Letošní Staříčkova pěší pouť z Fryštáku na sv. Hostýn a zpět připadla na neděli 28. září, a tak jsme s napětím čekali, kolik se nás sejde. Přímo z Fryštáku po „Staříčkově trase“ nás vyráželo deset a několik mladých značně snížilo náš obvyklý věkový průměr.
Úmyslem pouti byla duchovní podpora našich salesiánských noviců Ondřeje Škvařila a Filipa Ondráčeka, kteří začínají noviciát v Itálii na Colle Don Bosco. Nejprve jsme jako vždy zavítali na hřbitov k hrobu našeho Staříčka – P. Ignáce Stuchlého (a P. Augustina Štancla), kde jsme si vyslechli úryvek věnovaný osobnosti P. Stuchlého z Vnitřních zpráv z roku 1993. „Don Ignác Stuchlý je stále aktuálním knězem a řeholníkem. Jeho nitro bylo naplněné ideály salesiánského vychovatele. Byl to nositel pravé kultury, vychovatel k nepomíjejícím hodnotám, kterými jeho srdce přetékalo. Když vychovával a učil, rozdával ze své plnosti. Křesťanské pravdy, které hlásal, nejprve sám vroucně prožíval. Neměl dvojí tvář. Proto měl u mládeže trvalý výchovný úspěch, i když byl člověkem zcela prostým. Vychovával svou opravdovostí. Byl pravým opakem svého příjemní. Jako katolický kněz a řeholní syn velkého vychovatele sv. Jana Boska šířil kolem sebe zdravou a ozdravující kulturní ekologii,“ zazněla u Staříčkova hrobu vzpomínka na něj.
Jako v pohádce, se slovy „Mha za mnou, mha přede mnou,“ jsme se vydali po modlitbě a požehnání Jožky Glogara směrem Lukoveček. Mlha byla hustá, že by se dala krájet (slovy Rákosníčka) a tak nám, než jsme došli do Lukovečka, kapalo z vlasů a obočí, a také bundy lehce nasákly. To nám ovšem náladu vůbec neubralo a valili jsme k Dubu, kde se k nám ovšem tento rok nikdo nepřipojil. Za to cestou mlha zmizela a vykouklo sluníčko. Od Dubu jsme sestoupili po asfaltové cyklostezce k Ráztoce a těšili se na výškrab na Grapy. V nadšení z vyjasňujícího se počasí se stoupalo svižně a některé členky stádečka žlutých krav na nás zvědavě upíraly své krásné velké oči. Kousek za Bukovinou na rozcestí od Slavkova se k nám připojila třináctičlenná skupinka fryštáckých poutníků, a posílila naši víru, že v bazilice bude fůra známých. A taky jo! Postupně se objevovali poutníci, kteří buď šli chvíli před námi nebo vyráželi chvíli po nás.
Hlavním celebrantem poutní bohoslužby byl P. Petr Kopřiva, koncelebrantem P. Jožka Glogar a přisluhoval jáhen Josef Pospíšilík. Petr Kopřiva v úvodu bohoslužby uvedl, že naše pouť je k připomenutí 98. výročí příchodu salesiánů do Fryštáku a počátku jejich působení v Českých zemích. Dále měl „ohnivé kázání“ v předvolebním duchu naroubované na kardinální ctnosti: obezřetnost, střídmost, statečnost a spravedlnost.
Na závěr zahřměly varhany a zapěli jsme CELÝ Svatováclavský chorál. Po bohoslužbě jsme se rozprchli každý za svým, nicméně někteří valili zpět do Fryštáku opět pěšky a jako tradičně potkali skupinu poutníků z Velehradu, kterou dříve pravidelně vodíval P. Peňáz.
Děkujeme všem zúčastněným, ať přišli či přijeli odkudkoli a věříme, dá-li Pán, příští rok zase!
Pavla Jungmannová
Foto: Pavla Jungmannová a Patricie Kosíková
