Salesiánský magazín 5/2025
Milí čtenáři, většinou na těchto stránkách zvu na návštěvu k salesiánům spolupracovníkům. Dnes bych vás chtěl pozvat na výlet mezi řádky Bible.
Možná vás nad biblickými příběhy napadají různé otázky: Co všechno had nasliboval Evě, že okusila zakázané ovoce? Jak se mudrci chystali na cestu do Betléma? A co na to říkaly jejich manželky? Co nabídl Zacheus Ježíšovi k večeři? Kdo zhotovil nápis na kříži?
Odpovědi na takové otázky v knihách Starého a Nového Zákona většinou nenajdeme, tak si je snažím domýšlet. Procházím se mezi řádky Bible a přemýšlím, co asi prožívali aktéři těchto událostí, občas si příběh přenesu trochu do současnosti. Své procházky jsem posbíral do knížky, kterou vám chci nyní nabídnout. Jmenuje se Na počátku bylo ráno, ilustroval ji známý kreslíř křesťanských vtipů Pavel Bosman a v prosinci vyjde v Nakladatelství KMS. O tom, kde všude bude k dostání, se ještě jedná, podrobnější informace můžete najít zde: www.knihykms.cz/na-pocatku-bylo-rano.
Radostné zážitky při procházkách mezi řádky Bible vám přeje
Jan Zindulka, ASC
Na počátku bylo ráno: Tři mudrci
Kašpar
Kašpar přemýšlel, skláněje se nad svými mapami, kterou cestou by se měli dát. Vtom si na něco vzpomněl:
„Kristýno, kde zase jsi!?“
„Už běžím, Kašpárku.“
„Neříkej mi Kašpárku, víš, že to nesnáším!“
„To já bych byla ráda, kdybys mi říkal Kristýnko.“
„To bys mě nesměla tak zlobit. Kde mám ten nový brokátový plášť? Koupila jsi ho vůbec?“
„Ten měla koupit Klára. A nač vlastně potřebuješ na cesty brokátový plášť? To ti nestačí ten starý vlněný?“
„Ty si asi neuvědomuješ, kam jedeme. Někde se narodil nový král. Hvězdy říkají velký král. A takový král se nenarodí někde ve chlévě, ale v královském paláci. Tam se přece nemůžu producírovat jen tak v nějakém ošuntělém plášti. A kde je vlastně Klára?“
„Šla koupit ten plášť.“
„A Karolína?“
„Ta šla s ní.“
„Vždyť měla připravit jídlo na cestu.“
„Však právě.“
„Pane Bože, za tři hodiny máme odjíždět a ony jdou teprve nakupovat. A co máš vlastně za úkol ty?“
„Já mám připravit nějaké dárky.“
„Dárky? Snad královský dar, ne?“
„Myslím, že pro takové mimino bude nejlepší flaška s dudlíkem a pár chrastítek.“
„Hele, nech si ty legrácky, tady máš klíč od pokladnice a koukej mazat. A dej si záležet, ať ten král vidí, že tady na východě nejsme žádní chudáci.“
„Člověk by myslel, že čím více žen, tím jednodušší život, a ono je to spíš naopak. Už aby uzákonili tu monogamii.“
Kašpar mávl rukou a znovu se sklonil nad mapami.
Melichar
Melichar bezradně stál nad hromadou věcí na cestu.
„Martičko, nemohla bys mi pomoci s tím balením? Tady máš seznam a čti, já budu kontrolovat.“
Máš Kartáček? – Mám.
Pastu? – Mám.
Nůž, vidličku, lžíci? – Počkej… mám!
Máš pyžamo? – Mám.
Budík? – Mám.
Spacák, polštář, karimatku? – Počkej… mám!
Mapu? – Tu bere Kašpar.
Zápisník? – Mám.
Tužku, pravítko, kružítko? – Počkej… mám!
Dalekohled? – Mám.
Sextant? – Mám.
Co je to sextant? – Mám.
„Ptám se, co je to sextant.“
„Sextant je přenosný přístroj pro měření úhlové vzdálenosti dvou těles nebo úhlu výšky nebeských těles nad horizontem. Používá se v navigaci ke stanovení zeměpisné polohy podle hvězd či slunce.“
„Aha… Co je to úhlová vzdálenost, horizont a navigace?“
„Až někdy jindy.“
„A k čemu vlastně potřebujete sextant?“
„Abychom toho nového krále našli. Víme o něm pouze podle té hvězdy, ta nás k němu dovede. Ale bez přesného měření bychom se mohli seknout klidně o sto kilometrů.“
„A to se nemůžete na cestu zeptat?“
„Když my jaksi ještě nevíme, na co se ptát, ve které zemi se ten král narodí. Podle hvězdy víme jen to, že to bude někde na západě. A navíc – muž se na cestu neptá, muž cestu najde sám. Pokračujeme!“
Máš košile? – Mám.
Trika? – Mám.
Čepici? – Mám.
Ponožky alespoň troje? – Mám.
Kalhoty krátké i dlouhé? – Počkej… mám!
Něco proti slunci? – Mám.
Něco proti komárům? – Mám.
Něco proti medvědům? – Tam medvědi nežijí.
Máš dar? – Nemám!
„Tak vezmi nějaké zlato, perly, drahokamy, to se na královském dvoře vždycky užije.“
„Když to mi připadá jako nošení dříví do mlýna. Vlastně do lesa. To mu přinese každý. Kašpar určitě. Chtělo by to něco originálního.“
„A co třeba myrhu? To je vzácná věc.“
„Myrhu? To myslíš tu mast na pomazávání mrtvých? Prosím tě, on se sotva narodil a ty bys ho už pohřbívala.“
„Tak kadidlo! To se na západě cení skoro víc než zlato.“
„To není špatný nápad.“
„No tak vidíš, kdybys mě neměl…“
„Tak bych si tě musel vymyslet. Pokračujeme, za dvě hodiny máme sraz.“
Talíř, hrnek, sklenici? – Mám.
Pánev, hrnek, poklici? – Mám.
Vařečku? – Mám.
Manželku? – Počkej… jak to myslíš?
„Že bych mohla jet s vámi. Třeba vařit.“
„No to já bych strašně rád, Martičko, ale cesta bude dlouhá a namáhavá. To si nemůžu vzít na svědomí. I kluci říkali, že manželky brát nebudou, tak bys tam byla sama, ani by sis neměla s kým popovídat. Ale slibuju, že na korunovaci tě pak vezmu.“
„Hele, nech toho, já tomu rozumím. Chcete si prostě udělat pánskou jízdu. Pokračujeme.“
Pohorky? – Mám.
Sandály? – Mám.
…
Baltazar
„Hele, Baltazare, chceš tu bílou košili s šedými proužky nebo tu šedou s bílými proužky.“
„Třeba obě, Barborko. Ale říkal jsem ti, ať mě nerušíš, nebo ten spis nenajdu a my nakonec dojedeme někam úplně jinam.“
„A co vlastně hledáš?“
„Jeden starej spis, kde se psalo o velikém králi, který se má narodit. Jsem si jist, že je to ten samý král, kterého ohlašuje ta hvězda. Bylo tam napsáno, v kterém městě se má narodit. Bylo to od nějakého proroka, ale jak se jen jmenoval… Malkiáš? Micheáš? Matyáš? Kam jsem to jen dal…“
„A nemám ti pomoct hledat?“
„Ne, dobal mi prosím ty věci, za hodinu máme sraz.“
„A podle té hvězdy to nenajdete?“
„No, já bych na ty Melicharovy přístroje moc nespoléhal, kdo ví, kdy je naposledy seřizoval.“
„A co Kašparovy mapy?“
„Tak o těch raději ani nemluvím.“
„Tak se prostě na cestu někde zeptejte.“
„To jste celý vy, ženský. Všechno byste řešily slovama. K čemu máme hlavu?“
„A jaký dar máš pro toho nového krále?“
„Dar?“
„Přece nemůžeš jít na návštěvu bez daru. Zvláště na takovouhle návštěvu.“
„Myslíš?“
„Jsem si jistá.“
„Co třeba nějaké zlato?“
„To přece nemáme.“
„Tak kadidlo?“
„To by se hodilo spíš pro nějakého kněze.“
„A máme vůbec něco, co by se hodilo pro krále?“
„Máme tam myrhu ještě po babičce, to je přece symbol nesmrtelnosti.“
„Tak mi ji zabal.“
Baltazar se dal znova do hledání. Když si chtěl po chvíli protáhnout záda, uviděl na zemi obrovskou kupu věcí.
„Co je to tady za tu hromadu?“
„To jsou tvoje věci na cestu.“
„Tohle přece náš osel neuveze.“
„Tak ti něco vezme Kašpar, ten bere slona, ne?“
„A ta druhá hromada?“
„To jsou moje věci.“
„Ty taky někam jedeš?“
„Jo. S vámi.“
„Podívej, Barborko, já bych tě rád vzal, ale nejde to!“
„A proč to nejde?“
„Kašpar s Melchou říkali, že je to pro ženy příliš nebezpečné, takže je prý nechají doma.“
„Já jsem si to myslela! Ale co, když už mám sbaleno, podnikneme něco s Martou. A třeba se přidají i Kristýna, Karolína a Klára.“
O několik týdnů později poblíž Betléma
„Tohle až budeme vyprávět našim manželkám…“
„To nám nebudou věřit…“
„Škoda, že tu nejsou s námi…“
Ukázka z knihy Na počátku bylo ráno od Jana Zindulky
Foto: Stanislav Pospíšil, Člověk a Víra – Koledování Tří králů v Újezdu u Brna