3/2022 FMA
Sestry salesiánky, jak se jim běžně říká, oficiálně Dcery Panny Marie Pomocnice, slaví 5. srpna 150. výročí vzniku Institutu. Don Bosco ho založil spolu se sv. Marií Dominikou Mazzarellovou v Itálii 5. srpna 1872. Ten den složilo v Mornese v Itálii 11 sester své sliby před Donem Boskem a ostatními do rukou biskupa mons. Sciandry. Marie Dominika byla jednou z nich a stala se i představenou první komunity. Na světě je salesiánek aktuálně něco kolem 11 tisíc. Znáte ale české salesiánky? Víte o nich něco? Ať už si odpovíte jakkoli, představujeme vám alespoň některé z nich.
Jana Svobodová
komunita Hradec Králové
Máš nějakou vzpomínku na své věčné sliby?
V období před věčnými sliby jsem prožívala dost velkou krizi povolání, takže samotný akt slibů byl pro mě velmi silný, něco jako skok odevzdanosti do Boží náruče, aniž bych úplně jasně viděla Jeho tvář. Jeden z textů z liturgie mých slibů byl a je pro mě velmi silný. Je to úryvek o královně Ester, která se přimlouvá za svůj lid: „Pomoz mně opuštěné, mám jen tebe, Pane.“ V této souvislosti si ještě pamatuji na přání jednoho kněze těsně po skončení obřadu, aby se na mně naplnila právě tento verš Písma. Tehdy mě to dost zaskočilo, ale zpětně vidím, že Bůh se nenechal zahanbit – i v dobách opuštěnosti skutečně byl se mnou!
Dana Fučíková
komunita Hradec Králové
Co si ceníš na své inspektorii? (společenství sester salesiánek v ČR a na Litvě)
Naše inspektorie čítá dohromady 41 sester – 34 v ČR, 7 na Litvě. Nejsme tedy počtem tak velké, že bychom se mezi sebou nemohly osobně znát. Čeho si nejvíce cením, je právě tato snaha vnímat se společně, vědět o sobě, vědět o tom, co důležitého se třeba prožívá v nějaké komunitě, zkrátka nezůstat si cizí. Myslím, že naše společná setkání celé Inspektorie, společně prožitá duchovní cvičení a různé rekreace, kterých se účastní sestry napříč komunitami, jsou vnímány jako velká hodnota. Trochu problematičtější je vytváření společenství i se sestrami na Litvě už kvůli vzdálenosti Česka a Litvy a také kulturní odlišnosti, i když vzhledem k formaci strávené v Itálii je pro nás domluva v italštině snadným komunikačním prostředkem.
Z důvodů ekonomických i pandemických se vztah s litevskou částí naší Inspektorie přesunul více do online prostředí a jako výzva zůstává pěstování osobních vztahů, nejvíce s těmi, s kterými jsme prožily nějaké období společné formace.
Ludmila Rybecká
komunita Praha-Kobylisy
Proč ses stala zrovna salesiánkou? Co tě přitahovalo na kongregaci a salesiánském charismatu?
Sestry salesiánky jsem znala z chaloupek a ze setkání animátorek. Líbil se mi jejich způsob života, jaké byly, jak žily své zasvěcení a poslání mezi dětmi a mladými lidmi. Oslovoval mě také život Dona Boska a Marie Dominiky Mazzarellové. Zajímala jsem se i o jiná řeholní společenství, ale postupně jsem přišla na to, že mé místo je tady. Je to, jako když člověk někam přijde a ví, že tam patří. A přitahuje mě to pořád. Naše charisma je tak krásné a hluboké, že mám stále co objevovat a zároveň mohu u toho vnímat, že to souzní s tím, co mám v srdci.
Zdeňka Švédová
komunita Praha-Kobylisy
Máš nějaký vzor? Nějakého svatého či vzor žijící?
Mou inspirací je stále Don Bosco a mnoho jeho následovníků mých spoluseter a spolubratří, které jsem potkala ve svém životě. Nemůžu je tady jmenovat, jednak jich je mnoho a jednak mě u každého inspiruje nějaký rys, vlastnost nebo schopnost. V životě jsem potkala a potkávám mnoho lidí, kteří svědčí o kráse života a o kráse salesiánského povolání. Člověk, který mě asi hodně ovlivnil, byl určitě Dominus, salesián František Míša, zejména svým nadhledem, pozitivním přístupem a vírou v Boha, který uskutečňuje své dílo navzdory všem možným lidským nedokonalostem, selháním i lidské blbosti. Od něho jsem si pro sebe vzala jednu asketickou poučku: Nic nežádat, nic neodmítat. Pak mám ještě další tři poučky od jiných lidí: Děje-li se něco, pak je to možné! Když nevíš, co máš dělat, nedělej nic! Ať je situace jakákoliv, vždycky se změní! S těmito poučkami, docela dobře žiju a jsem vděčná salesiánka.
Jana Marková
komunita Praha-Karlín
Máš spolusestry po celém světě: Kam by ses chtěla podívat?
Míst, kam bych se chtěla podívat, je mnoho, nespojuji je moc s tím, kde jsou naše sestry, a kde ne. A vlastně ani přesně nevím, kde po celém světě naše sestry jsou… Láká mě Svatá zem, mám ráda hory a moře, takže tam, kde se tyto věci nacházejí, třeba Švýcarsko nebo Kanárské ostrovy. Ale vždycky záleží i na tom, s kým 🙂 .
Marie Kučerová
komunita Brno-Žabovřesky
Co tě oslovuje na vašich zakladatelích Donu Boskovi a MDM?
Na Donu Boskovi obdivuji jeho hlubokou víru v Boha, v jeho prozřetelnost a nezlomnou důvěru v Pannu Marii Pomocnici. Je pro mě velmi inspirativní jeho přístup k dětem a mladým lidem, zvláště k těm nejpotřebnějším. Marie Dominika je pro mě vzorem jednoduchosti, hloubky a velké důvěry v Pána. Často vyzývala své spolusestry k pilné práci pro Pána, k radosti a veselosti, a to mi dává sílu v každodenních těžkostech.
Marie Tkadlecová
komunita Brno-Žabovřesky
Za co jsi Bohu vděčná?
Je toho hodně, zač jsem mu vděčná. V podstatě za všechno – všechno od něho vychází, od něho to dostávám. Jsem vděčná za dar života, za mou rodinu, za rodný kraj, za vlast, za milost křtu a život v křesťanském společenství, za dar povolání k Dcerám Panny Marie Pomocnice a za salesiánské charisma a za všechny lidi – malé, mladé, vrstevníky i staré, které na své životní cestě potkávám.
Pavla Mikysková
komunita Hradec Králové
Co by sis přála? Máš nějaký sen?
Toužím po tom, abych denně dokázala odpovídat Bohu na všechna jeho vyznání lásky. Abych je dokázala slyšet a vnímat ve všedním dni tak, aby na mě, obrazně řečeno, nemusel Ježíš „někde marně čekat na rohu“. Taky si moc přeji, abych dokázala naslouchat a rozumět lidem, zvlášť mladým. Abych jim uměla poradit, povzbudit je nebo je třeba jenom rozesmát. Abych jim alespoň trochu ukazovala na nebeského Otce, který je nesmírně miluje.
A v těchto dnech si obzvlášť přeji, aby všechny děti, které přichází na svět, mohly svůj život žít v bezpečí, v pokoji, v jistotě, v milujících rodinách a lidé nezůstávali opuštění a zoufalí. Taky bych si přála napsat knihu a umět hrát na harmoniku (tu velkou) a na banjo. A sním občas o tom (ale to opravdu jen zřídka), že bychom u nás na zahradě měli velikou a širokou houpačku a zastřešené posezení s besídkou růží s liliemi… A moc bych si přála „žít s nohama na zemi a se srdcem pevně ukotveným v nebi“ jako Don Bosco.
Michaela Pitterová
komunita Praha-Karlín
Máš jako FMA i nějakou zahraniční zkušenost, když jste světová kongregace?
Jako většina sester naší inspektorie jsem strávila dva roky v noviciátu v Římě. Po pár letech jsem se tam vrátila nejdřív jako studentka a pak jsem tam pokračovala jako učitelka práva na naší pedagogické fakultě a na salesiánské univerzitě a jako kanonicko-právní poradkyně v generálním domě. V něm jsem žila se sestrami z 30 různých národů a s lidmi z dalších národů jsem se setkávala ve škole. Byla to úžasná zkušenost, která mi rozšířila obzory a díky níž jsem trochu poznala celý svět, aniž bych musela cestovat. V Itálii jsem včetně noviciátu strávila 19 let.
Marie Vavříková
komunita Praha-Karlín
Co tě činí šťastnou?
U kořenů přijetí mého povolání, kterému jsem se napřed dost bránila, bylo přesvědčení, že Bůh chce, abych byla šťastná. A tudíž, že když přijmu jeho plán se mnou, šťastná budu. Což funguje, a tak si troufám říct, že jsem z toho povolání šťastná. Tedy stane se, že mám dojem, že po mně Hospodin chce něco, co já prostě nechci a nechci a neumím chtít. Jenže když se s ním pustím do boje, jediný dobrý výsledek je, že vyhrajeme oba: získá mě pro věc a já zjistím, že je to k mému štěstí. Jen někdy chvilku trvá, než mi to dojde. Toto základní štěstí ještě může zvýšit, pokud se děcka posouvají, dělají rády dobro, pokud máme hezké vztahy v komunitě, to jsou důležité věci, ale nakonec zdroj štěstí je fakt v Hospodinu.
Zuzana Magerová
komunita Praha-Karlín
Co říkali tví rodiče na to, že ses stala sestrou?
Pamatuji si hodně živě první reakci mých rodičů. O svém rozhodnutí jsem říkala každému zvlášť. Tatínek mi po chvíli ticha řekl, že když budu šťastná, tak ať jdu. Z jeho reakce jsem vnímala obrovskou svobodu, za kterou jsem nesmírně vděčná. Maminka na mou zprávu odpověděla otázkou: Jsi si jistá, že to chceš? Ten život není lehký, dobře si to rozmysli. Oba rodiče moje rozhodnutí podpořili veškerou láskou, jak jen mohli, a vnímám, že jim šlo jen o jedno, abych byla šťastná – a to jsem.
Dari Vedrová
komunita Brno-Žabovřesky
Jak ses dověděla, že existují sestry FMA? Jak ses s nimi seznámila?
V době, kdy jsem se rozhodovala pro povolání k zasvěcenému životu, jsem žádné salesiánky neznala – bylo pro mne velkou otázkou, do které řehole vstoupit. Vyzkoušela jsem třítýdenní brigádu u sester vincentek v ústavu sociální péče pro mentálně postižené děti a na jejím konci jsem věděla, že chci spíše sloužit dětem, které lze vzdělávat, vychovávat, posunovat dopředu a také evangelizovat.
P. Petr Baran, který mě doprovázel, mi jednoho dne řekl o Dcerách Panny Marie Pomocnice, ale že žádnou nezná. Pak dodal: „V lednu přijede do Brna Dominus, můžeš si s ním popovídat.“ Vůbec jsem nevěděla, kdo je to Dominus, a když jsem se s ním setkala, ani nevím, kde jsem vzala sílu na to, že jsem mu s rozhodností řekla, že se chci stát Dcerou Panny Marie. Pozval mě do Prahy na setkání, kde byla různá děvčata a mezi nimi i salesiánky. Byl tam také P. Josef Topinka. Tomu jsem rovněž sdělila, že se chci stát salesiánkou a on už mě potom nasměroval na další setkání, kde byly jen sestry. Bylo to v Rosicích u Brna u salesiána P. Oldřicha Meda v květnu 1983. A v srpnu už jsem vstupovala do noviciátu.
Vlasta Frkalová
komunita Praha-Karlín
Máš nějaké životní heslo, motto?
„Ať se před tebou, Bože, stávám obětí úplnou a ustavičnou, abych dostala dědictví s tvými vyvolenými, s nejsvětější Pannou Marií, apoštoly a mučedníky a se všemi svatými – našimi zastánci a stálými pomocníky“ z třetí eucharistické modlitby. Vedl mě k tomu můj nízký práh bolesti, kvůli kterému si na tento citát často vzpomenu.
Jana Marková (FMA), Marie Kučerová (FMA)