Don Bosco – Génius, který věděl, jak udělat své chlapce šťastnými

V roce 2021 si budeme připomínat sté výročí úmrtí jeho druhého nástupce, dona Paula Albera, kterému Don Bosco říkal Paolino. Don Albera, poté co se stal salesiánem, vyprávěl o slavné fotografii, na které Don Bosco „pózoval“, jako by poslouchal vyznání jednoho ze svých chlapců a mnoha dalších kolem. V té době museli lidé při fotografování zůstat velmi dlouho nehybní. „Don Bosco musel vybrat jednoho z chlapců, aby si kleknul na klekátko, jako kdyby se vyznával ze svých hříchů. Rozhlédl se kolem a s úsměvem zavolal: ‚Paolino, pojď sem. Poklekni a polož si čelo na moje, abychom se nehýbali.‘“

Toto je náš Don Bosco, který dokáže, aby všichni jeho chlapci a každý z nich zvlášť pocítili, že jsou milovaní, že jsou opravdu výjimeční a že má s každým z nich úžasné plány, protože to byly Boží plány.

Jsem skutečně přesvědčený, že Don Bosco měl velkou schopnost přimět své chlapce, aby prožili život jako hostinu a víru jako štěstí.

Zdá se mi, že je to velký dar nebo jeden z velkých darů Dona Boska. Tolikrát jsem o tom přemýšlel, když jsem se snažil proniknout do jeho srdce tak hluboko, jak jsem jen mohl, protože to říká všechno: měl schopnost měnit běžný každodenní život s jeho obtížemi a únavou a často s hladověním a žízní, na důvod k radostnému životu. A takový byl Don Bosco, když pomáhal svým chlapcům, aby se cítili velmi šťastní, že mohou milovat Boha a být milováni jím. Řekněte mi, jestli to není něco typického pro někoho, kdo je skutečně pedagogický génius.

Před mnoha lety, když jsem viděl film Život je krásný , byl jsem hluboce dojat láskou tohoto otce a také jeho genialitou, s jakou dokázal měnit pro svého syna hrůzy koncentračního tábora v dobrodružství, někdy ve hru, v důvod k překvapení. Někdo by mohl říci, že jedinou věcí, kterou otec ve filmu udělal, bylo oklamání jeho syna. Ne, není to tak. Tento otec měl z lásky výjimečný talent, aby svého malého chlapce nechal žít realitou, jedinou realitou, která tam byla, a to takovým způsobem, aby ho každodenní hrůza nerozdrtila, a který umožňoval jeho úsměv a aby světlo z jeho tváře nikdy nezmizelo.

Don Bosco byl v tomto mistrem. Byl geniální v poznání, jak najít štěstí a důvody pro naději v maličkostech, ve znameních pozornosti, které věnoval všem, v jednoduchých gestech, která se zdají být ztracena v běžnosti každého dne, ale která mají velký význam a velmi velkou hodnotu.

Jedná se o vzácné dědictví, které Don Bosco zanechal svým salesiánům a dcerám Panny Marie Pomocnice, celé své salesiánské rodině: dědictví mužů a žen, kteří každý den hledají dar soucitu pro setkání s chlapci a dívkami, s velmi konkrétním a skutečným smyslem pro setkání s každou osobou – také se stydlivějšími, s těmi, kteří mají pocit, že mají méně schopností a darů; být ženami a muži, kteří jsou vždy schopni udělat první krok, pokud jde o oslovení mladých lidí, kteří se snaží ke každému přistupovat s úctou, s touhou porozumět a pomoci, s radostí z toho, že jsou mezi nimi, zejména s těmi nejpotřebnějšími. Toto je salesiánská amorevolezza: opravdová náklonnost učitelů, v nichž je lidské teplo i duchovní jemnost.

Pro toto a ještě mnohem více měl každý chlapec v oratoři Dona Boska pocit, že je tím, koho Don Bosco nejvíce miluje, jako by to byl jediný chlapec. To je pro vás krásný důvod, abyste v tomto novém roce velkolepě oslavili svátek Dona Boska, protože opouštíme rok, který byl velmi těžký kvůli Covidu-19 a jeho důsledkům, a doufáme, že ho dokážeme porazit za pár měsíců. Udělejme každý vzdělávací prostor, každý salesiánský dům, každé osobní setkání důvodem k pocitu, že život je krásný, stojí za to žít ho jaký je, je to Boží dar, a tak se dá žít jako ve svátek i v ponurých dnech, žitý plný světla, které vychází ze zřeknutí se sebe sama a důvěry v Boha života.

Přeji vám nejšťastnější rok 2021 naplněný Božím požehnáním a mateřskou přítomností Marie, naší MATKY, Pomocnice křesťanů.

„A tak se nepohneme!“