Filip Mareš je jáhnem! Byl vysvěcen 11. června v samotném salesiánském srdci, v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů v Turíně.
Dlouhou dobu jsem si myslel, že mít jáhenské svěcení v zahraničí je velká škoda. Tolik lidí by přece jinak mohlo přijet a svěceného podpořit! Na Filipově svěcení jsem však svůj názor změnil.
Když jsem se účastnil krásného obřadu, pozoroval usměvavého turínského arcibiskupa, poslouchal italské mládežnické zpěvy, nechal na sebe působit nádheru mariánské baziliky a viděl Filipovy spolužáky z Itálie, Slovenska, Chorvatska a Afriky, naplňovala mé srdce radost. Devět mladých salesiánů se stalo jáhny! Nejenom, že teď při mších nosí přes rameno štolu a jsou o další krůček blíž ke kněžství, ale mají konkrétní poslání: kázat, křtít, oddávat, modlit se, sloužit.
Asi nejsilnějším momentem však bylo vidět ten zástup lidí, který za Filipem dojel. Výpravy z Prostějova, Zlína, Plzně, Prahy a ze Sebranic dokonce celý autobus! Mladí, staří, příbuzní, kamarádi, známí, spolubratři, animátoři, ministranti… Pro mnohé to byla vůbec první návštěva míst spojených se životem Dona Boska a našli se i takoví, kteří byli poprvé v Itálii jako takové. Při pohledu na náš český houf mi došlo, jak je to skvělé, že jsme se v Turíně mohli sejít. Nejedna skupina si navíc svůj výlet o nějaký ten den prodloužila a zkrášlila si jej procházkami, pizzou, zmrzlinou či sportem, aby z dlouhé cesty vytěžila co nejvíce.
Nabitý den završila společná večeře pod širým nebem na dvoře Crocetty, turínské salesiánské školy, kde Filip tři roky studoval teologii. V přátelské atmosféře tady několik českých výprav klábosilo, jedlo, sportovalo a přálo nově vysvěcenému jáhnovi. A několik účastníků mělo to nevýslovné štěstí, že následujícího nedělního rána slyšelo Filipovo první kázání…
Nezbývá než ještě jednou upřímně říci: „Milý Filipe, ať Ti náš dobrý Pán při tvé jáhenské službě žehná a vede Tě! Drž se!“
Jakub Honěk
