1/2020 FMA
V lednu 2019 prožívaly sestry salesiánky v Praze-Karlíně napjaté časy: každým dnem očekávaly rozhodnutí ministerstva školství a doufaly, že jím bude schválen nový učební obor ošetřovatel pro jejich střední školu. A každý den do rozhodnutí znamenal zkrácení času pro případné budoucí studenty, aby si tuto školu vybrali a přihlásili se na ni. Jak to pak dopadlo a jaká je situace ve škole rok poté?
„Obor Ošetřovatel byl schválen a rozhodnutí o tom nám přišlo datovou schránkou loni 31. ledna, právě na svátek dona Boska,“ říká ředitelka Církevní střední školy Jana Boska sestra Michaela Pitterová FMA. „Dnes tu ošetřovatelství studuje 15 studentů prvního ročníku. Jsme rádi, že jich je obstojná třída, vzhledem k pozdějšímu schválení jsme pro začátek spokojeni.“
Další mladí pak navštěvují oba ročníky dvouletého oboru Pečovatelské služby, zatímco Praktická škola dvouletá už jen dobíhá posledním ročníkem. „O co nám tady jde, je kvalitní příprava na vykonávání práce ošetřovatele nebo pečovatele, spojená s výchovou v salesiánském stylu,“ vysvětluje sestra Michaela. „Ošetřovatel je pracovník ve zdravotnictví, role pečovatele zahrnuje spíše sociální oblast a v jistém smyslu je širší. Kromě základní péče o člověka se pečovatelé učí i vařit a šít.“ Pečovatelé musí stihnout celé studium za dva roky, proto už v průběhu prvního ročníku začínají chodit na praxi do terénu. Budoucí ošetřovatelé mají v prvním ročníku více teoretických odborných předmětů a praxi zatím realizují v odborné učebně. „Už se ale těší, jaké to bude příští rok v nemocnici,“ objasňuje sestra Zuzka Magerová, salesiánka, která má na starosti právě vedení praktických cvičení. „Vnímám, že praktické věci je nejvíc baví. Vyzkoušejí si nejen roli ošetřovatele, ale vlastně i roli pacienta, kterého někdo z nich předvádí. Bývá u toho veselo, pacientovi vymyslíme jméno a nacvičujeme i komunikaci s ním. Tuhle zrovna tady převlékali postel ,panu Mrkvičkovi‘. Můžou si u toho uvědomit, co je jim v roli pacienta nepříjemné a čeho se tedy mají vyvarovat.“
Studenti jsou velmi různí v mnoha ohledech; je mezi nimi i několik cizinců, jsou různě šikovní, různě motivovaní. „Hezké je, že ve třídách děcka drží spolu, přejí jeden druhému úspěch, snaží se pomáhat si,“ dodává sestra Zuzka. „Líbí se mi, že škola je malá, je tu taková rodinná pohoda“, potvrzuje její slova jeden ze studentů.
A jak jde třeba taková matematika? „Paní učitelko, zlomky nepochopím. Už pět učitelů se mi to snažilo vysvětlit a žádnému se to nepodařilo, tudíž vám se to nepodaří taky,“ tvrdila mi před časem přesvědčeně jedna studentka prvního ročníku. Mám ale podezření, že to nakonec docela pochopila,“ usmívá se vyučující matematiky. „I v matematice jsou na tom studenti různě, pro některé z nich byla problémem nebo i příčinou neúspěchu na nějaké předchozí škole. Zrovna u těch zlomků jsem ale největší potíž měla já, než jsem v jedné konkrétní skupině pochopila, odkud musím začít, aby mi žáci rozuměli. Chyběly tady základy, protože dřív jim třída vždycky utekla. Někteří proto dostávají individuální podporu v mimoškolní době.“
Obměny doznal i pedagogický sbor. Zakládat nový obor znamenalo sehnat učitele na předměty, které tu předtím nebyly, jako somatologie, klinická propedeutika, fyzika a chemie. Někteří vyučující pochopitelně učí jen na zkrácený úvazek. „Když jsme se s nimi na jaře domlouvali, že u nás budou učit pár hodin, měli jsme obavu, jak potom poskládáme rozvrh, aby každý mohl splnit i své závazky na jiných pracovištích. Ale říkali jsme si, že když nám Hospodin poslal učitele, zkoordinuje to snad i časově. A udělal to. Samozřejmě i díky kolegům, kteří byli velmi vstřícní,“ vysvětluje sestra Michaela.
Plány do budoucna škole nechybí. Zatímco studenti by byli rádi, aby ve škole zvonilo a přibyl tam automat na jídlo a pití, sestry sní o prodloužení studia pečovatelství na tři roky a jeho zakončení výučním listem.
Marie Vavříková
