mění,“ říká P. Jiří Caha, předseda Salesiánského klubu mládeže v Pardubicích. Zároveň ale upozorňuje, že klíčové není téma samotné, ale to, jestli mu děti rozumí a jak ho vedoucí zpracují a připraví: „Když nebaví téma vedoucí, nebude bavit ani děti, a naopak.“
Salesiánský čtyřlístek
Jakákoli salesiánská činnost by měla splňovat čtyři základní kritéria, která se označují za salesiánský čtyřlístek: hřiště, domov, škola a kostel. Na táborech hřiště neznamená jen hrát hry, ale obecně mít možnost blbnout, bavit se, být v přírodě a odpočívat. Domov jsou „dobré vztahy, být v pohodě a mít kamarády – to je zvlášť důležité pro děti, které jsou během roku ve škole za outsidery,“ říká P. Caha. Škola na táborech neznamená doučování, ale prostor pro dovednosti, včetně těch komunikačních, které dítěti budou pomáhat lépe zvládat život. A kostel znamená, že děti mají na táboře poznat, že Bůh je mezi námi, že každého má osobně rád a že každá naše činnost má směřovat k vyšším hodnotám. Cílem chaloupek je totiž „pomoci dětem a mládeži vyrůst, objevit své schopnosti, najít si dobré kamarády, zažít kousek dobrodružství a dobře se připravit na to, co je v životě čeká,“ říká P. Petr Matula, nový koordinátor táborů českobudějovického střediska.
Kateřina Regendová
Proč právě „chaloupky“
V 70. a 80. letech začali čeští salesiáni pořádat vlastní letní křesťanské tábory. Jejich společným znakem byl výchovný program v salesiánském duchu. A protože to bylo v době komunistické totality, tábory musely být v utajení. Probíhaly v malém společenství podobně starých dětí a vedoucích (většinou do 20 účastníků), které se tak akorát vešlo do jedné chalupy (soukromého a odlehlého domu). A protože míst, kam se jezdilo, bylo více, vžil se pro ně název „chaloupky“. Každá chaloupka pak měla své vlastní jméno (Boubelka, Potápka, Zlámalka, Pahorek, Jobovka, Bludička apod.). Dnes se výraz „chaloupky“ v salesiánském prostředí používá poměrně volně. Někteří tím mají na mysli pouze předrevoluční pobyty, jiní je používají pro označení nynějších táborů v malých počtech na farách a chalupách, další jím nazývají všechny typy svých táborů (tedy i puťáků nebo táborů ve stanech), a někteří tento pojem rozšířili také na příměstské tábory. Všechny typy táborů pořádaných salesiánskými farnostmi, kluby, středisky a centry v současnosti sice nespojuje označení „chaloupky“, ale o všech lze říct, že z nich jednoznačně vychází. Jejich spojovacím prvkem jsou společné cíle a cesta k nim skrze pedagogiku Dona Boska.
Jezdím sem odmala
Čtyři otázky jsme položili dětem, které se letošních táborů účastní: Pokolikáté tu jsi? Co tě na chaloupkách nejvíc baví? Jaký program tě čeká ještě dnes? A kým je pro tebe Don Bosko?
Děti se vrací nadšené a odolnější
JAROSLAVA TADOROVÁ jezdila na chaloupky postupně jako účastnice, kuchařka a vedoucí. Dnes tam posílá své děti.
Vzpomínáte si na svůj první tábor?
Poprvé jsem byla na táboře, když mi bylo sedm let. Bylo to na Ovčíně u Dražíče, na chalupě se zahradou uprostřed polí, kde lišky dávaly dobrou noc. Naše celotáborová hra byla o potkávání různých pohádkových postav, ale víc mi učarovala atmosféra: člověk se přesunul do jiného světa, ve kterém jako by přestal existovat čas.
Na jaké zážitky a pocity z táborů si pamatujete?
Na to, že tábory trvaly vlastně jen jeden týden v roce, si z nich pamatuji překvapivě hodně. Nešlo jen o nějaký obyčejný týden, ale o čas strávený tak intenzivně, že mi to často přišlo jako neskutečná doba. Pamatuji si na noční hry, na polední klid, kdy jsme motaly s holkami spoustu náramků přátelství, na puťáky v lesích, na zpívání u ohně, na návštěvy salesiánů, kteří přijížděli sloužit mši nebo se zúčastnit bojovky v podobě náčelníka indiánů nebo Gandalfa. Z táborů jsem odjížděla tak nadšená, že mi obvykle trvalo několik dní, než jsem se vrátila nohama na zem.
Co jste na těch táborech považovala za nejcennější?
Ten zvláštní balanc v chaloupkovém programu, kdy jsme zažívali opravdu akční hry a zážitky v přírodě na jedné straně a pokojnou atmosféru na straně druhé: každý večer jsme měli čas na ztišení, povídání si o tom, co se nám daří nebo nedaří, o vztazích mezi sebou a taky jsme četli knížky.
Co vám osobně celá ta zkušenost dala?
Měla jsem vždycky partu lidí, na které jsem se mohla spolehnout a se kterými jsem trávila čas: prožívali jsme dobrodružství, měli skvělé prázdninové zážitky, překonávali jsme nepohodu, soutěžili mezi sebou, duchovně rostli a děsně nás to všechny bavilo. Také jsem získala sebedůvěru, že zvládnu víc, než si myslím; formaci k tomu, abych byla vždycky tam, kde se děje něco dobrého a pozitivního; a nadšení pro salesiánské dílo.
Jaké pozice jste na táborech zastávala?
Nejprve jsem jezdila jako účastník. Okolo 14 let jsem pak začala s animátorským kurzem a už během té doby jezdila na chaloupky jako pomocná vedoucí nebo kuchařka. Nějaký čas jsem spolupracovala také s chaloupkovou úžinou, což byla skupina lidí, která měla na starosti organizaci a směrování chaloupek do budoucna. Dnes jsem salesiánskou spolupracovnicí.
Jak se se salesiánskými chaloupkami seznámily vaše děti?
Vyrůstaly v salesiánském kostele a prostředí, takže když byly dost staré na tábor, celkem rády souhlasily. Ze všech 12 chaloupek a příměstských táborů se vrátily absolutně nadšené, divočejší a odolnější. Povyrostly ve svých očích a zjistily, že mají více odvahy, než si předtím myslely. Kromě toho tam našly kamarády, se kterými se už potkávají i během roku, a já vidím, že je pojí právě to pouto společných neobyčejných zážitků.
Kateřina Regendová