POSELSTVÍ HLAVNÍHO PŘEDSTAVENÉHO SALESIÁNŮ
(…) Několik dní před slavností Dona Boska budu v Panamě (Panama City), ve městě, kde se s mimořádným nadšením uctívá náš zakladatel. V den slavnosti se sejde asi sedm set tisíc lidí, kteří projdou v procesí městem. Na jednom billboardu lze číst: San Juan Bosco tan panameño como el Canal! (Don Bosco patří k Panamě jako Panamský průplav!) Pár dní předtím se spolu s papežem Františkem zúčastníme Světového dne mládeže v Panamě.
Píšu vám na začátku zasedání hlavní rady. Po čtyřech měsících se scházím se svými rádci, kteří objížděli 1936 salesiánských děl na pěti kontinentech. Nejprve jsme se podělili o dojmy a příběhy a moje myšlenky zalétaly k tolika krásným svědectvím, která byla někdy velice inspirativní. Proto jsem své poselství nadepsal: Barevná tvář Dona Boska.
- Slyšel jsem vyprávění rádce o sibiřském městě Jakutsk, které se nachází šest tisíc kilometrů od Moskvy a kde salesiánská komunita vybudovala svůj příbytek uprostřed místních obyvatel, z nichž jen malé množství jsou katolíci (při nedělní eucharistii jich bylo všeho všudy patnáct). Spolubratři tam s těmi lidmi sdílejí jejich život, radosti i starosti malého stádce.
- Naslouchal jsem pohnutému hlasu rádce, který vyprávěl tragické příběhy uprchlických chudých rodin a o surovém přístupu k migrantům na mexických hranicích v Nuevo Laredo, Ciudad Juarez, v Tichuaně a v mnoha dalších městech. Salesiáni tam jsou, aby byli pro rodiny oporou, aby mladým nabízeli formační kurzy a aby je uchránili před drogovými kartely a sexuálním businessem.
- Zaujalo mě, co povídal další salesián po návštěvě Nigérie, Ghany a Sierry Leone. V poslední jmenované zemi pracujeme s mladými, kteří jsou zavření ve věznicích, jako to dělal Don Bosco před 170 lety v Turíně. Byla to zkušenost, ze které ho bolívalo břicho. Kvůli tomu se rozhodl, že svůj život zasvětí tomu, aby mladé odvrátil od cesty do záhuby. Dnešní situace na těch místech není lepší, než byla za Dona Boska. Ti mladí ale mají podporu v přátelích-salesiánech.
- V jiné africké zemi jsem byl na návštěvě v salesiánském domě, kde se staráme o děti a mladé traumatizované po únosech šílenci, kteří prodávají lidské orgány. Některé se podaří díky policii vytrhnout ze spárů těch band a policie nám je pak předá, abychom se o ně postarali, dokud nenaleznou vlastní rodiny. Často u nás zůstávají po celá léta.
- Sám jsem se také podílel na krásné vizitaci korejských salesiánů. Prožívají tam opravdu rodinnost spolu s chlapci, které soudy prohlásili za vinné z „menších přečinů“. Místo aby byli zavřeni v pasťácích, žijí měsíce i léta u salesiánů, kde se podílejí na resocializačních programech. Bylo krásné, když mi tři soudci povídali, že se víc než 85 procent těchto chlapců vrací do společnosti, aniž by se dál dopouštěli kriminálních přečinů. Vida, další tvář dnešního Dona Boska! Tentokrát s korejskými rysy.
Když jsem naslouchal těmto příběhům, myslel jsem na Dona Boska. Jak musí být hrdý na své syny a dcery a na svou salesiánskou rodinu, která stále následuje jeho poslání, které mu svěřil Bůh.
Nelze nevzpomenout na sen Dona Boska z roku 1876, kdy vystoupil na vysokou skálu a viděl „lidi všemožných národů, v rozmanitých oděvech a nejrůznějších barev. Viděl jsem tolik lidí, že jich tolik nemůže na světě ani být. Poznával jsem ty v prvních řadách: bylo tam hodně salesiánů, kteří se drželi za ruce s chlapci a dívkami. Potom přicházeli další; a pak další a další, které jsem už neznal a nemohl jsem je rozeznat – přicházeli v nesmírném množství. V první řadě jsem je vždycky poznal; potom už jsem nerozeznával ani misionáře. Můj průvodce mi pravil: Vidíš, jak hojná je žeň? Salesiáni nebudou jen v tomto století, ale také v dalších budou pracovat na stejném poli…“
Pochopil jsem, že všechny ty zprávy jsou jenom špičkou ledovce velkého dobrodiní, které my všichni konáme. Také dnes myslím na Dona Boska, který by měl z té barevnosti radost.
Milí čtenáři, chtěl jsem se s vámi o tyto zážitky podělit, protože si myslím, že bychom měli sdílet věci dobré, které se kolem nás dějí. Nedávno jsem se naučil této moudrosti: „Strom, který padá, je hlasitější než les, který roste v tichosti.“ To je velká pravda. Podělil jsem se s vámi tedy jen o částečku z toho lesa, který v tichosti roste.
Přeji vám požehnanou slavnost Dona Boska. Budeme na vás vzpomínat v Panamě, uprostřed mnoha mladých ze snu Dona Boska.
don Ángel Fernández Artime, hlavní představený SDB
překlad: Zdeněk Jančařík