Leoš Ryška, ředitel TV Noe a salesiánský kněz, v rozhovoru mluví o tom, čím v této době žije, jak prožívá Velikonoce a co chystá pro diváky televize.
Čím teď žiješ?
Žiji samozřejmě diváky. Stále přemýšlím, jak to udělat, abychom jim byli co nejblíž a vcítili se do toho, co prožívají. Jsou jich tisíce a jsou mezi nimi takoví, kteří nikoho nemají, jsou osamělí a pro ně je jediný zdroj komunikace TV Noe. Cítím za ně zodpovědnost.
Změnilo se výjimečnou situací něco u tebe?
Na dobu této krize jsem se přestěhoval do svojí farnosti v Ostravě Heřmanicích. Jsem tam v kontaktu se svými ovečkami. Vidím to jako velmi potřebné. Když je nejhůř, pastýř musí být s ovcemi. Zažívám tam velice pěkné společenství. Modlíme se každý den, žehnám farnosti každý den monstrancí. Našel jsem si telefonní čísla na lidi, maily, takže komunikujeme na dálku přes internet, SMS, telefonujeme si. Je to moc krásné, protože mě nikdy dřív nenapadlo nějaké babičce zavolat a teď, když jí zavolám, tak babička pláče.
A co tvoje ovečky v televizi?
Tam prožívám až dojímavou vděčnost diváků. Každý den nám chodí spousta krásných dopisů, až mě to dojímá. I lidé nevěřící, hledající se ozvou, napíšou. Máme jeden telefonát za druhým od lidí, kteří se chtějí přihlásit do klubu, poděkovat, někteří si chtějí popovídat. Žiji výjimečnou vděčností lidí, to mě drží a jsem tím nesmírně povzbuzen a vše co dělám najednou dostává ještě jiný smysl.
Letos budeme slavit velmi jiné Velikonoce, než jsme zvyklí. Co tě bude nejvíc mrzet, že neproběhne?
Nedokážu odpovědět jinak, než že mě nic mrzet nebude. Zařídil jsem i živý přenos obřadů z farního kostela od čtvrtka až do neděle, takže mě uvidí i ty moje ovečky. Ponořím se do toho, jako bych to prožíval i s farníky. Vím, že oni budou přítomní na dálku, možná víc než kdy jindy. Doma si zapálí svíčku a zapnou si stream na Facebooku. Nemám pocit, že bych byl v kostele sám. Obřady jsou nádherné a vždy to intenzivně prožívám, až mě to dojímá.
TV Noe bude během Velikonoc nabízet bohatý program. Kdybys měl z toho něco vybrat, co by to byly?
Veliká priorita je papež František. Chceme být jeho hlasem, proto přenášíme všechny jeho vystoupení. Prožíváme to hlavně s ním, protože to je náš nejvyšší pastýř. Začali jsme hned od začátku vysílat v 7 hodin ráno mše svaté z kaple Domu svaté Marty. Je úžasné tímto začít den. Vše, co nám papež nabídne, je naše priorita. Kdybych měl na něco pozvat, tak na toto. Je to hlas, který potřebujeme všichni slyšet. Je to Boží člověk, stále říká věci, které posouvají svět dál. V hrozné situaci, kterou svět prožívá, on je jasným prorokem.
Miluji film Mise, ten budeme vysílat na hlavní svátky. Hned po Velikonocích chceme vysílat film Don Bosco. Máme tam dalších pár hraných filmů.
Máme nový pořad Ovečky. Řekli jsme si, že je potřeba dát prostor pro výuku náboženství dětem, kterése připravují na první svaté přijímání. V současné situaci se výuka zastavila a ne každý farář to umí nějak udělat na dálku. Takže jsme začali dělat Ovečky, půlhodinový interaktivní pořad s dětmi. Na to se také moc těším. To si myslím, že je trefa do černého a až to vše pomine, tak možná budeme vysílat něco takového dál.
Z krize můžou vzejít i určité příležitosti. Co vidíš jako největší obohacení pro TV Noe, které může vzejít z této krize?
TV Noe si teď všimne mnoho lidí, kteří by si jí jinak vůbec nezapnuli. Situace je přinutila proklikat si programy a zjistit, že TV Noe existuje. Je to i díky tomu, že se teď dostáváme do multiplexu DVB-T2. Hodně nám přibývají diváci, přibývají nám i na sociálních sítích. Navyšují se nám dokonce i dary. Lidé jsou nesmírně vděční. Musíme to vydržet a neusnout na vavřínech.
To ale není nic snadného.
Před námi je nesmírně náročné období. Na nás se obracejí lidé, kteří celý rok chystali nějaký festival a ten se teď nemůže uskutečnit. Volají nám a ptají se, jestli bychom jim to nemohli udělat virtuálně. Třeba Noc kostelů letos snad bude virtuálně přes TV Noe. Budeme mít ve všech děkanátech svého člověka a vysílat to, co oni budou chtít představit. Uvažujeme, že takto uděláme hudební festival Slezská Lilie nebo další zrušené akce. Tyto velké projekty se teď nemůžou uskutečnit, ale přes televizi to jde. Je to samozřejmě něco jiného, ale lidé se mohou spojit v té dané chvíli a prožít něco krásného přes televizní obrazovky, když nemůžou být spolu fyzicky. Pro nás je to obrovská výzva. Před námi je mnoho krásné práce.
Libor Všetula, Jan Kvapil
Fotografie František Ingr, Petr Polanský, Člověk a Víra