Prožívám ve svém životě už asi třicátou postní dobu (byl jsem pokřtěn až v dospělosti, takže předtím nic…) a vnímám, že každý půst má svoje specifika:
1. Je důležité nějak začít, tj. nenechávat postní předsevzetí až třeba na druhý nebo třetí týden postní.
2. Bez modlitby to nejde a nemá cenu – půst nestojí na výkonech, ale na smýšlení: člověk musí mít jasné, proč to dělá a zhruba také cíl cesty (očista, nové nasměrování, „přenastavení duchovní, tělesné, spirituální navigace“). Zhubnutí nebo posílení organismu může být vedlejší efekt, ale primárně je nepodstatný.
3. Nesmí chybět inspirace. Jednak jak to dělají lidé kolem, jak přistupují k postění a nakolik to berou vážně – a druhak to může být Bible, literatura, dobrá četba. Žiju v komunitě a vidím, že jeden spolubratr se zřekl na postní dobu alkoholu, druhý bere radikálně bezmasou stravu, třetí je mnohem častěji než dřív v kapli.
Objevil jsem deníky Etty Hillesumové (Myslící srdce, Učinit se modlitbou), které jsou mou duchovní stravou – doslova jsem se do těch textů i do Etty zamiloval! Byla to holandská židovská dívka, která po německé okupaci Nizozemí prožívala s velkým stresem a úzkostí všechny protižidovské restrikce, ale zároveň díky svému mentorovi a nakonec také milenci Juliovi poznala Bibli a Boha a nalezla útočiště svého srdce. Zrychleně až sprintem poznává Boží svět skrze maličkosti kolem sebe (při zákazu všech veřejných dopravních prostředků pro Židy zvolá – „Budu chodit pěšky a stačí mi nebe nad hlavou, abych Tě viděla!“), krása muškátu za oknem, ale také „středobod nitra“, vnitřní světlo, které jí nikdo nevezme. Ve shromažďovacím táboře Westerbork (holandském Terezíně) se dokonce před transportem do Osvětimi setká s Editou Steinovou a jistě spolu vymění pár slov. Etty (Ester) je zkrátka postní inspirace jako hrom!
4. No, a pak nesmí scházet rozhodné rozhodnutí (Terezie z Avily) k „postění“, k obrácení, prosba o milost a o to, aby člověk nestavěl půst na sobě, ale na Bohu. Výsledkem postu by nemělo být sobecké uspokojení, ale proměna zraku.
Jdeme na to!
Zdeněk Jančařík
