Skip to main content

Román Mike a Lili otevírá závažná témata ze života mladých

By 17. 8. 2021Novinky, Top

Jednu miluje a s druhou čeká dítě. I to může potkat člověka v devatenácti. Michal, Liliana i Monika před sebou mají spoustu těžkých rozhodnutí a ne všechna jim přinesou štěstí.

Mladá spisovatelka Lenka Češková vyrostla v salesiánském prostředí a už řadu let jako vedoucí jezdí na tábory Salesiánského hnutí mládeže. Ve svém debutovém románů Mike a Lili se odrazila její životní zkušenost života katolíků a vysokoškoláků na malém městě. Píše o mladých lidech a spletitých vztazích, kterými si prochází, které často nejsou ideální, ale vždy pro ně existuje šance vydat se po správné cestě.

Kniha o životě mladých vysokoškoláků vznikla během jednoho březnového týdne. Když jsem začínala psát, o začlenění víry do knihy jsem nijak neuvažovala. Jak mi prsty letěly po klávesnici, najednou to tam bylo. Rozvinul se přede mnou svět, který znám a který je mi tak blízký, že už jsem ho nemohla ignorovat – život vysokoškoláků a katolíků na malém městě, kde se všichni znají. Spoustu toho, čím jsem nechala projít Mika, Lili a Moniku, jsem sama zažila. Ještě dnes mám v živé paměti skříně čpící starým lakem na našem brněnském privátu a nepořádek na naší studentské kuchyňské lince, který se uklízel zásadně jednou týdně těsně před odjezdem domů. Lilianě jsem k tomu dala do vínku i činnost táborové vedoucí, což je něco, co naplňuje můj život od mých patnácti let a čemu se s manželem věnujeme dosud, i když už máme vysokou školu dávno za sebou a doma máme tři děti. 

Po dopsání knihy jsem sebrala odvahu a pár kapitol jsem zvěřejnila na Signálech a poslala přátelům. A stalo se něco neuvěřitelného – bavilo je to. Nechala jsem knihu měsíc uležet a pak ji přepsala. Přidala pár kapitol, něco vynechala, něco změnila. Následovaly další pozitivní reakce čtenářů. Další přepisování. Korektury. Pozitivní vyjádření Karmelitánského nakladatelství, které se rozhodlo v srpnu 2019 knihu vydat. 

Ukázka z knihy:

V neděli ráno jsem se začal cítit jaksi podivně. Těšil jsem se do kostela a byl jsem si jistý, že to není mší nebo Bohem. Chodili jsme do kostela pěšky, bylo to asi deset minut chůze. A celých těch deset minut jsem přemýšlel, co mě tam tak táhne. Nechtěl jsem nic jiného, než si sednout na své obvyklé místo vpravo vepředu. Sedával jsem tam odmala s krátkou odmlkou, kdy jsem pár let ministroval – to jsem byl s ostatními ministranty za oltářem a nosil za knězem těžký misál nebo hrál s ministranty kámen-nůžky-papír o to, kdo z nás ponese kadidlo.

Došli jsme do kostela a já jsem jako ve snu zapadl na své místo v páté řadě a oči mi s jakousi samozřejmostí zabloudily ke schole, která už stála připravená vepředu před lavicemi, a samy našly to, na co jsem se tak těšil. Stála tam, ve svém fialovém kabátku, a dívala se na mě. Pak se zpěváci kolem ní nadechli a začali zpívat a ona se začervenala, protože zapomněla začít s nimi. Chytla se asi ve druhé větě a já na ní mohl nechat oči. Zpívali zrovna jednu z těch úžasných veselých a povznášejících písniček, které jsem vždycky miloval a u kterých jsem měl pocit, že Bůh opravdu existuje a je radost v něho věřit.

Během uplynulých měsíců jsem samozřejmě dostala i negativní ohlasy. A také spousty otázek. Někteří čtenáři byli určitými pasážemi zaskočení a někteří i pohoršení. Nesnažím se o popis dokonalého života dokonalých mladých lidí, ale o popis toho, co jsem sama zažila, co zažili mí známí nebo s čím se setkávám na různých dalších místech. Nesnažím se ani naznačit, jaká cesta životem je správná. Mike, Lili i Monika prožívají své jedinečné životy se svými osobitými zkušenostmi a názory. Každý z nich chybuje a stejně tak je v každém z nich kus dobra a kus pravdy, kterou mohou sdělit světu. Pro mnohé čtenáře bude kniha přinejmenším kontroverzní, ale věřím, že se najde řada těch, které kniha bude bavit a inspiruje je nebo jim zprostředkuje trochu jiný náhled na svět, než na jaký byli dosud zvyklí. Věřím, že mnozí z nich odpustí Mikovi, Lili i Monice jejich různá selhání a budou jim přát jen to nejlepší.

Věřím, že mladým čtenářům může tato kniha posloužit jako varování i jako povzbuzení a ti starší že si u ní vzpomenou na své mládí a své lásky. Věřím, že v různých společenstvích může být podkladem k podnětným diskusím a že může být zdrojem otázek, které si budou klást snoubenci při přípravě na manželství. Věřím, že pro lidi, kteří nemají žádnou představu o tom, co je to církev, může být odlehčeným náhledem do společenství věřících i do toho, jak mohou víru prožívat různí lidé. Může pomoci pochopit, proč si mladí křesťané nechávají sex až do manželství a že je to i v dnešní společnosti ještě pořád normální a dosažitelná věc, ale že ani selhání neznamená konec života. Zkrátka věřím, že každý si v příběhu může najít to, co potřebuje, co v něm vyprovokuje otázky, co ho pobouří i potěší.

Lenka Češková

Knihu si můžete koupit na e-shopu Karmelitánského nakladatelství.

Více o autorce a jejích knihách se dozvíte na její osobní stránce.

Ukázka z knihy:

„Takže,“ pokračoval, „teď už víš, že se k sobě nehodíme. Já chodím po barech, spal jsem s cizí holkou, do kostela chodím jen kvůli mámě. Nejsem někdo, s kým bys měla trávit čas.“

Měl pravdu. Samozřejmě měl pravdu, že bych neměla chodit s klukem, kterého popsal. Ale já jsem ho takhle vůbec nevnímala. Moc jsem ho neznala a sama nevím, jak dobře se vyznám v lidech, ale znala jsem jeho rodinu, jeho skvělou mámu i sourozence… a hlavně jsem v jeho očích vůbec neviděla to, o čem mluvil.

„Škoda, žes tam dneska nevydržel až do evangelia,“ řekla jsem.

„Proč?“

„Protože bylo o malomocném, který přišel za Ježíšem a říká mu: ‚Chceš-li, můžeš mě očistit.‘ A víš, co Ježíš odpověděl? Řekl: ‚Chci, buď čistý.‘“

„Chápu, co mi tím chceš říct, ale nejsem si jistej, jestli je to tak jednoduchý.“

„Myslíš, že to evangelium je výmysl?“

„Ne, myslím, že Bůh nám sice může všechno odpustit, ale důsledky našich činů nemůže smazat. Už nikdy nebudu zase… panic. To je hrozný slovo. Ale chápeš, co chci říct.“

„Chceš říct, že už seš navěky ztracenej a už budeš chodit jenom s hroznýma holkama, protože těm hodným nemáš co nabídnout? To je přece hrozná perspektiva.“

„A jakou jinou perspektivu mám?“

„Myslím, že máš dvě možnosti. Buď se budeš utápět v sebelítosti a za čas skončíš zase u pití s kámošema a vedle nějaké lehké holky, nebo teď zvedneš zadek, půjdeš ke zpovědi, přestaneš s pitím, začneš se modlit, najdeš si lepší kámoše a pak můžeš mít dobrou holku, která pochopí, že minulost je minulost a že každej může udělat chybu, záleží jen na tom, jak se k ní postaví. Tak která možnost ti přijde lepší?“