1/2019 ROZHOVOR
Český salesián Václav Klement je už mnoho let členem hlavní rady Salesiánů Dona Boska. V poslední době působí jako jeden z 13 hlavních rádců, přesněji jako rádce pro Východní Asii a Oceánii. Pro naši představu zahrnuje tento region obrovské země, jako jsou Čína a Austrálie, a potom „všechno kolem“, tedy Filipíny, Japonsko, Tchaj-wan, Laos, Kambodža, Vietnam, Thajsko a Pákistán a další ostrovní země jako Východní Timor, Papua Nová Guinea, Šalamounské ostrovy, Fidži, Samoa a Indonésie. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Václavovu zemi, v níž strávil své misionářské mládí: Jižní Koreu.
Václav zhruba jednou za rok zavítá po výročním zasedání hlavní rady, které se koná koncem kalendářního roku v Římě, také za maminkou do Brna-Židenic. Při té příležitosti jsme ho krátce před Silvestrem 2018 přivítali v Brně-Žabovřeskách, nakrmili jsme ho pikantní rýží a trochu taky vyzpovídali.
Václave, čas kráčí mílovými kroky kupředu a máme tady rok 2019 a blížící se generální kapitulu salesiánů. Bude to kapitula „misijní“ v tom smyslu, že Evropa se z hlediska křesťanství pomalu stává misijní zemí a na kapitule by mohla mnohem víc zaznít misijní témata.
Díky za tvůj nezničitelný optimismus! Samozřejmě, Evropa je už dlouho misijním kontinentem a v mnoha zemích je už na dvacet procent kněží, kteří pocházejí z jiných kontinentů. Pro nás salesiány začal projekt Evropa oficiálně po generální kapitule roku 2008. Dnes po deseti letech vidíme dvě misijní želízka v ohni: Plodem přítomnosti několika málo misionářů, kteří zamířili do Evropy (asi 60 spolubratří na zhruba 5000 evropských salesiánů), je jejich působení coby katalyzátorů. Přinášejí čerstvou energii a pohledy, které jsou zapotřebí k oživení našeho charismatu na starém kontinentu. Většina z nich přichází se zkušeností víry v zemích, kde je křesťanství v moři jiných náboženství v menšině. Tato zkušenost napomáhá multikulturní výměně. A druhým příspěvkem je hlásání evangelia prostřednictvím výchovy. Za posledních dvanáct let investovala naše kongregace do prvního hlásání evangelia hodně sil – první historické setkání bylo shodou okolností v Praze-Kobylisích roku 2009! Nakonec na všech kontinentech „objevujeme Ameriku“ – zjišťujeme, že náš starý dobrý preventivní systém Dona Boska je nejlepší metodou a životním stylem, který pomáhá prostředkovat evangelium nevěřícím či se o ně dělit s jinými náboženstvími nebo s katolíky, kteří nikdy nepotkali osobně Pána Ježíše.
Hlavní představený don Ángel F. Artime píše a mluví často o různobarevnosti kongregace – tedy, že kongregace přežije i v Evropě jedině tehdy, pokud se stane „barevnou“. Jaké jsou zatím zkušenosti s multikulturními komunitami v Evropě?
Na celém světě budou časem „různobarevné“ komunity a Evropa v tom nebude žádnou výjimkou. Nejen v Maďarsku pomohlo dvanáct misionářů z několika zemí k oživení salesiánského díla a charismatu, ale také v „katolickém“ Irsku je dnes provinciální rada složena z pěti národností – Nigérie, Polsko, Belgie, Severní Irsko, Malta – a je mezi nimi také jeden domácí Ir. Na celém světě máme zkušenost, že různobarevné komunity mají víc energie, tvořivosti a dobře se rozvíjejí. Na druhé straně provincie, které mají spolubratry jen z jedné kultury, mají tendenci ke komfortnímu „teplíčku“. Už jen přítomnost českých dobrovolníků v salesiánských komunitách v cizině je ohromné svědectví a příspěvek jiným provinciím!
A co tvůj region? Jak si stojí salesiáni ve Východní Asii? Tady z Evropy tušíme, že např. Jižní Korea a Vietnam mají stále ještě povolání. Skoro nic netušíme o Indonésii, Austrálii, Japonsku, natož takové země, jako je Papua Nová Guinea.
Jistě, „náš region“ je jedna ze tří nejvíce se rozvíjejících a rostoucích salesiánských oblastí. Mezi 23 zeměmi, v nichž salesiáni pracují, je jediným společným jmenovatelem rozmanitost. Jsou v něm některé komunity založené před 90 až 110 lety (v Makau, Austrálii, Thajsku a Japonsku) a na druhé straně „fungl“ nové misie založené nedávno (Malajsie, Fidži, Mongolsko, Laos nebo Pákistán). Naše webovky www.bosco.link nabízejí hodně salesiánských materiálů všeho druhu, ale také denně nějaké dobré zprávy z našeho regionu. Stojí před námi také problémy s kvalitou formátorů a s počtem noviců – každoročně na šedesát, tj. více než má celá Evropa! Je to velké bohatství, o které se musíme dobře starat. Musíme se formovat společně s laiky v našem poslání (většina z laiků nejsou katolíci) a svěřit jim více odpovědnosti. A pak musíme více věřit mladým lidem – Salesiánské hnutí mládeže je u nás ještě v mnoha zemích na začátku. S rychlým rozvojem ekonomiky vyskakují také problémy s materialismem a přílišným sekularismem spolubratří. Téma 28. generální kapituly – Jaký má být salesián pro dnešní dobu – je pro nás jako stvořené!
Co tě v posledním roce nejvíc potěšilo?
Rok 2018 by pro náš region bohatý na události. Přes osm měsíců jsem byl ponořen v životě našich dvanácti provincií. Největší radost mi přineslo oblastní setkání salesiánů-koadjutorů ve Vietnamu (200 spolubratří z dvanácti provincií a hosté ze všech ostatních šesti regionů). To vše výborně připravilo 65 vietnamských koadjutorů. Prostě mám radost, že je vidět salesiánské zasvěcení také v našich laických bratřích. Také jsme mohli požehnat domu Štěpána Sándora v Manile (Filipíny) pro specifickou formaci koadjutorů – je jich tam dnes 22 ze čtyř kontinentů, na dvouletý kurz jsou mezi nimi i dva Maďaři. Jako každoročně se několik spolubratří vydalo na životní misijní cestu – tentokrát byl mezi nimi po 45 letech první Japonec. Hodně mladých salesiánů se vydává na praxi také do zahraničí. A největší radost mám ze svého poslání. Být regionálem znamená naslouchat spolubratřím, laikům, členům Salesiánské rodiny a mladým. Vyslechl jsem 12 provinciálů a čtyři delegáty z Pákistánu, Mongolska, Kambodže a za pacifický region. Mohl jsem tak být mostem mezi salesiány a napomáhat jejich sdílení, vzájemné pomoci .
A co tě čeká v roce 2019? Těšíš se na něco, nebo máš z něčeho obavy?
Hned na začátku roku mě čeká celý týden v Becchi (Colle Don Bosco) – duchovní cvičení. Tentokrát jsem si to konečně vychutnal bez nějakých honiček. Heslo na rok 2019 o svatosti se mi moc líbí, vlilo mi novou energii. Příštím rokem mi končí poslední rok služby v radě a během roku budu moci naposledy pozdravit spolubratry ve všech 23 zemích – to pro mě hodně znamená.
Co tě „trklo“ v České republice? Co by sis pro nás přál?
Je to přesně 35 let od doby, kdy jsem odešel „za kopečky“, do Itálie a pak do Jižní Koreje. Roku 2007 jsem tu byl naposledy na mimořádné vizitaci, takže dnes nemám hlubší vhled do provincie. Jednu věc bych ale stejně vzkázal: katolická církev i kongregace by měly být otevřenější okolnímu světu! Každý národ má co přinést, může se podělit o své dary a přijímat dary od druhých. Například nedávno probíhaly na Valdoku v Turíně Dny Salesiánské rodiny a já tam nepotkal žádného salesiána z ČR, jen volontárie a někoho z komunity Nazarénů.
Zdeněk Jančařík