40 let od příchodu salesiánů na Papuu-Novou Guineu

By 28. 6. 2020 Novinky, Top
Salesiáni na Papui-Nové Guineji oslavili 40 let od svého příchodu do této vzdálené země. V roce 1980 se první misionáři usadili v Araimiri, kde za pomoci řady dobrovolníků vybudovali rozsáhlé dílo. V současnosti salesiáni provozují kolem desíti škol na různých místech Papui a Šalamounových ostrovů, které dohromady od roku 2015 tvoří nejmladší salesiánskou provincii.

Na více jak 13 tisíc kilometrů vzdáleném místě působí dva čeští dobrovolníci, Evelína Milfortová (z džungle posílá nádherné reportážní fotografie) a Jaroslav Střasák (v reportážních dopisech popisuje prostředí lékařské stanice, kde jako medik pomáhá). V posledním dopise Jarda píše o tom, jak na Papui oslavili toto výročí.

„40 let je dlouhá doba a důvod k oslavám, které proběhly den předešlý. Na oslavu se sjeli lidé z blízka i daleka a společně s námi strávili sobotní den. Ten se započal uvítacím průvodem v tradičních oblecích za zpěvu domorodých písní. Malé občerstvení po cestě následovalo hned vzápětí. V nabídce byly čerstvé kokosové ořechy, pro které se používá označení „kulau“, jeden z hochů stál u hromady těchto kokosů a několika mrštnými pohyby mačetou je pro hosty načínal. Po krátkém osvěžení a vzpamatování se z náročné cesty se pokračovalo mší a programem, oboje bylo plné písní a tanců s dlouhou tradicí nebo připravených pouze pro tuto příležitost.

Hlahol a množství hostů přilákalo také mnoho lidí z okolních vesnic, kteří přinesli své domácí výrobky a stinný plácek nedaleko kaple se v mžiku proměnil v trh nabízející zboží nejrůznějšího druhu. Tempem nekvapným se dostavilo odpoledne s obědem obsahujícím ne příliš lokální rýži, ale též banán na několik způsobů – vařený nebo obalovaný ságovou moukou a vařený společně s ní, což jsou místní speciality. K tomu plechovka sprajtu nebo kokakoly jakožto závan civilizace. Kolem třetí odpoledne je dokonáno. Hosté nasedají na přívěs malého náklaďáku a odjíždí zpět do Keremy, kde přenocují a další den se vypraví na dlouhou cestu do Moresby nebo ještě dále.“

Z dopisu Jaroslava Střasáka zveřejněného na stránce Adopce nablízko

Jan Kvapil