Není žádným tajemstvím, že svatý Jan Bosco byl velký vypravěč a že vytvářel skoro mytické příběhy, které měly své pevné a pravdivé jádro. Jedním z nich je historka, která se týká svátku Neposkvrněného početí Panny Marie z 8. prosince 1841. Sám Don Bosco píše, že „od této události se začala odvíjet má činnost ve prospěch mladých, kteří se bezcílně toulali po městě, a zejména těch, které propustili z vězení“.
Zakladatel salesiánů ve svých pamětech dále píše: „O svátku Neposkvrněného početí jsem v určenou hodinu oblékal ornát, abych šel sloužit mši svatou. V rohu zákristie stál nějaký chlapec. Kostelník Giuseppe Comotti ho vyzval, aby šel ministrovat.
- Já neumím ministrovat, odpověděl celý ustrašený.
- Tak půjdeš nebo ne! naléhal kostelník.
- Vždyť jsem vám už řekl, že to neumím. Ještě nikdy jsem neministroval.
- Ty nemehlo! rozzuřil se kostelník. Když neumíš ministrovat, co sem lezeš? A v hněvu popadl tyč na rozsvěcování svící a tloukl jí chlapce hlava nehlava, dokud ubožák nevzal nohy na ramena. Tehdy jsem na kostelníka zakřičel:
- Co to děláte? Proč bijete toho chlapce? Co zlého udělal?
Příběh je dostatečně známý, chlapec se jmenoval Bartoloměj Garelli a byl to první chlapec, kterého vzal Don Bosco pod svá křídla. Nakonec stačilo, že uměl pískat. „K Bartoloměji se přidali další chlapci. Během té zimy se mi podařilo dát dohromady i několik dospělých. Katechismus jsem přizpůsobil jejich potřebám. Myslel jsem zvláště na ty, kteří byli propuštěni z vězení. (…) Toto je začátek naší oratoře. Byla požehnána Pánem a rostla tak, že bych si to nikdy nebyl schopen představit,“ dodává ve svých pamětech Don Bosco. Vždycky k tomu doplňoval, že na počátku jeho díla byl první Zdrávas, který se tehdy pomodlil za Bartoška Garelliho.
Zdeněk Jančařík
