Chvála koadjutorského povolání

By 16. 7. 2020 Novinky, Top
Salesiánští spolubratři nejsou jenom kněží, jak by se mohlo zdát na první pohled. Jsou mezi nimi i tzv. koadjutoři, muži, kteří se rozhodli následovat Krista službou chudé a opuštěné mládeži, ale necítí se být povoláni ke kněžství. Znamená  to ovšem, že stejně jako jejich spolubratři v kněžské službě odpověděli na Boží výzvu k následování a nabídli, že prožijí celý svůj život ve společenství bratří, v čistotě, chudobě a poslušnosti. Stejně jako jiní řeholníci skládají časné a věčné sliby. Jsou to zasvěcené osoby, zralí muži, kteří mají své povolání v salesiánské rodině, nespoutaní trendy doby.

V současnosti nacházíme koadjutory jako nedílnou součást většiny českých a moravských komunit salesiánů, jsou však v komunitách po celém světě. Mají různé profese. Mohou být např. pracovníky salesiánských středisek mládeže, učiteli středních a učňovských škol, najdeme je za kamerou či střižnou televizních studií, působí jako ekonomové či správci salesiánských domů, jsou webmastery či tvůrci periodik, jsou oceňováni jako schopní mistři odborného výcviku či vedoucí dílen.

Přes všechny tyto role jsou ale na prvém místě lidmi zasvěcenými Bohu. Z toho vyplývá, že když se někdo chce stát salesiánem, nemusí být knězem, ale přitom může být zasvěcenou osobou. Tak jako se kněz věnuje především liturgii, svátostem a pastoraci, doménou koadjutorů je svět práce – poctivá a solidní práce pro komunitu, salesiánskou rodinu a v neposlední řadě právě tak pro mládež – v duchu Dona Boska.

Jsou mezi námi a dobře je znáte: Vladimír Kopřiva – jeden z největších znalců historie české salesiánské provincie, Pavel Liškutin – hlavní sekretář provincie, Michal Svoboda – ekonom provincie, Luboš Laža – Indián, Tomáš Kubalík – Libeček (bratr „ajťák“), Miroslav Palíšek – Blonďák, Jiří George Woclawek v Pardubicích, Jenda Pomikálek, Kuba Švanda a Jiří Zezula.

Jedním z nejvýznamnějších českých salesiánů-koadjutorů, jehož výročí jsme si nedávno připomínali, byl nezapomenutelný pan František Hlaváč, mimo jiné redaktor Salesiánského věstníku. Někteří ze spolubratrů koadjutorů se stali misionáři. Jmenujme ku příkladu Vincence Jandu, který působil v Ekvádoru, Bohumila Stejskala, jehož misie probíhaly v Jižní Americe a Eduarda Kowalu, který se stal vyučujícím v Hong Kongu. Nelze zapomenout ani na Miloslava Hronka, který byl koadjutorem a kterého po zdařeném útěku v roce 1950 do Německa představení z Turína poslali do Argentiny, kde se stal knězem. V současné době je na misiích v Africe koadjutor František Radecki.

V naší české provincii však nejsou významní jen výše uvedení misionáři, ale poctiví, pracovití a zbožní spolubratři, kteří velice obohatili salesiánské dílo. Byli vrátnými v našich ústavech, kuchaři, vedoucími dílen, zahradníky, dnes bychom řekli údržbáři v domech, opraváři, staviteli, budovateli… Jsou to např. Alfréd Astr, vrátný ve Fryštáku, který v roce 1950 srdnatě bránil Staříčka Stuchlého před odvedením k výslechu, Jan Botek, „svatý muž“, vyučený pekař, Alfons Kováč, mj. sekretář P. Josefa Novosada v Kobylisích, který si hodně „užil“ vězení v 50. letech, Antonín Roubal, geniální botanik a Jan Šarman, který se staral o hospodářství např. v Přestavlkách. Medailonky našich koadjutorů si můžete přečíst v knize Malé stádce, kterou sepsal koadjutor Vladimír Kopřiva (Portál 2015).

V současné době, nebojme se to říci, je koadjutorů jako šafránu. Je jen spekulace, zda se o tomto povolání tak málo ví nebo zda je situace stejná jako u povolání ke kněžství. V dřívějších dobách se pro koadjutorské povolání mohli  muži rozhodovat i v pozdějším věku – např. Josef Holík se koadjutorem stal až ve 45 letech! Platí to i dnes 🙂 Takže – máte-li ve svém okolí někoho, kdo by se chtěl zasvětit Bohu, je mu blízká salesiánská spiritualita a necítí se na to, aby byl knězem, sem s ním! Koadjutorství volá!!!

Redakce ASC

Převzato ze stránek Salesiánů spolupracovníků

Fotografie ze setkání koadjutorů na podzim 2019