Přátelé Dona Boska a jeho charismatu, zdravím Vás na konci tohoto roku 2020, který si budeme pamatovat jako rok těžký, v mnoha ohledech bolestivý, který den za dnem měnil naše životní návyky a náš osobní, rodinný i komunitní rytmus.
Dělám tak v tomto vydání Il Bollettino Salesiano, který nabízí kalendář na nový rok 2021, který, jak doufáme, bude plný požehnání. Při rozjímání o tom, co znamená jeden rok, jsem myslel na něco, co mi velmi leží na srdci. Zčásti díky své výchově, zčásti kvůli vlastní povaze ve svém nitru silně cítím trvalou potřebu být plný vděčnosti a uznání za mnohé věci, kterých se mi v životě dostává a které nezávisejí na mých osobních zásluhách.
Rád bych využil toto číslo Il Bollettino Salesiano, které, jak doufám, bude vydáno v salesiánských věstnících po celém světě, abych jménem Dona Boska poděkoval tisícům a tisícům lidí, kteří jsou našimi dobrodinci a pomáhají salesiánským dílům ve světě.
Před několika dny přitáhla mou pozornost jedna velmi jednoduchá věc. Po šesti měsících jsem nahrál video zprávu, ve které jsem poděkoval za štědrost tolika lidí, protože podle svých možností odpověděli, aby pomohli těm, které Covid-19 zasáhl nejvíce. Udělal jsem to jednoduše a pravdivě. Dostal jsem desítky zpráv, v nichž mi děkovali za transparentnost a za vysvětlení, co se stalo s jejich pomocí a celkově s přijatou částkou. Myslím si, že to nemůže a nesmí být jinak.
Jako don Bosco
Don Bosco často říkal: „Já jsem vždy potřeboval všechny.“ Chladný večer 3. listopad 1846 zůstane nezapomenutelným, protože tento kněz sem přišel se svou matkou, a to pěšky čtyřicet kilometrů. On s breviář pod paží a s malým zavazadlem, ona s košíkem několika věcí. Jeho matka ho následovala v trochu bláznivém dobrodružství. Nenutil ji. Miloval svou mámu. Máma ho však milovala ještě více, proto nezaváhala: „Jendo, půjdu s tebou.“
Dorazili nesmírně unavení před brány města. Jeho přítel kněz, teolog Vola, je spatřil a podivil se. „Vy jste se zbláznili! Kam jdete? Jak budete žít? Máte něco alespoň na tento večer?“ „Bůh se postará, milý příteli.“ Tento dobrý kněz mu s dojetím daroval své hodinky. Posloužily na nájem za první měsíce. „Vidíš? Bůh se už postaral,“ vlídně mu odpověděl Don Bosco.
Celý život prosil o pomoc stovky a stovky lidí. Nikdy nežádal pro sebe, ale vždy pro své chlapce. Zároveň pevně věřil v Boží prozřetelnost, proto neúnavně chodil od dveří ke dveřím. Tisíckrát natáhl ruku a požádal o finanční pomoc a spolupráci mnoha lidí, aby mohl dokončit své poslání. Neváhal poprosit kohokoliv, kdo mohl přispět svým časem nebo majetkem ve prospěch mladíků v obtížích.
Pomáhali mu laici, muži i ženy, přátelé kněží, kteří s ním spolupracovali mnoha způsoby. Především měl neocenitelnou pomoc své milované matky – maminky Markéty. Rád říkám (a myslím, že je to historicky podložené), že oratoř založili společně, protože k tvůrčímu a apoštolskému nadání Dona Boska se přidal mateřský jemnocit, který tomuto domu dodával ženské teplo. Doprovázela a povzbuzovala svého syna v těžkých začátcích oratoře a práce s chlapci, kteří klepali na dveře jejich domu.
Vedle maminky Markéty tam byla matka Michaela Ruy, jednoho z prvních salesiánů a jeho prvního nástupce, a také matka arcibiskupa Gastaldiho a otec Dominika Savia. Šlo o pěknou skupinu lidí, kteří znali a milovali Dona Boska a dali jeho dílu zcela jiný charakter, než měly tehdejší instituce: jasně vnímatelný znak, který lze označit jako „rodinnou atmosféru“.
Don Bosco se svou schopností prosit o pomoc již od prvních chvil věděl, že může počítat s kněžími, kteří věnovali část ze svého času dílu oratoře, které rostlo s ním, s kněžími a přáteli a také s duchovními učiteli jako don Cafasso, teolog Borel a don Leonardo Murialdo. Další velká skupina dobrodinců a sympatizantů finančně přispěla na díla, která Don Bosco uvedl do chodu v Turíně, na různých místech v Itálii, Francii a Španělsku, jakož i na misiích v Americe. Dobrodinci jsou i dnes páteří Salesiánské kongregace.
Doba se změnila, ale mohu vás ujistit, že situace, v níž dnes žijí lidé ve světě, v církvi a v salesiánských dílech, mají mnoho společného s dobou Dona Boska. Když jsem navštívil ty nejchudší díla s nejchudšími dětmi Latinské Ameriky, Afriky, Indie a některých zemí Oceánie, zdálo se mi, že vidím situace, které se neliší od situací Dona Boska na Valdoccu. Mohu vás ujistit, že mě to nijak neodrazuje, ale obnovuje ve mně přesvědčení, že Duch svatý v každé chvíli probouzí miliony a miliony lidí se srdcem odhodlaným dělat tento svět stále lidštějším. Není pochyb o tom, že ty jsi mezi nimi i já jsem mezi nimi.
Děkuji za tuto námahu. Děkuji, že jste uvěřili, že to stojí za to. Děkuji, že jste se nedaly zablokovat rozhořčeností těch, kteří vždy pochybují o všem a o všech, a děkuji, že jste uvěřili, že se dá žít v naději. Naší salesiánské rodině navrhuji pro nový rok právě toto: v této těžké chvíli Covidu-19 námi více než kdykoliv předtím hýbe naděje.
Společně to zvládneme.
Hlavní představený salesiánů don Ángel Fernández Artime
Salesiánská informační agentura ANS