1/2023 UKRAJINA
Loni 24. února se Putinovo Rusko rozhodlo pokračovat ve svém agresivním nájezdnictví. Nejen do našeho ostravského Boska dorazili lidé prchající před válkou. Uplynul rok a v Bosku má útočiště kolem 50 uprchlíků z Ukrajiny, převážně maminky s dětmi. Některým se podařilo najít práci, školáci mají pravidelnou výuku. Jsou to uprchlíci, jakými byla svatá rodina, když utíkala před Herodem. Uprchlíci, jakými byli naši předkové, když prchali před bolševiky a komunisty. Snad u nás našli aspoň kousek něčeho, co by mohlo částečně nahradit ztracený domov.
Všechno začalo na Popeleční středu. Tentokrát nám nikdo nedělal stylizované křížečky na čelo, každý si mohl a měl sypat popel na hlavu sám. Nikdo to za nás neudělá. Večer jsou nachystané postele s povlečením. Myslíme si: „Jsme připraveni.“ ☺
„Na druhý den jsme spatřili“ (Jan 1,29), jak jdou k nám • „Ekzámen na attěstat zralosti iz russkóvo jazyka“ je nám na houby • Vzpomínám si na píseň mého gymnaziálního sboru „Ščedryk“, aby se necítili úplně cize • Nejprve sedm maminek s dětmi, některé sem utekly za svými manžely a tatínky, některé své manžely, tatínky a syny nechaly ve válce, aby bránili jejich domov a vlast • Naše kuchařky vaří od 6 do 18 hodin, trochu se o ně bojíme • Chystáme snídaně, dopoledne vysvětlujeme, zveme na obědy, myje se nádobí, mini-příprava neděle, chystáme večeři, úklid, laskavost…
První neděle ve Čtyřicetidení. Zveme na svatou liturgii. Oltářním antipendiem je mapa Ukrajiny. Ježíše na poušti vidíme na vlastní oči. Na první pokušení ukazuje zneužitá obilnice Evropy, druhým pokušením je pokřivená Boží sláva (orto-doxia), třetí pokušení je zmocnění se uhlí na Donbase k ovládání druhých. V závěru communia někteří poprvé slyšíme tichou ukrajinskou hymnu. „Vyjádřili jste nám soustrast a solidaritu.“
Standa Jonášek hodiny registruje, zajišťuje, komunikuje • Všude je binec • Personál vrátnice, kuchyně, uklízeči i pedagogové jsou nesmírně trpěliví • Osadníci ochotně pomáhají – myčka, stoly, podlaha – aniž by se jim říkalo • Přicházejí dary, často se na ně vrhají i ne-uprchlíci • Dosud chudí začínají žárlit na nové chudší • Vysokoškoláci se stěhují na jedno křídlo • Pořídili jsme Bibli v ukrajinštině. Při liturgii se čte evangelium česky i ukrajinsky • Rodiny malují do mapy, odkud jsou • Vycházka školáků na haldu Emma: rozhled, povídání o hořícím kopci a jedovatých plynech, neandrtálské bušení klacky do země. Je potřeba uvolnit energii • Na patře někdo kouří. Soužití etnik se občas mění na soužení • Osadníků přibývá, pomalu se osamostatňují, začínají služby rajónů • Pořizujeme pračky • Zařizujeme pévéesku • Stydíme se za kolegy kněze, kteří koketují s Putinovou útočnou válkou • Jsme rádi za postoje současné vlády • Dovzděláváme se z knih, čteme například Mrazík s pendrekem v ruce od Alexandra Mitrofanova.
Když jsme při mši četli o marnotratném synu, objevila se na mapě Ukrajiny silueta člověka. Když jsme četli o souzení cizoložné ženy, byla poseta krvavými skvrnami. Když jsme četli pašije, přibylo pět ran. Takhle to nemůže jít dál, to by nás vyřídilo. A tak je při Voskresenije celé dějství pokryto zlatou barvou, která na ikonách znázorňuje, že „Bůh je ve všem s námi“.
Ke Standovi se připojují především správce Pavel Procksch a učitelka Bohdana Lokajová • Všude plno křiku. Hřiště nejen na hřišti, ale i na chodbách • Maminky telefonují manželům a nejstarším synům, zda jsou ještě naživu • Naše slivovice je samozřejmě chutnější než jejich vodka • Zoologická zahrada, arboretum, bowling • S Kosmičem splouvání Ostravice • Návštěvy TV Noe a večery s Pavlem Helanem • Scházeli jsme se kolem adventního věnce a zpívali „Rosu dejte nebesa shůry…“ • Při štědrovečerní bohoslužbě za zpěvu ukrajinské koledy přinesli jezulátko do betléma.
Jak celou tu roční rekapitulaci zakončit? Objevil jsem rozdíl mezi pionýrským „vždy připraven“, novokněžským „jsem připraven“ a skautským „buď připraven“. To třetí se mi zdá nejpravdivější. Dále jsem objevil, že „tato země není naše“ a že nám nepatří, ale naopak my patříme jí a že jsme jí hodně povinováni. A že mým úkolem je chránit ji, ale nejen pro sebe, ale i pro jiné, kteří ji také potřebují. Také jsem objevil, že když člověk nechce být sám, potřebuje ty druhé. A neobejde se to bez dělení se s druhými, že se musím uskromnit a že mě to bude něco stát. Objevil jsem znovu, jak je krásná a obohacující různost a pestrost, a že opravdová jednota se bez ní neobejde. Jen je k tomu potřeba širokého srdce a velkorysost. A nakonec jsem objevil, jak toho všeho nejsem skoro vůbec schopen, takže „zpátky dolů na zem“. Ale ta touha tam někde vzadu je!
Jiří Veselý, SDB