6/2018 ROZHOVOR s Janem Macounem, koordinátorem českých salesiánů spolupracovníků.
Honzo, byl jste zvolen novým koordinátorem salesiánů spolupracovníků, co vám probíhalo hlavou těsně po volbě?
Moje zvolení do funkce koordinátora je pro mne důkazem toho, že Duch svatý opravdu vane, kam chce, a vybírá si lidi podle svých měřítek. Jedním z prvních dojmů, které mi vytanuly na mysli, bylo určitě vědomí závazku a velkého respektu vůči mým předchůdcům, zejména pak Pavlu Kvapilovi. Vnímám tuto funkci především jako službu ostatním, která je ale současně i velkým obohacením pro mě a pro mé blízké. K jejímu přijetí mi pomohla jistota, že na to nebudu v žádném případě sám. Spoléhám v lidské rovině na ostatní členy provinciální rady, jejichž práce je možná v mnoha aspektech důležitější než moje. Kromě toho spoléhám na pomoc svého patrona a Dona Boska a v tomto duchu prosím o modlitbu.
Jaká byla vaše trajektorie ke společenství Spolupracovníků – hodně klikatá?
Moje první setkání se salesiány probíhala již v dětství, aniž bych tenkrát věděl, že kněží, které potkávám, jsou salesiány. Zmínil bych Petra Němce, se kterým jsem se setkal při jeho působení v Sobotce, kde měli moji rodiče chalupu. Dále Jožku Kopeckého st. a Janka Ihnáta. Janko mě pozval do nově vznikající party, která mě v dospívání hodně ovlivnila. Bylo to společenství, kde jsem našel kamarády, ale i prostor pro společnou modlitbu, sdílení a hledání vztahu k Bohu. Díky tomuto společenství jsem se seznámil i se svojí manželkou. Do svatby jsme oba pracovali ve skautských oddílech. Když se nám narodil Matěj, hledali jsme společenství, kde bychom zakotvili a mohli něco dělat. Díky mému bratrovi a jeho manželce jsme se dostali do formačního společenství vedeného Šárkovými a Ovečkovými. Jako osobní formátory jsme si zvolili Janu a Jendu Koláčných, kteří nás dovedli až ke slibům. Jejich formace nebyla jen v duchovní rovině, ale i v rovině lidské a dokázali oslovit i našeho syna.
Představil byste se krátce čtenářům?
Pracuji v Českém hydrometeorologickém ústavu, kde mám na starost sledování a hodnocení kvality ovzduší. Po škole jsem se věnoval modelování přenosu znečištění v ovzduší, později jsem se přesunul od práce s počítačem k práci s lidmi. Byla to pro mne poměrně zásadní změna. Komunikace s lidmi je nepochybně mnohem zajímavější a pestřejší, ale také náročnější. Možná i díky tomu mám hlavně po ránu rád chvíle, kdy se mohu v klidu nastartovat na nový den.
Spolupracovnický slib jsme skládali společně s manželkou Pavlou před dvaceti lety v Praze-Kobylisích. Patříme do společenství Praha-Jih. Velkou zkušeností pro mne bylo působení v místní radě. Tato služba mi umožnila hlouběji proniknout do salesiánské rodiny a pochopit řadu souvislostí. Praze jsem byl věrný po celý život. Narodil jsem se na Žižkově jako třetí dítě. Později k nám přibyla ještě malá sestra. Dodnes se snažíme všichni společně setkávat, stejně tak i s rodinou Pavly. Toto zázemí je pro nás velkým přínosem.
Rád cestuji zejména do teplých krajů, baví mě fotografování a četba. Bohužel musím říci, že preferuji četbu oddychovou. Občas též rád vyměním počítač za jiné nářadí, kterým mohu vytvořit něco, co je vidět.
Povíte nám něco o své rodině? A jsou spokojení, že mají teď z tatínka funkcionáře?
Manželka Pavla je dětská sestra. Máme tři děti, nejstarší Matěj pracuje jako architekt-projektant, dcery Terezie a Barbora studují na gymnáziu. Žijeme v Praze a patříme do farnosti sv. Vojtěcha Na Balkáně (Praha-Žižkov). Ve srovnání s většími kostely je zde poměrně malé společenství, což nám ale umožňuje budovat poměrně úzké vztahy.
Nová funkce mi asi ubere čas, který je už nyní poměrně vzácným zbožím. Děti jsou naštěstí už velké, takže snad nebudou tatínka, někdy i oba rodiče, příliš postrádat. Spíše možná někdy naši nepřítomnost uvítají. Doufám, že i pro ně to bude dobrá zkušenost, například díky seznámení se s novými lidmi.
Vaše profesní působení je spjato s meteorologií, je to věštění z koule nebo seriózní věda?
Snahy o předpověď počasí provázejí lidstvo poměrně dlouhou dobu. V minulosti lidé transformovali své zkušenosti s obvyklým průběhem počasí do řady pranostik a lidových moudrostí. Část z nich se udržela v povědomí lidí dodnes (Medardova kápě, čtyřicet dní kape), další již z povědomí vypadly (Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta). První záznamy o počasí, které se vztahovaly zejména k neobvyklým meteorologickým jevům, nalézáme již v různých středověkých kronikách. Záznamy jsou někdy poměrně jasné, často se ale můžeme jen dohadovat, co autor vlastně popisoval (Téhož roku dne 25. dubna 1130 zjevilo se obrovské znamení a bylo slyšet hrozné hřmění.). Později se pozorování stávala systematičtější a profesionalizovala se. Dnes jsou pro předpověď počasí využívána data z měřicích sítí po celém světě, satelitních pozorování a z mnoha dalších zdrojů. Na pomoc přicházejí i matematické modely a statistické nástroje.
Zkrátka meteorologie je dnes skutečná věda. Pracuje ale s prostředím, které není úplně popsatelné. Nemáme a v dohledné době mít nebudeme údaje z každého místa atmosféry, ani zatím neznáme dobře všechny procesy, které vývoj počasí ovlivňují. Proto předpověď není stoprocentní a díky tomu máme všichni čas od času příležitost si zakusit, jak nepříjemná je studená sprcha za jinak slunečného dne.
Jaké je vaše místní spolupracovnické společenství, máte nějaký společný apoštolát?
Jak jsem již zmínil, patříme do společenství Praha-Jih. Zeměpisný přívlastek naznačuje, že se jedná o společenství spolupracovníků z jižního okraje Prahy. Velká část společenství sice v této části města žije, ale společenství pokrývá oblast od Mladé Boleslavi na severu až po Kamenici na jihu. Patříme spíše k větším společenstvím, což přináší některá negativa, která doprovázejí větší skupiny lidí. Mně osobně obohacuje širší spektrum názorů, ale pro vytvoření bližších rodinných vztahů se na část setkání potkáváme i v menších skupinách.
Společenstvím, která pracují na některém díle společně, trochu závidím. Nám se společný apoštolát nalézt nepodařilo. Část společenství se věnuje přípravě snoubenců na manželství, další páry, mezi které patříme i my, pracují ve farnostech nebo se věnují jiným aktivitám.
Máte nějaké plány a vize, kam posouvat salesiánské spolupracovníky dál?
Pro mne osobně je velmi důležitou hodnotou spolupráce, v salesiánské rovině pak rodinný duch. Byl bych rád, kdyby prostupovaly veškerou činností a životy spolupracovníků. Chci navázat na strategii vytýčenou předchozí radou, která je zaměřena na úsilí o obnovu našeho povolání k životu v salesiánské rodině tak, abychom uměli vyjít ven a nezabývali se příliš sami sebou, ale současně aby se prohluboval náš duchovní život a spolupráce s celou salesiánskou rodinou. V tomto smyslu vnímám jako velmi důležitou počáteční přípravu na vstup do sdružení, při které se formují názory a modely chování nových spolupracovníků.
Rozhovor připravila Milena Alday Delgado