Hlavní představený: Výš než na kopce Monferratu

By 11. 8. 2021Novinky, Top

Celá pedagogika Dona Boska je obsažená v „podzimních procházkách“: důvěrnost a kamarádství; radost a oslava; procházky, na kterých člověk kráčí po cestách života; prostor pro rozhovor a přátelství; dobrá a laskavá přítomnost Dona Boska.

Bylo odpoledne 15. srpna 2015 a my jsme na Mezinárodním setkání mládeže (SYM Don Bosco) slavili výročí 200 let od narození Dona Boska společně s 5 200 mladými lidmi z celého světa.

Zpočátku, s idealismem vzdáleným realitě, jsme si v přípravném týmu mysleli, že bude možné jít s těmi 5200 mladými lidmi z Turína na kopce Becchi, na místo, kde Jan Bosco poprvé spatřil světlo světa. Byla to asi 35 kilometrů dlouhá trasa. Brzy jsme si uvědomili, že se musíme svého plánu vzdát. Bylo by velmi obtížné udržet dobré tempo s tolika mladými lidmi. Nakonec jsme se rozhodli pro velmi jednoduchou variantu, která přímo souvisí s mnoha podzimními procházkami Dona Boska s jeho chlapci. Výlet jsme zahájili ve městě Castelnuovo Don Bosco, kde byl pokřtěn a kde sloužil jednu ze svých primičních mší.

Společně s velkým zástupem mladých lidí jsme ušli těch osm kilometrů, které nás dělili od Becchi, ale celou cestu prudce lilo. Předpověď hlásila déšť a ten přišel. To nám ale nevadilo a už vůbec ne mladým lidem. Stále jsem si představoval Dona Boska obklopeného jeho chlapci, jak nesou koše s chlebem k obědu nebo svačině a hudební nástroje, které je rozveselí kamkoli půjdou.

Víte, že za tím vším je vzácná vize – výchovná i duchovní?

Sám bych mohl tuto myšlenku dále rozvíjet, ale rozhodl jsem se to nechat na jednom z mých bratrů salesiánů Josém Miguelu Núñezovi, který má mimořádný talent pro psaní:

Don Bosco po mnoho let slavil v Becchi svátek Panny Marie Růžencové v doprovodu hrstky chlapců, kteří ho následovali s nepředstavitelnou radostí. Byli to nejlepší chlapci oratoře. Pro všechny to byla odměna být s Donem Boskem několik dní na dovolené. Na začátku jich bylo jen pár, ale brzy jich bylo více než 100.

Prvním pevným cílem byl jeho rodný kraj a milovaný rodný dům. Jeho bratr Josef tu hordu chlapců rád přivítal a ubytoval je ve stodolách a stájích jak nejlépe uměl a dbal o jejich potřeby. Způsobili nejednu nepříjemnost, ale dobrý Josef věděl, jak se dívat na druhou stranu a zajistit, aby věci běžely tak hladce, jak jen to šlo.

Po roce 1858 plánoval Don Bosco skutečné vandry vesnicemi Piemontu a sousedních provincií. Sám plánoval itineráře a svěřil své chlapce přátelům a dobrodincům, kteří je přivítali ve svých domovech nebo připravili nějaké občerstvení pro „armádu připravenou na bitvu“, kdykoli došlo na potlačení hladu. Ovoce, čerstvě upečený chléb nebo kousek sýra velkoryse nabízeli místní, kteří byli nadšení shonem, který přinesl tento kněz s pověstí svatého. Snažil se tu bandu uklidnit, ale často bez velkého úspěchu.

Rolníci odložili práci, aby viděli svatého

Dostali jsme krásná svědectví o těchto dnech oslav a radosti mnoha mladých lidí, kteří prožili nezapomenutelné zážitky doprovázejíce Dona Boska. Jeden z jeho chlapců, Anfossi, napsal:

Často vzpomínám na ty výlety. Naplňovali mě radostí a úžasem. Doprovázel jsem Dona Boska na kopce Monferratu v letech 1854 až 1860. Bylo nás asi sto mladých lidí a viděli jsme, jak už Dona Boska obklopovala pověst svatosti. Jeho příchody do vesnic byly triumfem. Vstříc mu vyšli faráři z blízkého okolí a obvykle i civilní úředníci. Lidé se dívali z oken nebo vyšli do ulic a rolníci odložili svou práci, aby viděli svatého…

V těchto „podzimních procházkách“je obsažena celá pedagogika Dona Boska. Důvěrnost a kamarádství, radost a oslava. Čas na procházku po cestách života, prostor pro rozhovor a přátelství. Přítomnost Dona Boska je přítomností dospělého, který doprovází mladé na jejich cestě. Laskavá a dobrá přítomnost. Slovo pro každého a gesto solidarity pro ty, kteří mají větší potíže s dosažením cíle.

Hudba a oslava zaplavily jejich srdce a probudily v těch mladých nadšení. Byli rádi, že jsou nablízku tomuto otci, kterého tolik obdivovali a kterému byli tak vděční. V dokonalé pochodové formaci, hrajíce na hudební nástroje, musel být příchod chlapců Dona Boska do těch malých vesniček v Piemontu nezapomenutelnou událost. 

Bůh šel s nimi

Chlapci byli plní úžasu a radosti. Don Bosco se dotýkal nebe, když se radoval z úsměvů svých mladých a jejich slavnostních písní. Nikdy nechyběla modlitba ve vesnickém kostele a požehnání s Nejsvětější svátostí. Protože i Bůh s nimi chodil.

Díky důvěrnosti, kterou na cestě zažili, si otec získal jejich důvěru. Aniž by to věděl, mnoho z těch mladých lidí pokračovalo na cestě s ním po celý život. A mnohem výš než na kopce Monferratu.

Nyní přemýšlím o tom, jak je pro nás důležité pozvat naše dospívající a mladé dospělé, naše „digitální domorodce“, kteří žijí ponořeni do digitálního světa, aby zažili bohatství osobních setkání (a ne prostřednictvím obrazovek a displejů): cvičení vzájemného naslouchání; společný smích; mlčení během jednoduché modlitby; úžas při západu slunce; radost z pozdravů starších lidí, kteří odpočívají na lavičce v parku; pozorování kolemjdoucích, kteří už díky Bohu prožili bohatý život.

Odevzdávám vám slova, která papež František adresoval nám  salesiánům na naší generální kapitule: „Rád si myslím, že jsme stále schopní snít a pomáhat druhým snít.“

Z celého srdce vám přeji krásné léto.

Hlavní představený salesiánů don Ángel Fernández Artime

Salesiánská informační agentura ANS