V sobotu před 3. nedělí adventní jsme společně vyrazili na výlet (duchovní soustředění) do Olomouce. Jeli jsme čtyři – tři ministrantky a jeden kostelník z žabovřeské farnosti. Našim cílem bylo narušit stereotyp hektických příprav na Vánoce a užít si společný čas.
Ačkoliv preferujeme cesty vlakem a konkrétně českými drahami, vyjeli jsme z Brna autobusem. První kroky v Olomouci nás vedly na dóm – katedrála sv. Václava. Při příchodu zněl majestátní zvuk varhan. Po zhlédnutí a zkontrolování prázdných jesliček jsme zamířili ke Sněžence – kostel Panny Marie Sněžné. A jelikož ranní káva a čaj nesmí chybět, byla na řadě kavárna. V ní jsme se zahřáli a vyšli jsme vstříc dalším kouzelným zákoutím.
Na chvilku byl prostor i na adventní trhy, ale najít něco dobrého na zahřátí byl téměř nadlidský úkol. Nakonec jsme skončili u posledního stánku s punčem a ochutnali místní populární kombinace.
Člověk by řekl, že už budeme spokojení a budeme se pomalu ubírat směr Brno, ale to bychom nebyli my. Následoval totiž kostel sv. Mořice, přesněji jeho věž. Kdybych věděla, že mě čeká 206 prudkých schodů, nikdo by mě nahoru nedostal. My jsme ale vyrazili vzhůru dřív, než jsem vytáhla mobil, abych si to zjistila. Výhled ovšem stál za to. Nahoře jsme chvíli vydechli a sestup byl už úplně bez problému. Po tomhle výkonu jsme toužili už jen a pouze po restauraci s volným místem. To se nám povedlo na 3. pokus. Na cestu do Brna jsme se všichni těšili, úspěšně jsme našli volné kupé, což nám po celém dni udělalo opravdu radost.
Výlet jsme zakončili na adventních trzích v Brně. Tam jsme se rozloučili a pokračovali domů na Stardance.
Patricie Kosíková
