Být mezi mladými je nezbytné, aby člověk nezblbnul!

By 18. 9. 20217 října, 2021Magazín, Novinky, Salesiáni studenti, Top

Přinášíme rozhovor se salesiánem Filipem Marešem, který v sobotu 11. září 2021 složil věčné sliby. Rozhovor vyšel v Salesiánském magazínu 4/2021.

Filip Mareš, původem z Prahy i ze Sebranic, se narodil r. 1988. V Praze vystudoval Vysokou školu ekonomickou. První sliby složil v roce 2014 a čekají ho ty věčné.

Filipe, řekni nám něco o sobě.

Jsem rodilý Pražák, v kočárku jsem se prý i účastnil revolučních dní listopadu 89, ale vyrůstal jsem v Sebranicích u Litomyšle. Tatínek je pediatr a maminka mu pomáhá v ordinaci jako zdravotní sestra. Mám dva bratry a sestru. Kromě nás vychovávali naši ještě romskou holčičku v pěstounské péči. A mé záliby? Shrnul bych to do slova „outdoor“, neboli jakýkoli pohyb v přírodě. Také se rád obohacuju i kulturně – ať už film, divadlo nebo koncerty různých žánrů.

Kdy ses poprvé setkal s Donem Boskem a čím tě oslovil?

V Sebranicích jsme bydleli hned vedle fary plné mladých mužů rozlišujících své povolání k salesiánskému životu. Bylo to místo, kde jsme trávili většinu svého volného času – kromě fotbalového a mysliveckého kroužku vesnice moc nenabízela. S chutí jsme proto hltali všechny nabízené aktivity. Celkem přirozeně se později ze mě stal animátor. U salesiánů jsem pokračoval i po nástupu na vysokou školu v Praze jako dobrovolník v Kobylisích, kde jsem dokonce bydlel dva roky v komunitě. Přestože jsem znal Dona Boska od malička, moje první touha nebyla stát se salesiánem, ale knězem. Ale protože mi byli nejsympatičtější kněží – salesiáni, jejich komunitní život, radostnost a rodinný styl, přitáhlo mě to k nim. Dona Boska a jeho charisma jsem více nasával skrze jeho živé následovníky. Na našem zakladateli obdivuju jeho horlivost a nasazení pro dobro mládeže. Přitom nebyl sám. Obklopil se svatými spolupracovníky a vychovával ke svatosti.

Už brzy složíš věčné sliby k salesiánům. Co to pro tebe znamená? Co podstatného se změní?

Věčné sliby pro mě znamenají potvrzení započaté cesty. Než se člověk rozhodne vstoupit do salesiánské formace, je k tomuto stylu života něčím přitahován. To něco je jakýsi příslib štěstí, naplnění všech vnitřních tužeb, nalezení svého místa v životě. A jak člověk postupuje formací, tak se mu představy „zreálňují“, některé se ukážou jako mylné, ty správné se naopak posílí. Za těchto devět let jsem měl možnost potkat řadu salesiánů různých povah, poznat rozdílné styly práce s mládeží, různé kultury.

Také jsem pochopil, že se nejedná o cestu bez kříže. Taková sice není nikde, ale člověk si na to potřeboval sáhnout osobně. Po této prožité zkušenosti mi přijde, že se v tomto stylu života cítím tak nějak doma, a když si to aspoň trochu myslí i doprovázející salesiáni, jsou z toho věčné sliby. Samozřejmě vím, že mě tento krok dalece přesahuje. Říkám si: „Pane, sice na to nemám, ale jsi to Ty, kdo mě sem pozval, a tak na Tebe spoléhám, že to dovedeš do dobrého konce.“

Povoláním salesiánů je věnovat se dětem a mladým. Co tě k nim táhne?

Rád bych se s mladými podělil o to, co jsem sám jako dospívající od salesiánů obdržel. Co to bylo? Přátelský vztah, duchovní doprovázení a sdílení víry v partě. Vnímám svou zvláštní citlivost pro ty mladé, kteří žijí víru ve svém okolí sami, jak je to v naší zemi časté.

A jak je to teď během tvých studií v Turíně – dostaneš se k mladým? Kdo je chudá mládež v Itálii?

V Turíně se intenzivně střídá pět dní studia a víkend s mladými. Jsme posíláni do salesiánských i diecézních oratoří v Turíně a okolí. Ačkoli by se mohlo zdát efektivnější věnovat se pouze studiu, z vlastní zkušenosti vím, že přítomnost mezi mladými je nezbytná, aby člověk nezblbnul. Letos jsem dostal velmi originální poslání – být něco jako „duchovní asistent“ místního skautského oddílu. Směju se, že mě Pán Bůh potrestal za všechny vtípky, které jsem kdy pronesl na účet skautů. No a teď jsem jeden z nich, složil jsem skautský slib a chodím pěkně v kroji. Globálně popsat chudou mládež v Itálii asi nedokážu. Aktuálním fenoménem jsou nezletilí emigranti. Jedná se především o muže kolem šestnácti let přicházející z Asie a Afriky. Stát pro ně zřizuje centra, z nichž některá vedou právě salesiáni, kde tito mladí bydlí a dostává se jim zázemí. Většina z nich se ale snaží co nejrychleji dostat do Švýcarska a Německa. Často se stává, že zahodí papíry, aby se nevědělo, kolik mají let a mohli tak využívat těchto služeb i po dosažení plnoletosti. Protože většina z nich jsou muslimové a v těch centrech nepobývají dlouho, práce s nimi je opravdu náročná.

Cesta přípravy k věčným slibům je u salesiánů hodně dlouhá. Co nejdůležitějšího ti toto období na tvé duchovní cestě dalo? Je něco, co ti vzalo?

Ano, povzdechy nad délkou naší formace vnímám ze všech stran. Mně osobně to ale vadí nejméně. Salesiánská praxe se neliší od jiných kongregací. Papež František také vstoupil k jezuitům ve svých 21 letech a kněžské svěcení přijal ve třiatřiceti. Co mi často dodává odvahy, jsou příklady životů spolubratrů za totality. Kolik z nich bylo vysvěceno až v pozdním věku, kolik z nich nemohlo kněžské poslání ani vykonávat. A přesto, jak byl jejich apoštolát plodný! Vnější „omezení“ tedy nejsou určující. Během formace jsem na sobě samém poznal, že mám-li v tomto povolání obstát, neobejdu se bez osobního času na modlitbu a duchovního doprovázení. Velmi oceňuju, že se mi po celou dobu dostávalo velkého prostoru vnitřní svobody. Nemusel jsem nikdy nic skrývat. Pokud mi formace něco vzala, tak to jsou některé mylné představy o Bohu. Za to vděčím především aktuálnímu studiu teologie.

Posunul tě nějak pobyt v zahraničí ve tvém vztahu k Bohu nebo ve vnímání poslání salesiána?

Při svém pobytu v Turíně, v salesiánské „Svaté zemi“, moc rád objevuju pro mě nové stránky života a stylu práce našeho zakladatele. Jednou takovou je například skutečnost, že stejnou měrou, jakou se staral Don Bosko o chudou mládež, ležela mu na srdci povolání k duchovnímu životu. Dnes bychom to nazvali pastorace rozlišování povolání. A takových nových zjištění asi bude celá řada. Za přístup k italské literatuře jsem moc vděčný a rád bych tuto oblast „salesiánství“ dále prohluboval.

Proč právě rozhodnutí pro řeholní život? Dnes je potřeba mužů – otců možná stejně akutní, nebo ne?

Aby byl život chlapa naplněný, musí nějak uskutečňovat své otcovství. Ať už biologicky nebo duchovně. Jistě se řada z nás setkala s mladými, kteří nepovažují svého otce za víc než za dárce spermatu. Buď je opustil, nebo je různě zraňuje. Tito mladí logicky hledají svůj otcovský vzor jinde. Nebo jiní, kteří se z různých důvodů na svého tatínka nemůžou obrátit s důvěrou. Vztah k duchovnímu otci může tedy být daleko silnější než k tomu biologickému. Chtěl bych tedy být přítelem a otcem všem mladým, ke kterým mě Pán pošle, takže myslím, že se nudit nebudu.

Jak vnímáš život v komunitě? Co tě baví, co ti dává smysl a co bys naopak změnil?

Někde jsem četl, že tím, čím byly v prvotní církvi časté zázraky a uzdravení, jsou pro dnešní svět harmonicky žijící komunity. Mám život v komunitě moc rád. Je to asi jeden z hlavních motivů, proč jsem nešel cestou diecézního kněze s vidinou osamoceného života na faře. Komunitní život člověka v dobrém smyslu hlídá – řád, modlitba, práce, vztahy. Sednout si po dni nebo víkendu naplněném prací a posdílet se se spolubratry u otevřeného piva, jsou pro mě ty nejblaženější chvíle.

A co tvůj vztah k ženám?

Řekl bych, že stejný jako u ženatého chlapa. Holky se mi vždycky líbily a s největší pravděpodobností i nadále budou, jako tomu ženatému. V dospívání jsem měl několik vztahů, takže vím, co je to být zamilovaný až po uši. Myslím, že v tom budu klukům rozumět a moct třeba i pomoct.

Oblíbený citát nebo motto?

„Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.“ Vlasta Burian

Kateřina Cveklová

Studium a formace mladých salesiánů stojí ročně přes 2 mil. Kč. Přispějte a nechte vzkaz pro studenty na portálu Darujme.cz, projekt Salesiánští studenti 2021. Také Vy můžete pomoci, aby dílo Dona Boska u nás v budoucnosti pokračovalo! Pro každého, kdo pošle dar do konce září 2021, je připraveno jako poděkování zrcátko, otvírák nebo placka s citátem Dona Boska (nezapomeňte uvést svou poštovní adresu a do poznámky, o jaký dárek stojíte)!