V letošním roce má 150. výročí narození velká osobnost, která je spojena s fryštáckým salesiánským ústavem. Je to monsignor Augustin Štancl.
Narodil se 5. října 1871 v Bruck an der Mur jako prvorozený syn. Po smrti matky poslal otec šestiletého Augustina do Čech, kde si jej vzali do opatrovnictví bezdětní příbuzní Antonie, sestra Augustinova otce, a Gustav Riebovi z Čáslavi. V Čáslavi Augustin vychodil obecnou školu a nižší gymnázium. Poté se přestěhoval k babičce Marii Štanclové do Vysokého Mýta, kde absolvoval vyšší gymnázium. Po maturitě se rozhodl pro studia bohosloví v Olomouci. Jelikož po absolvování čtyřletého studia na bohoslovecké fakultě nemohl být kvůli svému nízkému věku vysvěcen na kněze, přihlásil se jako podjáhen do noviciátu k benediktinům v pražských Emauzích. Již po roce však klášter opustil. Na kněze byl vysvěcen 25. listopadu 1894 v Kroměříži. Po vysvěcení působil jako kaplan v Liebenthalu, vyučoval na bohoslovecké fakultě a v kněžském semináři v Olomouci, dále působil v Lubojatech, Kroměříži, Prostějově, Ostravě, Hranicích na Moravě a Olomouci-Hejčíně. Z Olomouce Štancl v roce 1958 odešel do kněžského domova v Senohrabech u Prahy, kde 21. prosince 1962 zemřel v požehnaném věku 91 let. Pohřben je dle svého přání ve Fryštáku do společného hrobu s prvním českým salesiánem P. Ignácem Stuchlým.
Velký podporovatel salesiánského díla
Co je však důležité pro salesiány, je skutečnost, že velice aktivně podporoval Salesiánskou společnost, která se podle jeho představ měla stát garantem křesťanské výchovy katolické mládeže v Československu. P. Štancl má největší zásluhu na tom, že se česká salesiánská komunita, založená v italské Perose Argentině r. 1924, mohla již v září 1927 přestěhovat do Fryštáku a zahájit tak salesiánské dílo v našich zemích.
Biskup Štěpán Trochta (uprostřed) spolu s Mons. Štanclem (vpravo) a s P. Stuchlým (vlevo)
Od začátku r. 1923 se Štancl stal šéfredaktorem časopisu Rodina a škola, který redigoval až do r. 1935 a v němž otiskoval články o salesiánech a jejich výchovné metodě. Salesiánská řeholní společnost jej doslova nadchla. Stejně jako P. Metoděj Klement začal shánět peníze a vhodné kandidáty pro studia v Itálii. Po seznámení s P. Stuchlým s ním navázal nejen úzkou spolupráci, ale časem i velmi pevné a srdečné přátelství. Po příchodu salesiánů na Moravu sice význam Štanclovy role ustoupil do pozadí, avšak Štancl s dílem i nadále velice sympatizoval, angažoval se v jeho prospěch, účastnil se různých salesiánských slavnostní a aktivit a navštěvoval často domy, které salesiáni postupem času v Československu zakládali. Od října 1933 byl také členem Spolku pracovníků salesiánských v ČSR.
O Mons. Štanclovi si můžete více přečíst v knize Víta Němce Augustin Štancl: Kněz, katecheta, školský pracovník a průkopník salesiánského díla na Moravě, vydané roku 2014 v Uherském Hradišti.
Pavla Jungmannová
„Největší odměnu na zemi mám, že jsem Vás k nám dovedl a usadil, ne v přepychu a hojnosti, ale skromně, a že se nyní můžete rozvíjeti. Na Vás jest, abyste rostli, já pak, abych zmizel. Přichází stáří, přichází příprava na smrt, a kdo je na ni dobře připraven? Já nikoliv, a tak je třeba se na ni dobře připraviti a ještě pokud možno jest, něco dobrého za vše zlé, co jsem napáchal, vykonati. Nesmíme sníti, nýbrž se probuditi!“ – Augustin Štancl
Z dopisu P. Ignáci Stuchlému, prvnímu českému salesiánovi, 1929
