Salesiánský magazín 4/2024 SDB
Kapitula je shromáždění spolubratří, na kterém salesiáni řeší různá témata či problémy. Kapitula české salesiánské provincie se koná pravidelně jednou za tři roky. Letošní setkání delegátů 3. až 6. června ve Fryštáku pod heslem Zapálení pro Ježíše Krista a oddaní mladým lidem se odehrálo o rok dříve kvůli nečekanému jmenování hlavního představeného Á. F. Artima kardinálem, jehož nástupce zvolí nastávající generální kapitula v roce 2025.
Ve Fryštáku se sešlo 34 salesiánů. Byli to členové provinciální rady, ředitelé komunit, volení zástupci za komunity i za provincii. Kapitulnímu shromáždění předsedal provinciál P. Martin Hobza, který v rozhovoru prozrazuje víc.
Příprava na provinciální kapitulu začala už na podzim 2023 rozhovory v komunitách, ze kterých vzešlo několik tematických okruhů. Proběhl také průzkum mezi řediteli organizací, jejichž zřizovatelem je provincie. Martine, jak hodnotíš tuto přípravnou fázi kapituly?
Předně bych neřekl, že příprava začala „už“ na podzim, ale „až“ na podzim. Všechno mi to přišlo takové hodně uspěchané. Vzhledem k tomu, že českých salesiánů je víc jak 100 a žijeme a pracujeme v 15 komunitách spolu s mnoha laiky, je logické, že koordinovat takový kolos je docela kumšt. Stačí si představit „synchronizaci“ kalendářů. Nejpozději koncem května musíme mít domluvené termíny společných setkání a akcí na celý příští školní rok. A teď si představ, že v červenci ti přijde dopis z Říma, že kvůli jmenování hlavního představeného kardinálem bude generální kapitula o rok dřív, a proto také provinciální kapitula musí proběhnout o rok dřív, tedy do června 2024! Salesiáni a zaměstnanci mají právě prázdninový provoz, následující rok je naplánovaný a najednou tam máš zařadit přípravu a uskutečnění provinciální kapituly. A vlastně ještě nevíš přesné zadání, co po nás pro generální kapitulu budou chtít. Museli jsme narychlo hledat termíny, kdy se vůbec příprava a zasedání kapituly můžou uskutečnit. Zrušili jsme některé společné akce provincie a místo nich dali přípravná setkání a nalezli jsme v červnu 2024 skulinku 3 dnů, kdy kapitulu uskutečnit. Z těchto důvodů jsme přistoupili k tomu, že většina témat bude projednávána převážně v jednotlivých komunitách a že se z toho pokusíme při červnovém zasedání kapitulářů udělat společný závěr. A vzhledem k prozatímní absenci konkrétního zadání pro generální kapitulu jsme se rozhodli, že se budeme věnovat především našim vlastním tématům. Pokud mám za sebe přípravu zhodnotit, pak bych řekl, že příprava proběhla v „nouzovém“ režimu a udělali jsme, co bylo v našich možnostech.
V jakém duchu probíhalo kapitulní shromáždění ve Fryštáku?
Důležité je, že se na kapitule setkávají lidé, kteří se mají rádi, mají si co říct a za uplynulých víc jak 30 let se naučili společně jednat. Troufám si říct, že něco jako synodalita je většině z nás vlastní už více let. Také prostředí Fryštáku je důležitým prvkem, který doplňuje to předešlé. Dobře se najíst a vyspat, mít v domě krásnou kapli a blízko hřbitov s naším ctihodným Staříčkem je také moc důležité. Když k tomu přidám skvělého pořadatele Václava Jiráčka, tak musím být za průběh kapituly vděčný a spokojený.
Pojďme se zaměřit na témata, která se týkají české salesiánské provincie. To první bylo Reforma přítomnosti SDB v provincii. Chystá se nějaká velká změna kurzu?
Slovo reforma vzbuzuje různé představy a emoce. Už v 15. století se začalo používat heslo „Ecclesia semper reformanda“ – Církev se musí neustále reformovat. Já si pod tím představuji stav, kdy chceme být o krok napřed. Jinými slovy nečekat, až nás okolnosti přinutí reagovat na nastalou situaci, ale předvídat ji a reagovat průběžně. Okolnosti kolem nás se mění. Není to stejné jako v době Dona Boska, není to stejné jako v době prvních českých salesiánů, není to stejné jako v době totality a není to stejné ani jako v době 90. let. Společnost, mládež, církev i my se měníme. Je dobré na to reagovat. Rozhodně si všímáme alespoň toho, že stárneme, ubývá nás, je málo nových salesiánů, a přitom práce spíš přibývá. Nároky na řízení, správu a financování našich organizací rostou. Jsou to tendence, které jdou proti sobě. Většina z nás ale stále touží být salesiány, tedy těmi, kdo jsou znamením a nositeli Boží lásky mladým. Hledáme způsoby, jak toto poslání uskutečnit a nenechat se vláčet okolnostmi.
Jedním z témat bylo otevření komunit mladým lidem. Co se vám podařilo v tomto směru vymyslet?
Zase si myslím, že jsme nevymysleli nic nového. Je stále víc lidí, kteří v našem okolí berou salesiánskou myšlenku za svoji. Není výjimkou, když zaměstnanci a mladí animátoři používají výraz „my salesiáni“. Hledáme způsoby, jak umožnit mladým lidem prohloubit salesiánskou identitu. A jsme přesvědčeni, že nejlepší cestou je sdílení společného života a služby. Chceme rozvinout praxi dobrovolné služby u salesiánů nejen v zahraničí, ale i v rámci naší vlasti, a taky nabízet mladým mužům možnost strávit nějaký čas nablízko v našich komunitách. Někde už se to děje. Chceme to ještě víc podpořit a připravit tomu podmínky.
Chápu správně, že je to mimo výše řečené také reakce na malé množství řeholních povolání?
Může to být jeden z důvodů. Mladé lidi někdy děsí velké závazky. Zavázat se na celý život je pro mnohé nepředstavitelné. Občas se ale stane, že když někdo udělá vlastní zkušenost, pak si dokáže některé věci lépe představit. A je to moc důležité pro nás salesiány. Potřebujeme mladé lidi kolem sebe, aby se z nás nestaly zakonzervované mumie.
Je podle kapitulního shromáždění řešením nedostatku povolání projekt Evropa pro českou provincii?
Projekt Evropa je iniciativa, která před lety přišla z nejvyšších kruhů salesiánské kongregace. Vyšla z toho, že Evropa dala světu mnoho salesiánských misionářů. V naší době je situace taková, že Evropa sama potřebuje misionáře. V naší provincii máme nějaké zkušenosti s misionáři salesiány pro Bulharsko. Je na čase dělat kroky pro jejich přijetí i v ČR.
Faktem je, že průměrný věk spolubratří se zvyšuje a brzy se dostane do důchodového věku silná porevoluční generace. Jak na kapitule rezonovalo toto téma?
Už se na to všichni těšíme. Nebudeme muset řešit, kdo nás zaměstná a zaplatí. To je samozřejmě vtip, který vychází z výroku jednoho bývalého provinciálního ekonoma, který řekl, že ideálním salesiánem je z jeho pohledu důchodce. Když budu mluvit vážně, tak vnímám, že pro mnoho salesiánů je toto téma velmi živé a dělá jim starosti. Mně dělá větší starost mentální stárnutí. Don Bosco byl poměrně hodně roků „starý, nemocný a opotřebovaný“. Kdo z nás má dnes mladistvého ducha, jakého měl on?
V roce 2027 oslavíme století od příchodu salesiánů do českých zemí. Jak by podle kapitulního shromáždění měla vypadat česká salesiánská provincie pro dalších padesát, sto let?
Během přípravy na kapitulu jsme věnovali určitý čas snění. Jaký máme sen o budoucnosti naší vlastní nebo provincie. Jestli si pamatuji dobře, tak se tam hodně opakovalo „spolu s laiky, pro mladé a být nositeli Boží lásky“. Konkrétní plány by se měly vyvíjet i na základě toho všeho, o čem si doposud povídáme.
Na kapitule jste se také bavili o otázkách týkajících se celé kongregace, které se budou dále řešit na generální kapitule v roce 2025 v Turíně. Jsou to témata odlišná od naší české reality?
Jsou více obecná, protože vymyslet něco, co platí pro celý svět, který je velmi rozmanitý, je nesnadné. Základní témata byla „ryzí salesián, služba a formace spolu s laiky, odvážné organizační změny v kongregaci“. Je to velmi zestručněno (Italové a jim podobné národy se rádi vyjadřují velmi košatě). V něčem to s našimi tématy rezonuje, v něčem ne. Nicméně na generální kapitulu mohou přijít podněty z celého světa a také snad Duch Svatý může něco přinést.
Kapitulní shromáždění na konci zvolilo P. Libora Všetulu delegátem, který bude zastupovat českou provincii na generální kapitule. Pojedeš tam také ty jako provinciál. Co od toho čekáš?
Bude to moje druhá generální kapitula. Na té první jsem byl jako nový provinciál, který ještě nebyl ve funkci, tudíž jsem byl jen jako pozorovatel. Připadal jsem si úplně jako čerstvě vyoraná myš. Ničemu jsem nerozuměl, nikoho jsem neznal. Čekám, že to bude alespoň v této oblasti trochu jiné. Pár lidí už znám a v něčem jsem víc v obraze. Kapitula je velmi dlouhá, trvá dva měsíce. V jiných kongregacích to tak většinou nebývá. Chtěl bych toho využít, abych se dozvěděl co nejvíc o tom, jak některá témata řeší v ostatních provinciích. Jsem rád, že tam bude se mnou Libor. Jednu věc si ale představit nedokážu. Naším úkolem bude zvolit nového hlavního představeného. Vůbec nemám tušení, koho napíšu. Prosím vás všechny o modlitbu. Děkuji.
Jan Kvapil
Fotografie z provinciální kapituly z archivu SDB