Salesiánská rodina nespí

By 23. 4. 2020 Novinky, Top
Nedostatek ochranných pomůcek zasáhl celé Česko. Salesiánská rodina nespala a nezávisle na sobě se po celé republice pustili do práce dobrovolníci z jejich řad, aby v kritické situaci pomohli potřebným. Do šití roušek se zapojila salesiánská střediska v Ostravě, Rumburku a na dalších místech. Za všechny jsme vám chtěli přiblížit, jak se pomáhalo v Praze-Kobylisích a v Českých Budějovicích.

Osmička šije roušky

Začalo to jako dobrovolná aktivita několika farnic, které nezávisle na sobě šily roušky. Společně pak v salesiánském farním kostele sv. Terezie (Praha-Kobylisy) založily sběrné místo, na které lidé přinášeli materiál na šití roušek, nebo už ušité roušky a další ochranné pomůcky. Tak vznikla na salesiánských základech iniciativa Osmička šije roušky, do které se postupně na Praze 8 zapojovali dobrovolníci z různých oblastí: farníci, skauti, lidé z politických organizací a kdokoliv další, kdo byl ochotný pomoci.

Iniciativu koordinovala Ilona Tůmová, která je asistentkou redakce nakladatelství Portál a zastupitelkou městské části Praha 8. Zjišťovala, kde potřebují jejich pomoc. Byla to především zdravotnická zařízení a domy sociálních služeb, kam potom další dobrovolníci doručovali iniciativou shromážděné ochranné pomůcky. „Viděla jsem velikou potřebu pomoci na straně těch nejohroženějších. Stát ani vedení naší radnice nemělo dostatek akceschopnosti a možností, jak jim pomoc zajistit. Věděla jsem, že mám schopnost potřebné oslovit a vůle pomáhat tady také byla, protože farnost Kobylisy je veliká a ochotných lidí je hodně. Moje motivace byla pomoct rychle, protože když se pomáhá rychle, tak se pomáhá nejlíp,“ vysvětluje Ilona.

Její dcera Lucie Muchová je jednou z dobrovolnic, které doma šily roušky. Je vystudovanou sociální pracovnicí a v současné době je na rodičovské dovolené. Těsně před vyhlášením výjimečného stavu odjela na chatu mimo hlavní město, kde s rodinou zůstává už více jak měsíc. Svůj volný čas se rozhodla vyplnit dobrovolnou pomocí potřebným a ušila kolem sta roušek. „V šití roušek jsme se vzájemně podporovali. Bylo vidět, že je všude nedostatek, nikdo nemá potřebné ochranné pomůcky. Zvláště lékaři a zdravotníci byli neskutečně vděční. Ze strany občanů jsme my dobrovolníci měli velkou podporu. Solidarita a vzájemná pomoc byla tím hnacím motorem, který nás povzbuzoval k další práci,“ vysvětluje Lucie.

Iniciativa Osmička šije roušky propojila na sto dobrovolníků. Dohromady ušili 7700 roušek, každá z dobrovolnic ušila průměrně 70 roušek, ale té nejaktivnější se podařilo ušít 670 roušek. Za jejich prací je spousta času, energie, vynaložených soukromých finančních prostředků, materiálu, ale i rozbitých šicích strojů. „Když je velký problém, tak se lidé skvěle dají dohromady. Solidarita a sounáležitost s lidmi je ohromně nabíjející a úkol nás, křesťanů, je být u toho, být solí země. Utvrdilo mě to v tom, že se nemusíme bát, co se tady bude dít, protože kolem nás jsou dobří a silní lidé. A že naše salesiánská farnost je přirozeným centrem naší čtvrti,“ dodává Ilona.

Roušky pro kamioňáky

Z nařízení vlády muselo být Salesiánské středisko mládeže v Českých Budějovicích uzavřeno, tak jako všechna další střediska. Jeho ředitel Ondřej Trojek uvažoval, jak se k této situace postavit. Po zákazu volného pohybu se rozhodl dát k dispozici střediskové auto pro rozvoz roušek a jiného zdravotnického materiálu, ale velmi brzy se tato pomoc rozšířila. Během několika dní se mu ozvalo velké množství lidí, nejen přátel salesiánského střediska, ale i dalších dobrovolníků, kteří mu předali podomácku ušité roušky, další materiál a drobné dárky. Ondřej začal shromážděné věci distribuovat po celém Jihočeském kraji.

Ondřej se rozhodl mezi jinými také postarat o řidiče kamionů, kteří do České republiky přijíždějí. Spolu s dalšími zaměstnanci střediska a dobrovolníky z Jihočeského kraje sbíral ručně šité roušky, které pak vozil v balíčcích na hranice a předával celní správě a policistům. Celkově takto na hranice dovezl na 3000 roušek. Jeden z řidičů salesiánům do střediska v Českých Budějovicích poslal děkovný vzkaz: „Ahoj, jsem řidič kamionu a před malou chvílí jsem dostal na hraničním přechodu Dolní Dvořiště balíček s rouškou a lízátkem. Děkuji, potěšilo, a dokonce i vykouzlilo úsměv. Jste důkazem že i v této špatné době existují lidé co jim záleží na druhých.“

Jan Kvapil