3/2019 MISIE Pavel Ženíšek vypráví o své cestě do Indie.

Hluboká stopa Božího posla na skútru

Kmenová msta a násilí, desítky nesrozumitelných jazyků, všudypřítomná místní mafie, hory a odříznuté vesnice, téměř žádná infrastruktura, chudé obyvatelstvo, analfabetismus, většina křesťanů baptisté… Tak nějak by se dala charakterizovat situace v Manipuru – odlehlém státu jihovýchodní Indie, když sem roku 1970 přišel salesián misionář P. Jan Med. Tento stát, který se na 40 let stal Medovým domovem, nebyl vůbec medový. Díky otci Janovi ale postupně „zmedověl“.

Do manipurské oblasti jsem se na konci letošního března vydal se svým kamarádem fotografem a cestovatelem Richardem Boudou, abychom na vlastní oči viděli tuto Medovu zemi, její obyvatele a salesiány, kteří zde mezi nimi žijí. Navštívili jsme několik salesiánských komunit, prožili několik místních slavností a hlavně poznali deset škol, které jsou spojeny s působením otce Meda. Těmto školám bychom chtěli pomoct rozjet vzdělávací projekt, na kterém se podílí SADBA.

MINULOST

Vzpomínky na otce Meda

Otec John Med je místními věřícími považován za svatého muže. Avšak i ryze světské autority jej uznávají za velkého člověka a zakladatele fungujícího systému školství. Ač nebyl žádným pedagogickým odborníkem, ale obětavým a statečným mužem pevné vůle se srdcem milujícím všechny tak rozdílné místní lidi, dokázal divy. Navštěvoval 38 vesnic, podporoval 1800 studentů a říkají tu o něm, že je stavitelem Manipuru. Posuďte sami…

Katecheta z vesnické školy v Manipuru: Šli jsme do jedné vzdálené vesnice, do hor. Cesta trvala několik dní, nebyly vyšlapané žádné cesty. Často otec Med vylezl na strom, aby nasměroval další kroky naší cesty. Byli jsme plni pijavic. Ale otec chtěl jít pořád dál a říkal: „Oni tam na nás čekají.“ Šli jsme v období, kdy byly řeky rozvodněné. Měli jsme přejít řeku, ale bylo to velmi nebezpečné. Navrhli jsme mu, že se vrátíme. Ale on náš návrh nepřijal. Byli jsme čtyři, tak jsme utvořili řetěz. Proud ale otce Jana strhl, museli jsme ho zachraňovat a horko těžko jsme se dostali na druhý břeh. On s úsměvem pravil: „Dnes jsem byl podruhé pokřtěn, a to ponořením.“

Jiný katecheta: „Otce Meda varovali a navrhovali mu, aby odešel, že ho jinak zastřelí, tak jak se to stalo v roce 2001 jeho třem spolubratrům. On říkal, že přece nemůže opustit ty dobré lidi, kteří tam žijí.“

Mnozí současní indičtí salesiáni říkají: „Nebýt otce Meda, určitě bych dnes salesiánem nebyl.“

SOUČASNOST

Česká přítomnost stále živá

Díky otci Medovi jsme měli v celé manipurské salesiánské provincii dveře doširoka otevřené. Nejen provinciál P. Jose a ekonom P. Nebu nás moc hezky přijali, ale ve všech komunitách a školách hostili nebo provázeli, zejména P. Francis, jeden z přímých žáků otce Meda a současný ředitel salesiánské komunity ve městě Imphal.

My Češi jsme tu ale známí nejen díky velkému misionáři Johnovi. Česká salesiánská provincie a někteří jednotliví spolubratři (Jaroslav Mikeš, Antonín Špaček) zde několik let podporují školné stovek dětí. A se Sadbou sem od roku 2010 přijelo pomáhat už devět misijních dobrovolníků – většinou na celý rok.

Jsem přesvědčený, že i tento náš český příspěvek významně „oslazuje“ místním lidem jejich těžký život a přináší jim naději.

BUDOUCNOST

Podpora vzdělávání učitelů

Když jsme s Ríšou na zpáteční cestě domů letěli letadlem z Imphalu podél Himalájí do Dillí, seděl vedle mě jeden místní Ind. Poslouchal ve sluchátkách hudbu, já si četl knihu „Fr. John Med, SDB“, kterou vydali indičtí salesiáni ještě na konci Medova života. Chvilku před přistáním se mě ten muž zeptal: „A vy toho člověka znáte?“ Říkám mu, že ano. Že pocházel ze stejné země jako já, byl kněz a salesián jako já. On na to: „Já ho znám velmi dobře. Potkával jsem ho skoro každý den, protože můj starší bratr studoval ve škole, kde otec Med učil.“ Onen muž se jmenoval Jonah, je příslušníkem kmene Tankhul z malé vesnice u hranice s Myanmarem a nakonec nás provedl po centru Dillí, když jsme měli několik hodin na přestup, protože v Dillí sám už několik let pracuje v jedné IT firmě.

Skutečně, otec Med umožnil vzdělání tisícům místních lidí a zanechal v nich velkou naději na lepší budoucnost. Sami jsme na tuto skutečnost narazili mnohokrát. I proto jako čeští salesiáni vnímáme výzvu na odkaz Jana Meda navázat. SADBA proto připravuje projekt na podporu vzdělávání učitelů, tzv. Training Teachers Program. Úroveň vzdělání učitelů na školách, které otec Jan založil nebo podporoval, je totiž velmi chabá. Školy nemají finance na nové kvalifikované učitele ani na vzdělávání těch, kteří v nich již vyučují. O projekt je na školách, které jsme navštívili, velký zájem. Věříme, že se nám s Boží pomocí ve spolupráci s tamními salesiány i laiky a také s podporou dobrodinců z Čech podaří tento záměr uskutečnit.

O tom, jak vzdělávání učitelů ve vesničkách dalekého Manipuru ve skutečnosti funguje, kdo se na něm podílí a jak ho můžete podpořit i vy, napíšeme zase někdy příště.

P. Pavel Ženíšek, SDB, ředitel Sadby

Foto: Richard Bouda

Jan (John) Med, rodák z Jihlavy. Narodil se 13. 4. 1916 do chudé rodiny sedmi sourozenců (starší bratr Oldřich se stal významným salesiánem u nás). Jan je poslán do školy k salesiánům do Fryštáku. To jej ovlivní natolik, že roku 1933 odchází do noviciátu na Slovensko a rok poté složí první řeholní sliby. Své poslání cítí však jinde – v misiích. V roce 1935 odplouvá na palubě dálkového parníku z italských Benátek do Indie. Nejprve působí v jižních indických státech, v době druhé světové války je vysvěcen na kněze (1943), stává se postupně ředitelem komunity, provinciálem a novicmistrem. V roce 1970 dostává „poslušnost“ jít na misie do severovýchodní Indie. Na svůj skútr nakládá to nejcennější, co má – psací stroj – a vydává se na 630 km dalekou cestu. Zde působí až do své smrti 25. ledna 2011. Je pohřben na salesiánském hřbitově ve městě Dimapur.