Nepřijdu studiem teologie o víru?

By 3. 9. 2020 Magazín

4/2020 FEJETON

„Kdo studuje filozofii, přijde o rozum. Kdo se věnuje teologii, ztratí víru.“

Tato ironická a jistě s nadsázkou řečená slova mnou otřásla. Už rok se v Žilině věnuji filozofii. Ztrácím přitom rozum? To snad ne! Je pravda, že myšlenkové světy Platóna, Leibnize anebo Kanta chvílemi málem uškvařily mé mozkové závity, selský rozum mě však ještě úplně neopustil.

O poznání silnější úder však zcela nečekaně dostala má víra. Při psaní ročníkové seminární práce o chápání násilí v křesťanství mi vyrazilo dech zjištění, že slavný a opěvovaný sv. Tomáš Akvinský, kterému je zasvěcený i náš žilinský studijní institut, ve své slavné Teologické sumě obhajoval popravy heretiků. Jeho argumentace byla prostá: kazit víru je mnohem závažnější prohřešek než například padělat peníze. A pokud byli padělatelé trestání smrtí, proč ne heretici?

Nevěřícími často vytahované minulé prohřešky katolické církve mi přitom byly důvěrně známé. Existenci inkvizice, křížových výprav nebo honů na čarodějnice jsem vždy chápal jako zpronevěření se původnímu čirému Ježíšovu poselství lásky. Toto přesvědčení však znenadání obdrželo určité trhliny. Kromě Akvinského slov mě zneklidnili i jiní kritikové poukazující na fakt, že Ježíšovo vyhánění kupců z chrámu nenásilností zrovna neoplývá, že křesťanství sice boří etnické, národnostní a třídní hranice, ale na druhou stranu zase vztyčuje nové barikády mezi věřícími a nevěřícími, a že současný Katechismus katolické církve schvaluje spravedlivou obrannou válku, takže označovat křesťanství za čistě pacifistické náboženství není správné.

Zahlcen těmito výtkami jsem se zachvěl a se mnou i má víra. Ptal jsem se: „Přicházím studiem o rozum a víru?“ Nebylo by lepší se těmto věcem radši vůbec nevěnovat, a tak se zbytečně neuvádět do pokušení? Studia jsem však nezanechal a šel jsem dále. Modlil jsem se, procházel více zdrojů a přežil jsem. Akvinského argumentace je dítětem 13. století, v záplavě Ježíšových milosrdných skutků tvoří vyhnání kupců jednu epizodu, rozdělení na věřící a nevěřící nemusí automaticky vést ke konfliktům a nepomoci bližnímu napadnutému agresorem je závažný morální prohřešek.

Krize mě upevnila a posunula. Věříme v Boha, který není nerozumný! I studium může být nástrojem poznání Boha. A pokud do něj vstupujeme s pokorou a odevzdaností, tak nejen že o rozum a víru nepřijdeme, ale naopak je rozvineme a upevníme. Proto hledím s odvahou vstříc dalšímu pokračování našeho intelektuálního dobrodružství, a přitom nezapomínám, že i když jsem před rokem složil první řeholní sliby, můj poklad víry zůstává uložený v křehké hliněné nádobě.

Jakub Honěk

Salesiánský student v Žilině