Skip to main content

2/2021 MÉDIA

Zvykli jsme si na to, že každý den umírá zhruba 150 až 150 lidí, krematoria jedou ještě koncem března 2021 naplno, křivku nakažených ne a ne „oploštit“. Přesto se stále najde dost odpíračů a popíračů všeho, co jen trochu zavání racionalitou (roušky, očkování, sociální rozestupy), a šiřitelů poplašných zpráv, hoaxů, které mají mnohdy fatální důsledky. Předmětem našeho pravidelného mediálního zamyšlení tedy bude iracionalita ovládaná mediálním prostředím.

Co a o čem to čtu?

V dnešní době je populární rychlé a těkavé čtení. Klikneme, očima přejedeme nadpisy, něco nás na chvíli zaujme, přečteme si úvod článku, komentáře, roztěkaný mozek si domýšlí, jak to asi skončí, nebo raději ani nepřemýšlí. Přeskakujeme od koronaviru přes politickou předpověď zaručeného znalce ke sportu a lehčí četbě, mrkneme dál, projedeme titulky, zastavíme se třeba u Ledecké, prohry Ka. Plíškové nebo u nějakého bizáru, mrkneme na katolické stránky, zase se vrátíme k osvědčeným webovkám, na které máme na liště odkazy. Takto lze brouzdat na vlnách internetu celé hodiny, do toho ťukneme na Facebook nebo Twitter, něco nás možná zaujme, tak se u toho chvíli zastavíme, lajkneme to, abychom si po dvou hodinách vzpomněli, že jsme něco chtěli dělat, ale mezitím už ani netušíme, co vlastně. A často ani nevíme, odkud jsme jaký názor vlastně vzali, na jakých stránkách jsme to před půl hodinou vlastně byli. Žádný názor jsme si během těch dvou tří hodin nevytvářeli, ale vstřebávali jsme názory jiných – hlavně, že byly silné. A především: zabili jsme čas, i když nás to ani moc nebavilo.

Gatesovy čipy

Ti, kdo mají na něco (nejlépe na cokoliv) nějaký názor, s ním často chtějí vyrukovat co nejdřív na veřejnost, nebo to aspoň provařit mezi svými kamarády. K tomu je skvělý Facebook, pro ty nejstarší generace hromadný e-mail. Někdo má třeba silný názor na očkování, vyzná se trochu v chemii, četl nějaké články v údajně odborném tisku a pasuje se do role znalce. Z nějakého důvodu se z něj stal zapřisáhlý odpůrce očkování – a to je jeho hlavní message. Vyhledává drastické očkovací fotografie, na nichž komusi narostly po vakcinaci uši, dostal nespecifikované bolesti, prý zemřel po té a té značce. A co je důležité – věrozvěst zarputile bombarduje své přátele a známé, kteří si informace přeposílají a posilují se v odporu ke Gatesovým a Sorosovým „včeličkám“. „Vždyť to poslal Karel,“ argumentují potom jeho přátelé, „tak na tom něco bude“. Důsledky takového smýšlení popisuje psycholog Cyril Höschl: „Smyšlená informace, že Marťani v sousední vesnici zváleli obilí, celkem nikomu neublíží. Pokud by se ale senioři, kteří jsou nejvíce ohroženi covidem, kvůli dezinformacím odmítali nechat očkovat, pak by to mělo závažný negativní dopad na celou společnost. Došlo by totiž k dalšímu masivnějšímu šíření koronaviru v populaci.“

V katolickém prostředí mají tyto zvěstovatelské praktiky velice úrodnou půdu. „Kostelový“ člověk rád uvěří lidem, kteří věří stejně jako on, o svou víru se snadno podělíme se stejně smýšlejícími. Po celou dobu totality jsme byli zvyklí někomu nevěřit a myslet si své, tak v tom pokračujeme i dnes.

O to víc mě potěšilo, když jsem při očkování na brněnském výstavišti potkal mezi dobrovolníky bratra kněze Oldřicha Chocholáče z Telnice, který pomáhal očkujícímu personálu s organizováním lidí, dezinfikoval po naočkovaných sedačky a vytvářel vstřícnou atmosféru mezi lidmi, kteří si do těla nechali vpíchnout „Gatesovy čipy“. Také v mediálním světě se potřebujeme držet dobrých vzorů, které nám pomáhají se zorientovat v nepřehledném světě. A když někdo nejen mluví a píše, ale také jedná, vytváří tu nejlepší protilátku proti mediálnímu zblbnutí.

Zdeněk Jančařík