Skip to main content

Vyslání čtyř statečných do světa

Po celoroční přípravě vyvrcholil kurz Cagliero a v salesiánském centru v pražských Kobylisích slavnostně vyslali nás dobrovolníky na naši misijní dobrovolnou službu.

Sešli jsme se tradičně v pátek na večeři, po které proběhl krátký duchovní program během něhož se nám představil otec George, který přijel z Říma jako zástupce celosvětového vedení salesiánských misií. Připravovali jsme se na sobotní program a po modlitbě jsme prožili zbytek večera v přátelském duchu, z kterého vyšla nová tradice zvaná „Zelí přátelství“, které padlo za oběť množství zeleniny a navzdory námitkám kuchařů i vánočka určena k nedělní snídani.

Po sobotní ranní modlitbě a snídani jsme měli poslední výukový program kurzu. O salesiánských misiích a interkulturalismu nám povídali další vzácní hosté, náš Gambi a Rafael z Římského vedení misií, Lauren, která je koordinátorka dobrovolníků v Austrálii, Oceánii a východní Asii a JC, koordinátor pro Severní a Střední Ameriku a část Jižní Ameriky.

Po tomto zajímavém programu přišel okamžik kterého jsme se všichni obávali a to závěrečná zkouška, která měla rozhodnout o tom, jestli kurz úspěšně splníme. Nebudu vás napínat, všichni jsme prošli i když někteří možná s odřenýma ušima. Po obědě jsme tak při mši mohli dostat oficiální dekrety. Následovala krátká chvíle klidu a začali přijíždět naši rodinní příslušníci, přátele a další hosté a mohl začít odpolední program Aksanti, pojmenovaný po svahilském slově děkuji. Nejprve se hostům představila SADBA se svým dobrovolnickým projektem Adopce nablízko. Pak jsme dostali prostor my dobrovolníci. Rozhodli jsme se představit pomocí čajové konvičky, která se stala naším talismanem během putování v Jeseníkách. My, jako prázdné hrníčky, naplnila čajem konvička reprezentující team Sadby. Ten nám nakonec zahrál vlastní píseň shrnující letošní rok. Pak byl čas na grilování, popíjení, představování se a celkové veselení. Myslím, že jsme si to už zasloužili. Večer byl pak pozvolně ukončen adorací s možností svaté zpovědi či přímluvné modlitby. Večerní program byl pak podobný jako v pátek.

Neděle začala krátkou modlitbou a společnou snídaní, po které přišel zlatý hřeb celého víkendu: slavnostní mše. Za oltářem téměř nebylo místo se všemi salesiány, misionáři a hosty. Jarda nás představil farnosti a po kázání šlo do tuhého. Seřadili jsme se před oltářem a společně přednesli dobrovolnický slib. Naši patroni nám předali svíčku, misku a kříž a všichni přítomní kněží nám požehnali.

Po skončení mše byl čas na focení ve všech myslitelných variacích a následoval oběd, po kterém jsme ještě dlouho seděli a povídali si nad kafem a zákusky. Postupně jsme se však museli rozloučit a vydat na cestu.

Vojta Daniš, budoucí dobrovolník v Ekvádoru