Před třiceti lety začal první posttotalitní noviciát

By 20. 8. 2020 Novinky, Top

Byl to zvláštní salesiánský noviciát, ten roku 1990–1991. Sešlo se nás v něm 21 přednoviců, spolu s představenými nás bylo na pětadvacet. Ta skvadra byl takový pohárový výběr z hroznů, posttotalitní sbírka všech, kteří se kolem salesiánů na konci osmdesátek motali. Několik čerstvých konvertitů (včetně mě samého), kteří netušili, co to jsou Loretánské litanie nebo k čemu je monstrance, pár zbloudilých hledačů, trocha tradicionalistů, ale většinou zdravé salesiánské jádro: kluci, kteří prošli zbožnými rodinami a jezdili na chaloupky nejdřív jako hoši, pak jako asistenti.

Novicmistr Johny Komárek a jeho tým se učili dělat představené za pochodu, my jsme jim pořád radili a do všeho jsme vrtali. Ale to nadšení, to byla síla! V jednom kuse jsme hráli divadlo, dováděli jako medvědí mláďata, smáli se bez přestání, zápasili jsme o novou podobu salesiánského díla a spirituality. Ze starých salošů jsme měli trochu srandu a z mladých jsme si taky moc nedělali.

Po dvou měsících strávených mezi pohraničními farami Liptáň a Třemešná, což byly takové dva squaty, kam jsme se pořádně nevešli a kde byl jeden záchod pro všechny a pralo se na valše, jsme se stěhovali do Hodoňovic pod Ondřejníkem. Ten domek, který sloužil za komančů jako sklad zeleniny, jsme ale museli celý přebudovat. Bylo by to dlouhé povídání…

Díky, Johny, Pavlové, Arcíku, Rudo, Jirko, že jste to s námi vydrželi. K prvním slibům nás tehdy šlo 18, tři z nás (Toník Nevola, Standa Roztočil, Pavel Vodák) jsou už u Pána. A ani novicmistr Johny Komárek už není mezi námi.

Zdeněk Jančařík