Honza Kučera měl v pátek odjet jako delegát za mládež reprezentovat region střední a severní Evropy na 28. generální kapitule. V rozhovoru jsme se ho ptali, co od toho očekával. Nakonec se rozhodl kapituly nezúčastnit, ale rozhovor chceme i tak publikovat. Na konci textu najdete i Honzovo vysvětlení, proč do Turína neodjel.
Honza má dvacet dva let, studuje na Vysokém učení technickém v Brně a připravuje se na dokončení bakalářského studia. Pochází ze Sebranic, kde od dětství chodil do Salesiánského klubu mládeže. Během studia na rok odešel jako dobrovolník Sadby pracovat do Německa k salesiánům v Benediktbeuern. V Brně bydlí u salesiánů v Žabovřeskách a ve středisku pomáhá jako animátor.
Chystáš se na 28. generální kapitulu, které se zúčastníš jako delegát za mládež. Je to poprvé, co se generální kapituly účastní mladí laici. Řekni mi víc o této novince.
Je to pro mě velká čest, že jsem tam pozvaný. Přijede tam dvacet delegátů za mládež ze všech koutů světa, přitom z našeho salesiánského regionu střední a severní Evropy jsme tři. Bude to rozmanité, protože ne všichni mladí řeší stejné problémy, jako my tady v Česku. Rozdělí nás do pěti diskusních skupin, zřejmě právě podle toho, jaké řešíme problémy a o těch se pak budeme bavit.
Proč na kapitulu jedeš zrovna ty?
Myslím, že jsem byl pozvaný, protože jsem hodně zapojený do salesiánského díla. Mám zkušenosti s více místy v České republice a také jsem byl v Německu, což mi dalo trošku větší rozhled v našem regionu.
Co čekáš od účasti na kapitule?
Čekám, že poznám mentalitu ostatních národů, toho širšího salesiánského světa. Vidím to tady u nás a ten pohled není úplný. Myslím, že bych tam mohl získat ten širší pohled. Byl bych rád, kdybych tomu i něco přinesl. Abych tam nebyl jen na výlet, ale aby mělo nějaký smysl, že jsem tam jel.
Máš nějaké informace o programu?
Všechny dny bude podobný program. Ráno se probudíme, půjdeme na ranní chvály, dáme si snídani, potom budeme mít asi čtyři debatní kolečka za den, takových osm hodin budeme debatovat. Večer budeme mít singing practise, což je zkoušku zpěvu. Toho se trošku bojím, ale asi to bude zajímavá zkušenost. Potom jsou nešpory a po nich máme volný večer.
Jedu tam na týden. Přijedu v sobotu a na neděli je naplánovaný výlet s mladými lidmi z oratoře ve Valdoccu. Myslím, že to bude prohlídka Turína a míst, kde žil Don Bosco.
Ty jsi vyrostl u salesiánů, teď se i podílíš na jejich práci jako dobrovolník. Příběhy o Donu Boskovi a začátcích salesiánského díla jsi poslouchal o dětství. Je pro tebe zajímavé podívat se do míst, kde se to všechno stalo?
Určitě. Stává se z toho moje srdcové místo. Už jsem tam byl a minulý rok dokonce dvakrát. Byl jsem tam na sedmidenní pouti s animátory z různých míst české provincie. Všechny ty místa jsme viděli, kde Don Bosco vyrůstal, žil, pracoval. Je to místo, kam se rád vracím, kde je vidět salesiánská spiritualita.
Delegáti se na 28. generální kapitule budou bavit o potřebách dnešních mladých lidí. Jaké jsou podle tebe ty nejzásadnější potřeby současné mládeže?
Myslím, že je hodně důležité rozlišovat, jaká je to mládež. Mladí v České republice určitě potřebují něco jiného, než mladí v Ugandě, kde řeší více existenciální problémy, ale do toho já nevidím.
A co se týká tebe a mladých lidí v tvém okolí? Jaké máte nejzásadnější potřeby?
Myslím si, že potřebujeme sociální kontakt, kterého v dnešní době ubývá. Velkou úlohou salesiánů je být s mladými a chtít se jim věnovat. Nemusí to být jen to, že s nimi běhají po hřišti, ale že jsou tady pro ně a baví se s nimi o tématech, která jsou aktuální. To může být škola, vztahy a podobné věci.
Jak se projevuje ubývání sociálního kontaktu?
Mladí lidé se hodně stahují na internet, přesouvají se do virtuálního světa. Pro ně už je normální v něm žít, ale přicházejí o hodně důležitého, co na ně čeká venku. Potom ani nevědí, jak na to. Je pro ně těžší navázat nějaký vztah, což mi přijde dost důležité.
Někdo by ti na to možná řekl, že na internetu si píšou s kamarády, hrají hry, sdílí svůj život na sociálních sítí, zkrátka že na internetu mají sociálního kontaktu dost.
Pak ale spadne internet nebo vypne elektřina a sociální kontakt nemají. I pro mě už je to teď těžké. Mnohem radši někomu napíšu, než bych někomu zavolal, protože to už člověk musí dávat něco navíc. A taky přes sociální sítě se těžko vyjadřují emoce, ty člověk nevidí. Také je tam prodleva mezi tím, než ti někdo odepíše. Člověk si může tu odpověď promyslet a pak až ji napsat. Přitom při kontaktu na živo člověk musí odpovědět hned a být autentický. Na internetu to tak nemusí být.
Hlavní téma 28. generální kapituly je: „Jaký salesián pro dnešní mládež?“ Jaký by měl být podle tebe?
Měl by být ochotný ke kontaktu a otevřený k rozhovoru. I trochu asertivní, aby začal konverzaci a měl by o ni mít zájem.
Doplňující otázka: Nakonec ses rozhodl kapituly nezúčastnit. Myslím, že i tak rozhovor stojí za publikování. Mohl bys doplnit, proč jsi do Turína neodjel?
Na začátku týdne jsem se ještě těšil na kapitulu, ale s postupujícím týdnem se mne ptalo víc a víc lidí jestli jedu, začal jsem si zjišťovat informace a zvažovat, jestli jet či ne. Nakonec jsem se ve čtvrtek rozhodl , že nepojedu. A to hlavně ze dvou důvodů, ten první je reálná možnost uvíznout buď v Itálii nebo po příjezdu v Česku v dvoutýdenní karanténě. To si nemohu dovolit kvůli rozepsané bakalářce a dalším studijním povinnostem. A druhým důvodem je obava z možnosti přivlečení nějaké chřipky k nám do Brna, potkávám denně hodně lidí a nechce se mi zapřičinit rozšíření čehokoli. Mrzí mě, že se to všechno tak sešlo, ale takový je život.
Jan Kvapil