Dva dobrovolníci vyslaní až na konec světa

By 14. 2. 2020 Novinky, Top
SADBA v lednu a únoru vyslala dva nové dobrovolníky do Papuy-Nové Guineje, místa od nás vzdáleného více jak 13 tisíc kilometrů. Šťastně doputovali do cíle a nyní se aklimatizují na podmínky naprosto odlišné těm u nás a připravují se na svou práci.

Na Papui-Nové Guineiji Salesiáni působí od roku 1922, ale až v roce 2015 zde vznikla samostatná vice provincie, pod kterou patří i Šalomounovy ostrovy. Je tak nejmladší provincií salesiánské kongregace. Jejím provinciálem je don Alfred Maravilla a působí zde 45 salesiánů z šestnácti zemí. Salesiáni v provincii zřizují devět středisek, z toho osm jich provozuje školy technického zaměření. Do této provincie jezdí pomáhat dobrovolníci z celého světa a v tomto roce k nim díky Sadbě přibyli dva dobrovolníci z Česka — Evelína Milfortová a Jaroslav Střasák. Oba prošli aklimatizací v salesiánském středisku v Boroku (část hlavního města Port Moresby) a jejich novým působištěm je salesiánské středisko v Araimiry. Místo je v džungli mimo civilizaci a na mapě ho nenajdete. Salesiáni zde mají střední technickou školu, oratoř a působí i v okolních vesnicích.

Evelína Milfortová pracuje v Praze jako sociální pracovnice a studuje psychologii. Na cestu do Papuy-Nové Guineje vyrazila 14. ledna a po aklimatizaci v Boroku dorazila 25. ledna do Araimiry. Tam nyní vstupuje do svých nových úkolů. Do Česka se vrátí na začátku září. Zde si můžete přečíst jejího dopisu, ve kterém přibližuje, jak se rozkoukává v Araimiry. Celý ho najdete na stránkách Adopce nablízko a postupně bude posílat další. Najdete zde také její krásné fotky.

Evelína posílá první fotky z Araimiry, kde bude s Jardou pracovat jako dobrovolnice dalších pět měsíců

„Vodu využíváme dešťovou (i na pití), kterou denně převařujeme, nutno tedy šetřit, ale momentálně je únor/březen období dešťů. Elektřina funguje přibližně tři hodiny každý den večer přes generátor. Strava není rozmanitá, ostatně jako celkově na Papui-Nové Guineji a šetří se.

Co se týká mé práce, mám de facto čtyři pracoviště. Zde v areálu střední školy a každý týden budu jezdit s otcem Josephem z Vietnamu na motorce do tří okolních vesnic do tzv. Learning centers. Prozatím jsem tam s ním byla jen na mších a na obhlídkách. Tato learning centra jsou v okolních vesnicích Akapiru, Here Here a Ovahu a chodí tam předškolní děti učit se číst, psát a počítat. Zde budu pomáhat dětem s učením a učitelům vylepšovat metody výuky. Také jsou tam dvě ZŠ a možná budu pomáhat i tam.“

Jaroslav Střasák má za sebou čtyři roky studia medicíny na Univerzitě Karlově. Na cestu do Papuy-Nové Guineje vyrazil 8. února a po aklimatizaci v Boroku dnes doputoval do Araimiry. Jeho úkolem zde bude pomáhat v zdravotnickém středisku a ve škole. Do Česka se vrátí koncem srpna. Zde si můžete přečíst úryvek z dopisu, ve kterém Jarda popisuje svoji aklimatizaci v Boroku. Celý ho najdete na stránkách Adopce nablízko a postupně bude posílat další.

„Salesiánské středisko je tak trochu oázou klidu uprostřed rušného hlavního města. Důrazně mi bylo kladeno na srdce, abych z areálu sám nevycházel, protože pro cizince by to tady nemuselo být úplně bezpečné. Mým úkolem v tomto místě je především odpočívat, zvykat si na vedro, učit se spát v moskytiéře, poznávat kulturu a hlavně nepracovat. Musím říct, že naplánováno to mají moc pěkně. Druhý den mě vzali na prohlídku Národního muzea a Parlamentu, oboje bylo zavřené. Den na to mě zavedli do přírodní rezervace. Naslouchání zvukům džungle pro mě bylo velmi intenzivním zážitkem i z bezpečí upraveného chodníčku. Šum našich borů nechává člověka přece jenom o hodně víc klidným.“

Pro bližší představu, jak to v Araimiry vypadá, přikládáme jejich prezentační video.

Jan Kvapil