František Jeleček píše, co je nového v bulharské misii

By 12. 11. 2020 Bulharsko, Novinky, Top
Manželé František a Marie Jelečkovi působí už druhým rokem v salesiánské misii v Bulharsku na předměstí Staré Zagory, přestěhovali se tam i se synem v roce 2019. František zde má na starost shánění financí a prostředků pro stavbu školy a kostela, Maruška se stará o syna Jeníčka a pomáhá s chodem komunity (domácnosti). František nám napsal, jak pokračuje stavba školy, kostela a domu komunity, kdo jim pomáhá, jak pracují s dětmi a mladými z romské čtvrti, když museli zavřít středisko a další zajímavé novinky. Více se o tamní salesiánské misii dozvíte na stránce Bulharsko.

„Milí naši,

už asi dva měsíce si říkám, že bychom měli něco napsat o tom, jak se nám daří v Bulharsku. Když se podívám do telefonu, abych vybral pár fotek na Facebook, tak většinou zjistím, že mám nafocené dlaždičky, cihly, nářadí, plánky… ale pro fotky, co by byly zajímavé pak chodím za Maruškou.

Obětaví pomocníci

V říjnu tady byla brigáda chlapů z Česka ze Sebranic a okolí. Je to pro mě vždy veliké povzbuzení vidět partu chlapů, kteří přejedou půlku Evropy proto, aby zde ve svém volnu pomáhali. Každé ráno jsou všichni nastoupení v kapli na modlitbu a pak celý den na stavbě a takto celý týden. Udělali pořádný kus práce! Postavili nám jednu venkovní zeď (cca 40 m), položili schodiště v domě komunity (70 schodů), pomohli se zaměřením hřiště a ještě nám poskytli spoustu odborných konzultací (praxe je praxe).

Na internát nám nastoupili 3 kluci a jeden hoch ze severního Bulharska, který přemýšlí o tom, že by se stal knězem (dá se říct, že nyní jediný z celého Bulharska). Sotva se nám rozjela škola a začal nějaký řád, tak nám zase školy zavřely, a tak se studuje přes mobily, tablety a notebooky…

Jak říkají otcové, pro ty naše romské děti je to několikanásobná diskriminace. Doma nemají počítač a nebo internet a tak nemají školu. A protože jsou z chudých poměrů, tak nemají ani žádné jiné vyžití, kroužky, volný čas… a tak jsou doma v ,,sociální“ izolaci. Tak uvidíme, jak moc velký vliv bude mít to dálkové studium do budoucna. Zároveň otcové salesiáni hledají možnosti do čeho se zapojit a jak být společnosti prospěšní, když nemůžeme mít otevřené oratoře.

Aktuálně nám dělají radost brigády. Začali jsme zvát přátele, mládež i farníky o sobotách na brigády. Zatím se uskutečnily dvě a další dvě jsou před námi. Bylo milé že přišli i tatínci z romské Machaly se slovy: „Roky se staráte o naše děti, tak jsme tady, abychom také pomohli.“ Z našich dělníků si občas dělám napůl legraci a napůl to myslím vážně. Říkám jim, že by taky mohli třeba jeden den v týdnu dělat pro Hospodina. Překvapením bylo, když přišel jeden z našich romských dělníků na brigádu a říkal, že se přece jeden den Hospodinu dát může.

Taky proběhlo několik brigád s dětmi z kroužků. Je to pohled k nezaplacení, vidět, co vše se dá zvládnout, když je motivace. Malí špunti během odpoledne v kolečkách převozili 15 tun štěrku. Prostě borci!

Co to je „misijní rozměr“

Jeden „pan mistr“ z Kazanlaku, co tam u salesiánů občas dělal nějaké opravy a který je muslim, říkal, že by rád také na stavbě pomohl. A tak jel s námi (před tím tam nikdy nebyl). Vystoupil z auta, zůstal stát u kostela a jen říkal: „Lidi, do čeho jste se to pustili?…“ Prostě neměl slov. Pak jsme společně prošli celou stavbu, úplně mi běhal mráz po zádech, jak se ho celé dílo dotklo. Říkal, že si vše nafotí a bude to ukazovat známým, že to je obrovská věc a že nám fandí.

Jelečkovi na výletě

A poslední zamyšlení. Začali jsme do farností a mezi přátele, kteří mají obchod nebo veřejné místo, dávat kasičky s prosbou o podporu stavby. Včera jsme objížděli katolické farnosti a dotkla se mě následující věc – budeme mít nového otce biskupa v jižní diecézi. Už se ví, kdy bude svěcení, ale jsou s tím spojené věci, které by nás asi v Česku nenapadly, protože by se nemohly stát. Na biskupské svěcení je potřeba přítomnosti tří biskupů, aby svěcení mohlo proběhnout a bylo platné. Protože je zrovna vše zavřené kvůli koronaviru, tak v Bulharsku je jenom otec nuncius, otec biskup Christo Projkov (má na starosti řeckokatolickou diecézi) a měl dojet otec biskup z Makedonie, u kterého ale není jisté, jestli to půjde. To by mě nikdy nenapadlo, jaký problém najednou může být se svěcením.

A teď druhý postřeh. Protože jeden z kněží se stane biskupem, tak na jeho místo poslali jiného kněze a na jeho místo zase jiného a najednou se zjistilo, že jeden kněz chybí. Až při takových situacích mi dochází, jak je zde církev křehká a malá a co to je ten misijní rozměr – Pane, dej nám prosím dobré kněze!

Milí naši,

máme vás rádi. Přijeďte se podívat. Díky moc za vaše modlitby a za vše co pro misie a pro nás děláte.

PS.: Máme tady dva nové dobrovolníky Radka Steingarta a Aničku Rotreklovou. Mají můj obdiv – Radek píše článek z dobrovolné služby každý týden! Já se zkusím polepšit.

František Jeleček